První slova u dětí obvykle přicházejí mezi dvanáctým a osmnáctým měsícem věku. To, že dříve nepromluví, ovšem není tím, že by se nesnažily. Už v raném věku se z nich začnou linout zvuky všech druhů a intenzit. Třeba půlroční syn autora tohoto textu si své monology s oblibou procvičuje v pět hodin ráno.
Podle Nikoly Paillereau z Psychologického ústavu Akademie věd kojenci nemluví primárně proto, že neovládají motoriku mluvidel. V hlavě jim však běží intenzivní proud myšlenek, stejně jako dospělým. Paillereau se ve svém výzkumu pokouší tyto myšlenky zhmotnit.
„Nasadíme miminku čepici, která monitoruje jejich mozkovou aktivitu při poslechu řeči,“ popisuje expertka na psycholingvistiku, zatímco se na stagi Forbes Next Big Thing promítají záběry vysmátých kojenců s podivnými pokrývkami hlav plnými různých snímačů.
„Získáváme poznatky o tom, kdy si začínají osvojovat hlásky rodného jazyka, kdy začínají rozlišovat jeho dialekty. Kombinujeme dvě zobrazovací metody, EEG a metodu využívající infračervené záření (fNIRS), čímž získáváme výjimečný pohled na to, jak si dítě osvojuje řeč. Dokážeme poznat, když pochopí slovo,“ vysvětluje Paillereau své pokusy. Jde o neinvazivní metody, které kojencům nijak neškodí.
- Obě metody slouží k měření mozkové aktivity.
- EEG (elektroencefalografie) měří elektrickou aktivitu mozkových buněk, kterou zaznamenávají elektrody na povrchu hlavy.
- Metoda fNIRS (funkční blízká infračervená spektroskopie) měří okysličení krve v mozkové tkáni. Měření probíhá opticky za využití infračerveného záření.
Tyhle poznatky se pak podle Paillereau aplikují v praxi. „Dokážeme odhalit různé jazykové odchylky už od osmého měsíce věku. Umíme odhalit děti, které se v tomto ohledu vyvíjejí nadprůměrně dobře i ty, kde dochází k nějakému opožděnému či rizikovému vývoji. Těm jsme pak schopni zajistit odbornou pomoc mnohem dříve, než bylo doposud možné,“ popisuje vědkyně.
Vize jejího výzkumu je však mnohem širší než jen snaha interpretovat to, co se děje v mozcích několikaměsíčních dětí. Nikola Paillereau by totiž chtěla dát hlas všem, co z nějakého důvodu nemohou mluvit, například po různých nehodách či mozkových mrtvicích.
Foto Michael Tomeš
„Neurální přenos myšlenek je dnes už možný. Dělá se to například u pacientů s ALS nebo po mrtvici. V praxi to vypadá tak, že se otevře lebka a na povrch mozkové kůry se nasadí mikroelektrody, které potom snímají elektrickou aktivitu s ohromnou přesností. Neurální vzorce, které zde vznikají, dokáže umělá inteligence přenést do jednotlivých slov a vět,“ vysvětluje Paillereau.
Příkladem je čerstvý výzkum z letošního jara. Vědci z univerzit v Berkeley a San Francisku v něm napojili elektrody na mozek člověka. Ten pak zvládl „streamovat“ své myšlenky formou řeči, aniž by u toho řekl jediné slovo.
„Tak se to dělá dnes, v krajných případech a chirurgicky. Moje vize je převádět tyto myšlenky bez toho, abychom museli operovat. Díky takovému přístupu bychom mohli vrátit hlas všem, kdo nemohou mluvit,“ říká Paillereau.
Klíčem k tomu by mohl právě její výzkum s kojenci, jejichž myšlenky snímá čepice, kterou stačí na hlavu nasadit.
„Budoucnost je neinvazivní. Třeba už to nebudou ani čepice s elektrodami, ale nějaká jednoduchá nálepka na kůži, která umožní přenášet myšlenky. Třeba i z mozku do mozku nebo na velké vzdálenosti. Tahle cesta už začala,“ uzavírá Nikola Paillereau.
The post Nikola Paillereau rozmlouvá mozky kojenců. Chce dát hlas všem, kteří nemluví appeared first on Forbes.
