Některé evropské elektrárny pravděpodobně podvádějí ve výkazech emisí. Mohou ušetřit i stovky milionů

Evropská unie řeší podezření, že některé elektrárny zkreslují své emise CO₂, aby ušetřily na drahých emisních povolenkách. Podvody už vyšetřuje Úřad evropského veřejného žalobce. Redakce investigace.cz spolu se zahraničními kolegy zjistila, že zvláštnosti ve výkazech se objevují i u českých firem.

Některé evropské elektrárny a teplárny pravděpodobně podvádějí ve vykazování emisí oxidu uhličitého (CO₂). Mohou na tom ušetřit i stovky milionů. Redakce investigace.cz spolu s novináři z Organized Crime and Corruption Project (OCCRP) zjišťovala, zda a nakolik se na podvodech mohou podílet i české firmy.

V roce 2023 Úřad evropského veřejného žalobce oznámil zahájení vyšetřování společnosti, která měla v Bulharsku ověřit a schválit padělané výkazy emisí. V roce 2019 novináři OCCRP zjistili, že dvě bulharské elektrárny – Bobov Dol a Brikel – reportovaly podezřele nízké emise CO₂, aby ušetřily za emisní povolenky. Prokuratura v italském Tarentu zase vyšetřuje údajné podvody týkající se reportování emisí největší italské ocelárny Acciaierie d’Italia, jak popsali naši partneři z IRPI Media. Novináři OCCRP nyní odhalili, že neobvykle nízké emise vykazují také rumunské elektrárny společnosti Complexul Energetic Oltenia SA.

V českých datech o spalování a produkování emisí CO₂ existují anomálie, které žádný z oslovených expertů nedokázal s jistotou vysvětlit. Oslovili jsme několik vědeckých institucí, vědců i neziskových organizací. Z České republiky však na naše dotazy nikdo nereagoval, případně uvedli, že dotazované téma je velmi okrajová část jejich expertizy.

Firmy spadající pod EU ETS vykazují své emise na základě kontinuálního měření nebo výpočtu, který se odvíjí od laboratorních analýz. Neobvyklá data mohou být způsobena tím, že Česko je atypické vysokým podílem elektráren a tepláren s kontinuálním měřením – mají tedy měřicí přístroje, které snímají průtok skleníkového plynu přímo v komíně. Jenomže ani jedno české zařízení spadající pod EU ETS nedodržuje přesnost měření, kterou vyžaduje Evropská unie. Pokud měřicí přístroj v komínu nezaznamená veškerý průtok CO₂, mohou tím firmy legálně ušetřit až stovky milionů korun na emisních povolenkách.

Novináři OCCRP, kteří zkoumali podvody elektráren, se zaměřili na výpočty takzvaných emisních faktorů, díky čemuž odhalili podezřele nízké množství emisí CO₂, které vykazují elektrárny v Bulharsku a Rumunsku. Emisní faktor ukazuje, kolik emisí CO₂ se uvolní spálením jednotky energie (terajoule) obsažené v konkrétním použitém palivu. Čím vyšší je emisní faktor, tím je „horší“ palivo – vzejde z něj více oxidu uhličitého při spálení jednotky energie obsažené v uhlí.

Přestože zmíněné elektrárny spalovaly nekvalitní hnědé uhlí, měly nízký emisní faktor – to znamená, že na to, kolik energie spálily jejich pece, vypustily poměrně málo emisí CO₂.

Národně-specifické emisní faktory počítané Českým hydrometeorologickým ústavem. Více paliv najdete zde. 

Společnosti, jimiž se zabývali novináři OCCRP, měly o několik procent nižší emisní faktor, než byly průměrné hodnoty v daných zemích, ale i v ostatních hnědouhelných elektrárnách v EU. Hodnoty neodpovídaly ani rozmezí emisních faktorů danému Mezivládním panelem pro změnu klimatu (IPCC) při OSN. Několik expertů novinářům OCCRP potvrdilo, že není pravděpodobné, aby čísla vykazovaná rumunskou společností Complexul Energetic Oltenia byla reálná.

Jak jsou na tom české elektrárny? 

