Je to lesklý krasavec, který pamatuje mnohé. Za jeho kompletní renovaci zaplatil spolek libereckých dopravních nadšenců 3,5 milionu korun. Sami by se na to pochopitelně nesložili, ale podařilo se jim získat peníze z česko-německého grantu. A výsledek stojí za to. „Tenhle typ autobusu je postavený na rámu nákladního automobilu. Jezdily po celé České republice, hlavně v příměstské dopravě na okrajových linkách. Praga RN byly benzínové, Praga RND dieselové, a to jak nákladní auta, tak i autobusy,“ vypráví Tomáš Krebs, předseda Boveraclubu Liberec.
Pojízdná zubařská ordinace
Takových autobusů bylo vyrobených několik tisíc, ten z muzea v Liberci měl ale jako jeden z mála speciální úpravu. Nevozil lidi k zubaři, ale zubaře za lidmi. „Běžné autobusy Praga RND byly hlavně jednodveřové, tenhle je dvoudveřový. Zadní dveře sloužily jako vstup do čekárny a čekárnu od ordinace oddělovala přepážka. Ta je patrná ve zbytku lištování, kde je vidět, kde ta přepážka ve stropě byla ukotvená,“ popisoval v pořadu Prima Česko Tomáš Krebs. A dodává: „Přišli pacienti a sedli si na sedačku a čekali, až je doktor vyzve k zákroku.“
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Západočeské muzeum v Plzni nabízí rozmanitou podívanou: Historické zbraně, šaty i knihy
Řízení Pragovky není pro fajnovky
Jestli zrovna liberecká Pragovka jezdila se zubařským křeslem právě pod Ještědem, to už asi nikdo nezjistí. Na začátku padesátých let se z ní přestavbou stal opět běžný autobus. Vypadá to ale, že je jediný, který se z těch s pojízdnou ordinací do dneška dochoval. Rozjet ho pro dnešní řidiče zhýčkané elektronikou není úplně pohodlné. „Startování není jednoduché jako u dnešních autobusů, že sednete a zmáčknete vypínač. Musíte natlakovat naftu do motoru, potom se musí nažhavit, aby se motor zahřál. Někdy v zimních měsících se zapalovaly pod motorem noviny, aby se ohřál,“ podává vyčerpávající shrnutí o ovládání historického autobusu Tomáš Krebs. A stále to není všechno: „To stanoviště je úplně jednoduché: volant, tři pedály – plyn, brzda, spojka. Autobus nemá synchrony, takže se musí při řazení vyšlapovat nebo řadit s meziplynem. Má pět rychlostí a minimum spínačů, které byly potřeba pro provoz, směrová světla, stěrače, osvětlení a to je asi tak všechno.“
Zrenovovaný autobus je ozdobou sbírek libereckého Technického muzea, podívat se na něj můžete zajít po celý rok.
