Kramný se od začátku případu pustil do mohutné mediální obhajoby, vystupoval v živých přenosech v televizích, dával rozhovory do bulváru a vždy se snažil být zdrcený, byť mu to moc nešlo. „Já je nezabil. Byly otráveny. Z těla mi vypumpovali černou vodu, taky mi bylo zle,” popisoval a působil minimálně pohnutě, byť byl poměrně klidný. „Odborníkům na řeč těla či psychologům se ale jeho televizní výstupy od začátku nezdály,” říká novinář Václav Janata.
ČTĚTE VÍCE: Podmínka za znásilňování nevlastní dcery? Státní zástupce dovolání nepodá, kvůli zákonu
„Třeba psycholog Karel Svoboda od začátku tvrdil, že člověk, který přežije takové trauma, obvykle nekomunikuje s médii,” popisuje Jakub Kvasnička. „Pokud podle Svobody rozhovor poskytne a je při něm klidný a vyrovnaný, je to v případě neviny zvláštní.”
Džamila Stehlíková tehdy napsala: „Zpověď nepůsobí důvěryhodně. Dá se z ní vyčíst, že zjevně netrpí žádnou duševní chorobou. To, co říká, vypadá vypočítavě, promyšleně, jako by už stavěl obhajobu. Šperkuje ji detaily. Člověk, když je v šoku, nevybavuje si až takové detaily. Při vzpomínce na událost se obvykle roztřese, rozpláče. Viděli jsme ho plakat jen na začátku. Pak už ne.“
Podle Stehlíkové to od začátku bylo jako čtení scénáře. „Nabízí jedinou svou verzi, protože byl jediný svědek. Chce nás přesvědčit o tom, že tomu tak bylo. Je to silná osobnost, velmi psychicky odolný člověk.“
„U průměrného člověka by dominovala sklíčenost a smutek,” dodávala policejní psycholožka Ludmila Čírtková. Další odborníci upozorňovali na to, že své ženě by v případě skutečného pohnutí říkal jménem, ale před kamerami o ní vždy mluvil jako o „manželce”.
Až klíčové vyšetřování na české straně – protože Egypťané zvrtali, co mohli – ukázalo na samotného Kramného. Vraždil sofistikovaně, elektrickým proudem. Kvůli žárlivosti. Co ho nakonec usvědčilo? Co všechno říkal a proč mají média kvůli Kramnému dodnes černé svědomí? A existuje varianta, že by byl Kramný skutečně nevinný? Více v novém díle videopodcastu HLASY ZLOČINU.