Redakce investigace.cz zjišťovala, zda i některá z českých elektráren nebo tepláren vykazuje podezřele nízký emisní faktor. Emisní faktory elektráren nejsou veřejně dostupné, odhadnout je ale lze výpočtem, ke kterému jsou potřeba data o množství emisí CO₂ a množství energie v palivu. Když vydělíme množství oxidu uhličitého a množství energie obsažené v palivu, dostaneme takzvaný implicitní emisní faktor.

Společně s novináři OCCRP jsme nejprve vypočítali implicitní emisní faktory elektráren a tepláren, které Evropské unii nahlásily data potřebná k tomuto výpočtu. Data jsou veřejně dostupná, ovšem jen za období 2016–2021. Následně jsme identifikovali několik zařízení, která měla v daných letech neobvykle nízké hodnoty.

Poté, v listopadu 2024, jsme se obrátili na Ministerstvo životního prostředí, aby nám roční výkazy emisí těchto zařízení poskytlo. Resort nám část informací zaslal, výkazy za jednotlivé elektrárny ale jako obchodní tajemství zveřejnit odmítl. Ministr sice rozhodnutí svého úřadu už dvakrát zrušil, nicméně ministerstvo prodlužováním lhůt řízení protáhlo až do současnosti, a finální rozhodnutí tak stále nepadlo.

Tomu, že by v Česku mohlo docházet k nepřesnostem ve vykazování emisí oxidu uhličitého, napovídá fakt, že námi vypočtený implikovaný emisní faktor pro hnědé uhlí za celou Českou republiku je druhý nejnižší v celé Evropské unii. Na prvním místě je Rumunsko, jehož hodnoty však ovlivnily pochybné výkazy státní společnosti Oltenia, která dodává pětinu elektřiny v zemi.

Spalování hnědého uhlí má v české energetice stále poměrně vysoké zastoupení – v rámci EU, která usiluje o odstup od fosilních paliv, jde o nadprůměr. V roce 2024 připadalo v tuzemsku na uhelné zdroje zhruba 40 % výroby elektřiny a přibližně 50 % výroby tepla. Produkce elektřiny a tepla dohromady odpovídá zhruba třetině českých emisí skleníkových plynů, což jsou plyny do velké míry zodpovědné za klimatickou změnu a patří mezi ně i oxid uhličitý (CO₂). K jejich největším zdrojům se řadí velké hnědouhelné elektrárny.

Redakce investigace.cz oslovila Český hydrometeorologický ústav (ČHMÚ) s dotazy, jak si vysvětluje nízký implicitní emisní faktor hnědého uhlí v České republice. Úřad odpověděl, že to může být tím, že české hnědé uhlí je výhřevnější než ve zbytku EU. Výhřevnost je totiž jeden z aspektů, které mají na emisní faktory vliv.

Největší hnědouhelné elektrárny v tuzemsku vlastní polostátní firma ČEZ (Elektrárna Tušimice, Prunéřov, Ledvice a další) a Sev.en Energy Pavla Tykače (Elektrárna Počerady, Chvaletice).

Redakce se zeptala firmy ČEZ, zda některá z jejích hnědouhelných elektráren vykazuje emisní faktor nižší než 91,44 – tato hodnota je výsledkem našeho výpočtu implicitního emisního faktoru hnědého uhlí v České republice. „Všechny naše uhelné elektrárny vykazují emisní faktor vyšší než 91,44, za rok 2024 je evidována hodnota EF pro hnědé uhlí v rozmezí 94,74–98,93 t CO₂/TJ,“ uvedl mluvčí ČEZu Ondřej Gazdík.

Nejnižší implicitní emisní faktor měla v letech 2016–2020 hnědouhelná elektrárna Chvaletice, kterou v roce 2013 koupila od ČEZu skupina Sev.en Pavla Tykače. V roce 2017 byl její emisní faktor 86,8 t CO₂/TJ, a to navzdory tomu, že podle veřejně dostupných dokumentů má kotle uzpůsobené na nízkovýhřevné hnědé uhlí, které má obvykle vyšší emisní faktor. Do roku 2021 se její implikovaný emisní faktor pohyboval okolo 93 t CO₂/TJ, novější data ale nejsou dostupná.

