Za pětadvacet let od svého prvního zvolení prezidentem přetvořil Putin ruský politický systém ke svému obrazu. Vládnoucí prokremelská strana Jednotné Rusko drží 315 ze 450 křesel ve Státní dumě (v dolní komoře Federálního shromáždění Ruské federace) a ovládá drtivou většinu regionálních funkcí.
Nejdůležitější jsou pro něj ale ústavní změny, které 2020 v roce 2020 prosadil - ty mu umožňují zůstat prezidentem až do roku 2036, tedy do svých 83 let. Je tak nepravděpodobné, že by svůj úřad někdy dobrovolně opustil. Ruský web The Moscow Times nyní spolu s odborníky zmapoval, co lze očekávat po Putinově smrti.
Starý, mladý nebo poddajný?
Nejprve by se prezidentem stal ruský premiér - tuto funkci od roku 2020 zastává Michail Mišustin. Podle ústavy by pak Rada federace (horní komora Federálního shromáždění Ruské federace) měla do dvou týdnů vyhlásit volby, ale právě tady by se proces mohl zkomplikovat - Putin si totiž podle analytiků zatím nevybral svého nástupce.
I přesto se ale nejspíš objeví spousta uchazečů o vedení země. Podle odborníků totiž jmenování Mišustina není zárukou toho, že bude následně zvolen. Pokud jde o Putinovo nejbližší okolí - ministra obrany Andreje Bělousova, bývalého tajemníka Bezpečnostní rady a nynějšího Putinova asistenta Nikolaje Patruševa či moskevského starostu Sergeje Sobjanina - souvisí s nimi jeden problém, nejmladšímu z nich je 66 let.
"Štafetu měl Putin předat už před nějakou dobou," vysvětlil Julian Waller, profesor a výzkumník zabývající se Ruskem. "To se však nestalo, a tak v posledních několika letech - vlastně od začátku války - panuje určitý spěch, aby se ruská elita omladila," dodal.
Případným nástupcem by se tak mohl stát někdo mimo prezidentovo nejbližší okolí, například z mladších úředníků jmenovaných v době války. Waller zmiňuje postavy jako je Alexej Ďumin (třiapadesátiletý náčelník štábu Pozemních sil Ruské federace a Putinův bývalý bodyguard) nebo Dmitrij Patrušev (sedmačtyřicetiletý místopředseda vlády pro zemědělství a syn Nikolaje Patruševa). Ti by podle něj pravděpodobně zachovali vytvořený systém a jejich věk nepředstavuje pro zastání funkce překážku.
Variantou by byl i někdo nekontroverzní a poddajný vůči přáním politických elit. "Je možné, že osoba, která nahradí Vladimira Putina, nebude nejmocnější v politickém řádu, alespoň v přechodném období," doplnil Waller.
Demokracie není pravděpodobná
Jestliže Putin náhle zemře nebo bude na týden či dva v pracovní neschopnosti, vznikne obrovský tlak na to, aby se nic nepokazilo a nedošlo k období nepokojů. "Nikdo nechce, aby se opakovala 90. léta. Nikdo nechce ruskou občanskou válku," poznamenal Waller.
Margarita Zavadská, expertka na ruskou politiku z Finského institutu mezinárodních vztahů, navíc dodává, že ruské úřady budou muset umět správně zareagovat. "Putinova náhlá absence by byla šokující a lidé by pravděpodobně spíše zaujali vyčkávací postoj, než aby se mobilizovali proti nebo naopak na podporu nového vedení či k uctění Putinovy památky," řekla. I kvůli správné reakci by podle toho, jak to bylo dřive s předchozími sovětskými vůdci, Putinovu smrt pravděpodobně neoznámili okamžitě.
Frakce mimo Kreml nebo vrcholné elity podle ní nebudou hrát žádnou roli v procesu utváření budoucího vedení Ruska. "A trvale rozdělená armáda by potřebovala silnou motivaci, aby se postavila vyzyvateli," naznačila, že ani armáda není jednotnou silou, která by podpořila někoho zvenčí Kremlu.
Zavadská tedy nepředpokládá, že by po Putinově smrti nastala v zemi demokracie. "Demokratické opoziční skupiny by sice pravděpodobně udělaly velký rozruch, aby zmobilizovaly Rusy, kteří jsou proti Putinovi. Ty ale nemají prakticky žádnou moc, protože jsou z velké části vyhnané do exilu nebo je Kreml díky cílenému masivnímu omezování občanských svobod odsunul na vedlejší politickou kolej," vysvětlila.
Tak či tak se Putin zdá být spokojený, že odkaz, který vytváří svou válkou na Ukrajině a konfrontací se Západem, mu určitý druh nesmrtelnosti přeci jen zajistí.
Na nedávné tiskové konferenci se Si Ťin-pchingem například ocenil vznikající světový řád, ve kterém, stejně jako v minulosti, nejsou země jako Rusko nebo Čína závislé na Západě. "Vztahy mezi oběma zeměmi dosáhly nejvyšší úrovně v historii. Jsou soběstačné a nezávislé na momentálních globálních agendách," poznamenal.
