Zápas hokejové Sparty Praha změnil Eriku Čiperovi život. Když se dozvěděl, že jeho první cesta jako asistenta vozíčkáře povede právě do hokejové haly, byl pořádně zaskočený. Neměl ale na výběr. Vášnivého fanouška Honzu vyzvedl doma, na zápas ho doprovodil a při návratu domů si uvědomil, že je šťastný. To bylo v roce 2003, od té doby Erikův život nabral nový směr.
"Byl jsem úplně nabitý a říkal jsem si: Jenom to, že přijdu, tlačím vozík a s někým si povídám, způsobí, že mohu udělat druhého člověka šťastným," vrací se Čipera k okamžiku, kdy se rozhodl pomáhat.
V té době bydlel na pražském Vyšehradě, kde sídlí Jedličkův ústav, nejstarší české zařízení pro děti s tělesným postižením. Sídlila tam i obecně prospěšná společnost Asistence. Erik se nabídl k pomoci poté, co slyšel o možnostech asistence od kamaráda. "Měl jsem za sebou studium fotografie na FAMU, zkusil jsem pár brigád, ale nedávalo mi to smysl. Nechtěl jsem jen něco, kde bych si vydělal peníze. Potřeboval jsem něco, kam bych chodil rád, co by mi nepřipadalo zbytečné," vysvětluje.
Utekly dvě desítky let, Asistence už není na vyšehradské adrese a Dominik Čipera už není asistentem. Vypracoval se na ředitele této společnosti, kde ho lidé uvidí hned, když do budovy vstoupí. Stačí přijít na Žižkov a otevřít dveře. Po levé straně visí na nástěnce velký plakát, který zve lidi k pomáhání druhým, napravo je prosklená místnost, ve které sedí šéf.
"Před pár lety jsme se rozhodli z Jedličkova ústavu přestěhovat, abychom byli
úplně nezávislí," říká Čipera, který navazuje na práci zakladatelky společnosti Vlasty Stupkové. Ta ji založila v roce 1995 s myšlenkou poskytovat služby studentům a absolventům škol Jedličkova ústavu.
Od té doby se spoustu věcí podařilo změnit. Bariéry ve městě mizí a pro vozíčkáře je například cesta pražskou městskou dopravou snazší. Čipera o tom ví své, patřil ke skupině lidí, kteří bojovali za to, aby se situace zlepšila.
"Při asistování jsme poznali, kolik je v MHD bariér a jak se na některá místa vůbec nedá dostat. Z 57 stanic metra bylo jen 36 bez bariér. Proto jsme se začali snažit a jsem rád, že jsme prosadili mnoho dobrého," pochvaluje si. Například dopad akce Jedeme v tom s vámi, kdy na vozíčku jezdily známé osobnosti. Třeba herec a zpěvák Jiří Macháček. "Fakt to zabralo. Praha udělala koncepci a drží se jí. Bezbariérových stanic je dnes většina," dodává Čipera.
Dnes se snaží překonávat další překážky. Některé jsou ještě náročnější než venkovní bariéry, lidé s handicapem je zdolávají doma, kde nejsou na očích veřejnosti.
"Na čekací listině máme sto lidí. Čekají na to, až pro ně budeme mít asistenty. Přitom taková pomoc je nutná k tomu, aby mohli žít doma. Bez nich musí odcházet do ústavů už třeba ve 30 nebo 40 letech. Přitom každý takový člověk chce žít doma," upozorňuje Čipera s tím, že se snaží shánět asistenty všemi možnými způsoby. Na webu společnosti se zájemci dozvědí, jak mohou pomáhat dobrovolně i za předem dohodnuté peníze. "Je to skvělá práce, každému bych ji doporučil. Zvládne to téměř každý," ujišťuje šéf.
Čipera nám pomáhá, potvrzuje ministr Jurečka
Nejnovější iniciativa Čipery a dalších lidí se jmenuje Pátý stupeň. Adresa stejnojmenného webu vévodí stěně v přízemí budovy Asistence. Při kliknutí na web se objeví i příběhy handicapovaných, kteří potřebují péči po celý den.
Jenže na ni nemají peníze. Měsíční výše příspěvku pro lidi s úplnou závislostí na druhých v nejvyšším stupni činí 19 200 korun měsíčně. "Za současný příspěvek si mohou dovolit asistenci maximálně na 4,5 hodiny denně. To je zoufale málo. Iniciativa Pátý stupeň by jim měla nabídnout péči v rozsahu, jaký skutečně potřebují," zdůrazňuje Čipera a popisuje, jak několik tisíc lidí s postižením doma marně čeká na výraznější pomoc.
"Domlouváme se s ministerstvem práce a sociálních věcí na řešení tohoto vážného problému. Nyní bude vyhlášený dotační titul, díky kterému se dočkají pomoci alespoň někteří lidé s úplnou závislostí, a zároveň se připravuje novela zákona o sociálních službách, ve kterém počítají s individualizovaným systémem pomoci těmto lidem. Cítím, že na ministerstvu je vůle s tímto něco udělat. Teď jde o to, aby příprava novely byla svižná a změny přišly co nejdříve," přeji si Čipera.
Kdo chce mít představu, jak by Pátý stupeň pomohl, může sledovat na YouTube kanál Asistence. O své příběhy se na něm dělí asistenti i postižení. Například Michal, který popisuje důležitost Pátého stupně. Patří mezi pětici lidí, kteří mohli využít asistenci na podstatně více hodin než dříve.
"Změnilo se toho strašně moc. Dříve jsem si mohl dovolit dlouhé denní asistence jen dvakrát týdně, každý den bych to finančně neutáhl. O půlnoci jsem se pozvracel a musel jsem být v tom až do osmi ráno, kdy přišla ranní asistentka," popisuje svou situaci na videu muž, který je upoutaný na postel a teprve s pomocí asistenta může na vozík.
Šanci na změnu potvrdil ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka z KDU-ČSL, který zmínil i Čiperův podíl. "V průběhu příštího roku chceme zavést propracovaný systém, který plnohodnotně podpoří tuto skupinu lidí s postižením i jejich pečující rodiny," uvedl. Podle něj je navíc pro stát ekonomicky výhodnější, když budou mít lidé péči doma, než kdyby jim stát platil pobyt v ústavech.
Erika Čiperu i po dvou dekádách práce v Asistenci baví a naplňuje. Nejen samotná starost o klienty, ale i to, jak se daří prosazovat systémové změny, které pomohou spoustě dalších lidí. "Cítím, že to má smysl. A rád bych vybídl další lidi k asistenci. Někdy by stačilo zeptat se někoho z lidí s postižením: 'Nepotřebujete pomoc? Nešli byste na kafe?' Mnoho takových lidí žije v sociální izolaci, nebojme se je oslovit," obrací se na veřejnost.