„Všechna data týkající se emisí předáváme podle platných zákonů odpovědným institucím a žádné další doplňující informace k této problematice nesdělujeme,“ odpověděla mluvčí Sev.en Eva Maříková na otázky ohledně emisního faktoru a vykazování emisí.

U českých čísel něco nesedí 

Společně s OCCRP jsme v zájmu srovnání analyzovali také údaje ohledně černého uhlí. Z analýzy vyplynulo, že pokud česká zařízení EU ETS vykazují své emise oxidu uhličitého a spotřebu paliva přesně, na jeden terajoule by ze spalování hnědého uhlí připadalo méně emisí CO₂ než ze spalování černého uhlí v okolních zemích.

Za rok 2024 vyšel výpočet emisního faktoru hnědého uhlí v České republice přitom téměř stejně jako u uhlí černého – kolem 91 t CO₂/TJ. A to i přesto, že černé uhlí obecně obsahuje méně uhlíku na terajoule paliva a má vyšší výhřevnost, což vede k nižšímu emisnímu faktoru. Na jeden terajoule paliva by z černého uhlí mělo podle vědeckých studií naopak vzejít méně emisí CO₂.

„Tyto nízké hodnoty mě překvapují. To by se dalo vysvětlit pouze ložiskem hnědého uhlí, které je lepší než ložisko černého uhlí. Ve skutečnosti by pak hnědé uhlí nebylo hnědé uhlí, ale černé uhlí. To není pravděpodobné,“ řekl redakci Hauke Hermann, energetický expert a vedoucí vědecký pracovník německého Öko-Institut poté, co mu investigace.cz zaslala své výpočty implikovaných emisních faktorů.

„V obecné rovině nelze manipulaci s vykazovanými údaji či nesprávné nastavení měření zcela vyloučit. Vzhledem k robustnosti celého systému a vícenásobné nezávislé kontrole se však systematické podhodnocování emisí jeví jako spíše nepravděpodobné a obtížně proveditelné,“ píše Ministerstvo životního prostředí v jednom z rozhodnutí ohledně odvolání redakce investigace.cz k neposkytnutí informací na základě Zákona o právu na informace o životním prostředí.

Ministerstvo životního prostředí doporučilo redakci obrátit se také na odborníky z Českého báňského úřadu. Báňský úřad redakci zase odkázal na ČHMÚ.

Jsme financovaní převážně z příspěvků našich čtenářů. Pokud můžete, podpořte prosím naši práci.

Nepřesnosti měření a výjimky

Přesný důvod nízkého implikovaného emisního faktoru pro Českou republiku se nám nepodařilo zjistit. Redakce investigace.cz oslovila ČHMÚ a MŽP s tím, jaký tedy může být důvod podobných hodnot pro černé a hnědé uhlí. Podle Ministerstva mohl rozdíl vzniknout kvůli tomu, že Česká republika má v rámci Evropy nejvyšší podíl zařízení s měřením, která obvykle naměří přesnější a zároveň nižší hodnoty, pokud jsou měřicí nástroje správně kalibrovány.

To by znamenalo, že většina zařízení EU ETS – poměrově sice máme těch, která měří, oproti zbytku EU hodně, nicméně většina používá výpočet založený na laboratorních analýzách – může na tomto způsobu vykazování emisí prodělávat. Metodou výpočtu by totiž mohlo dojít naopak k nadhodnocování emisí.

Největší české teplárny a elektrárny spadající pod EU ETS ale předepsanou přesnost měření emisí CO₂ nedodržují. Umožňují jim to výjimky, které jim Ministerstvo životního prostředí uděluje, pokud doloží, že efektivnější způsob měření není možný.

Podle evropské legislativy přitom společnosti musí dodržovat přísný způsob měření, nejistota smí být pouze 2,5 %. Jestliže však doloží, že není možné měřit emise CO₂ přesněji, mohou přistoupit k méně přesnému přístupu o nejistotě plus minus 5 %.

Přestože se pět procent jeví jako poměrně nízké číslo, každé procento v celkovém objemu znamená, že dané zařízení může ušetřit i stovky milionů za emisní povolenky.

