Když ale schováte jídlo do neznámé nádobky a přiklopíte ho víčkem, koza si k němu také může najít cestu, zjistila nová studie, o níž informoval server listu The New York Times (NYT). Ovšem nebude to každá koza, uvedl tým vědců, který studii vypracoval. Zvířata, která ve své sociální skupině fungovala jako outsideři, byla v řešení a vyřešení problému nejlepší.
Studovat schopnost inovativního myšlení, jako je řešení nových problémů nebo starých problémů novými způsoby, může být u mnoha zvířat složité, říká postgraduální student psychologie na Barcelonské univerzitě Álvaro Caicoya.
ČTĚTE TAKÉ: Vědci objevili novou nemoc mořských ptáků – způsobují ji plasty
Postavte do jejich blízkosti něco nového a neobvyklého a mnoho druhů zvířat uteče, protože v přírodě nové a neobvyklé často znamená smrtící. Mnoho studií se proto zaměřuje na primáty a ptáky, kteří sice mohou být o něco méně plaší, ale při studiích pak poskytují jen úzce vymezené závěry.
„Pokud chceme mít ucelenou představu o tom, jak se u zvířat vyvíjí poznání, nemůžeme testovat stále stejné druhy,“ dodal Caicoya. A to je chvíle, kdy přicházejí na scénu kozy, přímorožci, paovce hřívnaté, koně Převalského, žirafy, velbloudi jednohrbí a řada dalších kopytníků.
Álvaro Caicoya a jeho kolegové zkoumali 13 druhů kopytníků, přičemž jejich studie zahrnovala celkem 111 jedinců žijících v zoologických zahradách ve Španělsku a Německu. Pro každý druh výzkumníci vybrali obzvláště neodolatelnou potravu – mrkev, vojtěšku nebo jinou pochoutku – a umístili ji do zakrytých kelímků v jejich výbězích. Pak vědci čekali, co se stane.
Koza dokáže chytře vyřešit problém, když je v nouzi
Ve studii, kterou zveřejnil odborný časopis Proceedings of the Royal Society B, autoři uvedli, že přibližně 38 procent zvířat se neznámým nádobkám zcela vyhýbalo. Z těch, která se k pohárku přiblížila, se čtyřiceti jedincům podařilo sejmout víčka, aby se dostali k potravě. Nejúspěšnější byli jednohrbí velbloudi a kozy, kde se k potravě dostalo 86, respektive 69 procent jedinců.
Vyšlo najevo, že život ve složitější sociální skupině nebo domestikace – což platilo jak pro velbloudy, tak pro kozy – je spojený s větší ochotou zkusit úkol vyřešit. Dalším faktorem, který vědci odhalili, bylo společenské postavení jednotlivých zvířat v hierarchii skupiny.
Zjistilo se také, že zvířata, která patřila mezi outsidery nebo se nacházela nízko na společenském žebříčku, měla menší strach z nových objektů, větší ochotu je zkoumat a větší šanci získat odměnu.
Není ale jasné, zda tato zjištění platí i ve volné přírodě – život v zoo totiž může podporovat jiné chování než například život na savaně. Mohly by však existovat dobré důvody k tomu, proč jsou jedinci, kteří se cítí být vyloučení ze skupiny, otevřenější ochotě zkoušet nové věci.
„Ti, kteří jsou na okraji skupiny, mají menší přístup k potravě a větší problémy s přežitím v přírodě,“ uvažuje student Caicoya. „Takže jsou to zároveň jedinci, kteří obvykle více riskují, aby získali potravu.“
Možná tedy platí, že nouze je nejlepší motivací zkoušet něco nového.
