Obranná politika dostala v koncepci budoucí české koaliční vlády ANO, SPD a Motoristů hodně prostoru, navíc stojí relativně vysoko mezi ostatními prioritami nastupujícího kabinetu. Nad některými plány ale experti zdvihají obočí.
Evropa v posledních letech znovu intenzivně objevuje pojem obranyschopnost. Na kontinentálních výdajích za zbrojení je to vidět jasně.
V roce 2024 utratily evropské státy za obranu rekordních 343 miliard eur (téměř 8,3 bilionu korun), letošní rok by to mělo být ještě o zhruba čtyřicet miliard eur více. S nově se formující tuzemskou vládou přichází nové pojetí toho, jak by k vlastní armádě měla přistoupit Česká republika.
Důležité to bude i pro domácí obranný průmysl, pro který je tuzemský trh stále velmi důležitý, a to navzdory faktu, že se čeští zbrojaři CSG, Colt CZ či STV v posledních letech výrazně rozrostli i v zahraničí.
V programovém prohlášení vlády šéfa hnutí ANO Andreje Babiše zůstává obrana, ve spojení s vnitřní bezpečností, mezi pěti vybranými klíčovými prioritami. Oproti předchozímu kabinetu Petra Fialy ale akcentuje jiné aspekty budování armády, u jiných naopak mlží.
„Obecně je návrh programového prohlášení k obraně dobrý, ale neřeší vůbec, jak vyřešit oblast nákupu pro armádu,“ říká Ivo Kramoliš, odborník na obranu z poradenské společnosti PwC.
Podle Kramoliše jsou obranné projekty dlouhé a těžkopádné a často podléhají kritice. Proto by očekával, že se členové budoucí vládní koalice budou této problematice v programovém prohlášení věnovat.
„Zdůrazňují v akvizicích místní zbrojařské firmy, což je na jedné straně správné, ale odmítáním evropské obranné iniciativy může dojít k tomu, že nezohledníme skutečnost, že v případě obrany kontinentu bude potřeba, aby výroba a technika především pocházela z Evropy a usnadňovala tak logistiku,“ doplňuje Kramoliš.
A nejde jen o velké miliardové tendry. Jak ukazuje současná fáze války na Ukrajině, klíčovými se stávají „drobnější“ technologie: například drony, nejrůznější detekční systémy a zároveň jejich rušiče.
Foto Kybersily / Wikimedia Commons (CC0)
Podle Jiřího Panušky, podnikatele a člena aktivních záloh, jenž se podílí na jejich strategickém marketingu, pasáž o tomto aspektu v programu chybí.
Především pokud jde o české obranné startupy. „Je to ideální příležitost, jak propojit stát, velké firmy, akademickou sféru, investory a samozřejmě startupisty. I s využitím peněz z fondů,“ míní Panuška.
Zároveň ale absolutně nesouhlasí s tím, že podle názoru vznikající koalice nedošlo ke změnám, které by měly vyvolat přehodnocení typu či velikosti armády.
„Změnil se geopolitický kontext, především v souvislosti se Spojenými státy, Čínou a Ruskem. Změnil se způsob boje na informační, kybernetický, hybridní, dronový, datový i ekonomický. Změnila se též připravenost Ruska na vedení války v současnosti a blízké budoucnosti,“ vypočítává Panuška.
Něčeho podobného si všímá i Ivo Kramoliš, především pokud jde o ambice armádu zvětšit, i v závislosti na závazky, které máme vůči Severoatlantické alianci (NATO).
„Mohli bychom si dovolit více a jako bohatá země závazek aspoň jako vizi rozšířit ze dvou brigád na třeba celou divizi, alespoň výhledově. I když už i zde je problém s naplněním stavu jedné z nich. Nejde jen o plnění toho, co máme na základě závazku dělat, ale co bychom mohli dělat,“ myslí si expert PwC.
A nikdy neutuchající debatou samozřejmě zůstává i výše výdajů, které by na obranu země měly jít ze státního rozpočtu. Co o tom říká nové programové prohlášení vlády?
„Výše rozpočtu na obranu bude vždy zohledňovat aktuální potřeby státu a bezpečnostní situaci,“ píše se v části věnované obraně. Vágní formulace je podle expertů spíše snahou, jak si připravit půdu pro obcházení závazků ke spojencům.
„Zde si podle mého názoru vláda vytváří cestu, jak se pokusit uniknout z našeho závazku vynakládat na obranu minimálně pět procent HDP, pokud se změní bezpečnostní situace, za což může být považováno například i přerušení bojů na Ukrajině,“ myslí si Kramoliš.
Podle něj to vypadá tak, že budoucí vláda ANO, SPD a Motoristů omezí výdaje na zákonnou míru dvou procent po celou dobu čtyřletého vládního období a nepředpokládá tak, že závazek vůči NATO dodrží.
„To je stagnace, a neumožní tak efektivní přezbrojení a vybudování připravenosti našich kapacit pro potřeby NATO,“ upozorňuje Kramoliš. „To je samozřejmě špatně, vezeme se na úkor jiných členských zemí aliance a riskujeme, že v případě konfliktu nám nepřijdou na pomoc,“ varuje odborník.
Jak ale upozorňuje Panuška, procento HDP je jen číslo a spíše než o něj půjde o absolutní částky, které na obranu Česka půjdou. „Na druhou stranu: přijali jsme spojenecký závazek v podobě růstu procent z HDP a rozpočítávání absolutních částek svádí ke škrtům a krátkodobému pohledu,“ soudí Panuška.
Čísel je v koncepci obecně zveřejněno velmi málo, prakticky jedinou výjimkou je pasáž o platech vojáků. V této části se čtenář vládního dokumentu dobere jedné z mála konkrétních cifer: padesát tisíc korun jako nástupní plat vojáka. To je výrazně nad úrovní koncepce minulé vlády, která uváděla plat kolem pětatřiceti tisíc korun.
„Reálně potřebujeme, aby vojáci na úrovni desátníků či četařů měli o zhruba dvacet až třicet procent více, než je průměrná mzda, jak tomu bylo při vzniku profesionální armády,“ tvrdí Panuška.
Armáda České republiky měla v roce 2024 přes 32 tisíc vojáků, z toho přibližně 27 800 vojáků z povolání a 4266 členů aktivních záloh. Cílem armády je v současnosti do roku 2030 mít kolem třiceti tisíc profesionálů a alespoň deset tisíc rezervistů. V tomto ohledu tak není armáda ani na polovině.
Do toho, jak se přístup vlády promítne třeba do českého zbrojního byznysu, nejspíše vstoupí rovněž osobní konflikty mezi miliardáři.
Andrej Babiš začal bezprostředně po vítězství ve volbách mluvit o nové speciální dani pro zbrojaře kvůli jejich mimořádným ziskům a třeba s Michalem Strnadem, majitelem skupiny CSG, která české armádě hojně dodává především těžkou techniku a munici, nemá dlouhodobě nejlepší vztahy.
The post Nastupující vláda se hlásí k obranným závazkům, některé chce ale obcházet appeared first on Forbes.
