Původně si Bára Stárková myslela, že se po studiích ve francouzském Grenoblu a nizozemském Amsterdamu nebude do Česka ani vracet. "Měla jsem pocit, že je tady spousta negativní energie a země jde do háje," přiznává Bára, do jejíhož života zásadně vstoupilo setkání s lidmi, kteří do té doby připravovali na 17. listopadu program Korzo Národní.
"Byla to výborná parta. Když jsme si povídali, poznala jsem, že je v Česku spousta aktivních lidí, kteří chtějí něco změnit. Došlo mi, že než utíkat za hranice je lepší se naopak vrátit a snažit se něco změnit," vysvětluje Bára, které stanula v roce 2020 v čele neziskové organizace Díky, že můžem.
Krátce před začátkem letošních oslav sedí společně se svými kolegy v nevelké kanceláři kousek od Václavského náměstí a dotahuje poslední detaily příprav. Program už leží na stole, a stejně jako v minulých letech je velmi pestrý. Stihnout ho za jeden den je téměř nemožné, také proto je vytvořený tak, aby si v něm mohl každý najít to, co je mu blízké.
"V programu máme živé podcasty, debaty, koncerty, výstavy i divadlo. Do oslav na ulici, v přilehlých divadlech i galeriích se zapojí řada významných osobností veřejného života, organizací a spolků," upozorňuje. Ani letos nebude chybět píseň Modlitba pro Martu, která zazní z balkonu paláce Metro od zpěvačky Hany Holišové přesně v 17:11.
Na Národní třídě bude dvacet stanovišť, kde se můžou lidé zastavit, počínaje vnitřkem i okolím Národního divadla přes venkovní akce podél celé ulice až například po Rock Café či Špálovu galerii.
Nejvíce informací o veškerých detailech má šéfka programu Korzo Národní Ester Valtrová, která doplňuje Bářina slova. "Příprava obnáší neskutečné množství zařizování. Není to jen o programu, domlouvání hostů nebo instalaci zařízení, je to opravdu velký kolos," vysvětluje Ester a domlouvá se s výkonným ředitelem spolku Janem Hlaváčkem, který ještě kontroluje veškerá bezpečnostní opatření, aby na Národní nevjela žádná auta a lidé se po ní mohli pohybovat bez obav.
Mottem letošního ročníku je rčení Časy se mění, které vystihuje měnící se pohled mladých na připomínky 17. listopadu. Už loni totiž od nich zaznívalo, že už nechtějí po vzoru mnoha starších jen slavit, ale také mluvit o budoucnosti. "Chceme, aby byla slyšet témata, která by si Češi přáli. Ať jde o právo na manželství pro všechny, kvalitní vzdělávací systém, rovné příležitosti, nebo konkurenceschopnost naší země," vysvětluje Hlaváček. Mluvit se bude také o klimatické krizi, válce na Ukrajině, dění v Izraeli či potížích demokracie ve střední Evropě.
Pro Spolek Díky, že můžem jsou navíc letošní připomínky poněkud speciální, protože to bude deset let od chvíle, kdy se začal na oslavách výrazně podílet. Jak v minulosti vzpomínal pro Aktuálně.cz tehdejší zástupce spolku Martin Pikous, vše začalo v roce 2014. Byl součástí party z Českých Budějovic, která přišla studovat do Prahy a nelíbilo se jí, jak to během 17. listopadu vypadá na Národní. "Prostor této ulice nijak nefungoval. Byla dlouhá fronta těch, co šli zapálit svíčku, ale jinak se nikdo místu nevěnoval. Chtěli jsme, aby se v tento den mohli lidé volně procházet," říká.
To už dávno neplatí, Národní se stala skutečným korzem, na kterém se procházejí celý den tisíce lidí. Změnil se i spolek, kromě zmiňovaných oslav se podílí na dalších projektech. Patří mezi ně Týden svobody a také Samet na školách, díky kterému se o svobodě a demokracii mluví na desítkách škol v různých částech Česka. "Snažíme se, aby se duch oslav 17. listopadu podařilo dostat také mimo Prahu, a to nejen na gymnázia, ale i další střední školy," upřesňuje Matouš Ettler, který má na starosti vzdělávací aktivity.