Největší zdroj emisí CO₂, který dostal výjimku z úrovně přesnosti, je elektrárna Počerady, jež za rok 2023 vypustila do ovzduší 4 094 255 tun oxidu uhličitého. Není tedy jisté, zda vypustila o pět procent více, nebo méně. Při průměrné tržní ceně emisní povolenky za rok 2023, což je podle Energetického regulačního úřadu 2 004 korun (za jednu tunu musí zařízení vyřadit jednu povolenku), tak mohla elektrárna ušetřit přes 400 milionů korun, aniž by prováděla něco nelegálního. Mohla ale také za povolenky kvůli měření zaplatit podstatně více, pokud měřicí přístroj zaznamenal větší průtok CO₂. Podle Ministerstva životního prostředí však měřicí přístroje celkové emise spíše sníží.

Elektrárna Chvaletice patří mezi největší hnědouhelné elektrárny v Česku. Majitel plánuje ukončit její provoz nejpozději do března 2027. Foto: ČTK / Ramík Drahoslav

Skupina ČEZ má výjimku pro deset zdrojů CO₂. Mluvčí ČEZu Ondřej Gazdík tvrdí, že dosáhnout jistoty měření emisí, kterou předepisuje EU, jednoduše nelze. „Dostupné technologie v tuto chvíli neumožňují hodnoty ±2,5 % dosáhnout,“ podotýká Gazdík.

Podle mluvčí MŽP Veroniky Krejčí využívají výjimku všechna zařízení s kontinuálním měřením emisí CO₂, neboť úrovně přesnosti, kterou vyžaduje evropský zákon, není technicky možné dosáhnout.

„Provozovatelé zařízení musejí pravidelně předkládat Výkaz o zlepšení, kde kromě reakce na zjištění ověřovatelů také zdůvodňují trvání použití nižší úrovně přesnosti. V praxi tyto výkazy nejsou ve vztahu k použití nižší úrovně přesnosti u zařízení s kontinuálním měřením emisí příliš informativní – dokud nedojde k technologickému pokroku, který by dosažení požadované úrovně přesnosti 4 umožnil, provozovatelé mohou víceméně pouze konstatovat, že stále dosahují jen úrovně přesnosti 3,“ sdělila Krejčí.

Podle Evropské komise je ale požadovaná úroveň nejistoty při vykazování emisí CO₂ dosažitelná. “Pokyny CEMS (GD7) se přímo zabývají praktickými aspekty a potvrzují, že úroveň nejistoty 2,5 % pro roční emise CO₂ je považována za realisticky dosažitelnou pro zařízení ETS využívající metodu kontinuálního měření. Je důležité si uvědomit, že 2,5 % není specifikace pro samotné zařízení s metodou kontinuálního měření emisí, ale pro konečné vypočítané roční emise,” sdělila redakci investigace.cz Evropská komise. Podle ní je dosažení této nízké míry nejistoty podmíněno tím, že provozovatelé zavedou přísné postupy zajištění kontroly a kvality.

Uhelné elektrárny zavírají

Cílem evropského systému pro obchodování s emisemi je, aby produkování oxidu uhličitého bylo tak drahé, aby společnosti přestoupily na ekologičtější způsob výroby energie.

„To je důvod, proč uhelné elektrárny v současné době ukončují svůj provoz napříč Evropou, a to v zemích, které klimatická politika nezajímá,“ řekl našim partnerům z OCCRP expert Alexandru Mustață z neziskové organizace Beyond Fossil Fuels.

Česká republika od uhlí zatím příliš neustupuje, a tak patří mezi země s nejdražší elektřinou – a to právě proto, že cenu ovlivňují fosilní zdroje. Minulý týden však skupina Sev.en Pavla Tykače oznámila, že své elektrárny Chvaletice a Počerady nejpozději do března roku 2027 zavře. Jde o jedny z největších emitentů oxidu uhličitého.

Zda i v České republice dochází k záměrnému podreportování emisí, se nám s jistotou nepodařilo prokázat. V českých datech týkajících se zařízení EU ETS jsou ale anomálie, které nemají jasné vysvětlení – jedno z možných vysvětlení je způsob měření, podvody ve vykazování ale nelze vyloučit.

Líbil se vám tento text? Podpořte redakci investigace.cz

The post Některé evropské elektrárny pravděpodobně podvádějí ve výkazech emisí. Mohou ušetřit i stovky milionů appeared first on investigace.cz.