Tohle bistro je sice v Berouně, ale neztratilo by se ani v pražské či brněnské konkurenci. Designérka Petra Sýkorová a šéfkuchař Lukáš Holý stvořili místo, kde se budete cítit jak na návštěvě u babičky, a ještě si perfektně pochutnáte.
Přijedete na místo, zadíváte se na adresu. Jsem tady dobře? Čekáte bistro, najdete jen nenápadnou ceduli a za ní schody dolů. Jenže nejistotu brzy vystřídá zvědavé očekávání, to když po schodech sestoupíte na útulný dvorek, zcela oddělený od rušné berounské silnice.
A brzy poznáte, že tohle není „jen další nový podnik“. Že na tomto místě se pracovalo s citem a že za ním stojí někdo s vkusem pro design i gastronomii. Vstoupíte do prostoru, kde se budete cítit jako u babičky nebo na anglickém venkově. Teplé světlo nástěnných lamp ve tvaru luceren se odráží od pískové omítky a tlumených zelených tónů, které se opakují na dřevěném obložení i židlích.
Vítejte v Bistru U Sýkorky, které otevřelo teprve v prosinci, ale jeho věhlas už přesáhl hranice Berouna. A to díky vynikajícím brunchům a kouzelnému prostředí, díky němuž má osobitou atmosféru.
To kouzlo mu vtiskla žena, která za bistrem stojí: Petra Sýkorová. Je profesí designérka, takže podoba místa jde především za ní. Zároveň v něm na vás dýchne její laskavost, s níž se pečlivě věnuje každému hostovi.
A že hostů přibývá, neboť neslyšeli jen o vlídném přijetí, ale i kuchyni, za níž stojí druhý ze zakladatelů bistra: šéfkuchař Lukáš Holý. Zatímco Sýkorová je v gastru nováčkem, jeho jméno už jste možná zaznamenali: dělal v plzeňské pivnici Na Spilce, pivovaru Ossegg, rozjížděl gastronomii v umně zrekonstruované Ville Fitz nebo v Parkhotelu Golf v Mariánských Lázních, který nedávno získal čepici v průvodci Gault&Millau.
„Mám poradenskou firmu, pomáhám provozům po celé republice. Petra mě oslovila a ten nápad se mi líbil. Trochu jsem ho jen učesal,“ líčí Holý. Sýkorová si totiž vysnila podnik postavený na vajíčkách, její kolega ho upravil na koncept brunchů.
V nabídce tak najdete třeba turecká vejce, míchaná vajíčka s houbovým ragú, mnichovské klobásky v bylinkové várce, domácí granolu s farmářským jogurtem nebo snídani pro dva, která nabízí jakýsi průřez místním menu a nejsnáze díky ní ochutnáte nejvíce položek.


Klíčem k úspěchu místní kuchyně je kromě umu Holého a jeho party také sázka na kvalitní suroviny. Jen kvůli vajíčkům, které v podniku hrají důležitou roli, objeli zakladatelé bistra farmy v blízkém i širším okolí. Nakonec vsadili na jednu šumavskou a teď spotřebují tisíc vajec týdně.
Naservírují vám tady klidně i polévku nebo tatarák, ale jako hlavní hit vykrystalizovalo něco jiného: buchtičky plněné bílým mákem a zalité vanilkovým šodó s rumem. „Máme specifický krém ochucený kardamomem a je to něco trochu jiného, než dělají ostatní,“ líčí Lukáš Holý. Ne náhodou se tahle dokonalá kombinace stala pro bistro signature pokrmem.
V rustikálním duchu
Cesta Petry Sýkorové ke gastronomii byla klikatá. Začínala v rodinné firmě, s tátou prodávali náhradní díly na kamiony. Pak ji ale začal bavit design, navrhovala domy, byty, zahrady. Pořád však hledala vlastní projekt. Něco, čemu by se zcela oddala.
„Zvažovala jsem i provozovat domov důchodců,“ vypráví. „Ale syn mi pak řekl, že mým osudem je dělat lidem radost a že se pro ostatní rozkrájím.“
Po rozvodu a přesunu do Berouna začala hledat kancelář, kde by mohla své podnikatelské plány spřádat dál. Nakonec objevila jednu, která se pronajímala spolu s restaurací umístěnou o patro níže.
„Měla jsem v hlavě, že by se mi líbilo mít restauraci. Ne klasickou, ale nějakou, kde to žije svým tempem, kde to voní, kde jsou příjemní lidé,“ popisuje. A tak se rozhodla podnik předělat po svém.
Nebyla přitom rozhodnutá pro konkrétní motiv. Nešla do rekonstrukce s vědomím, že chce udělat bistro v anglickém či francouzském stylu. Jen připouští: „Inklinuju ke starým místům. Tak jsem podle toho místo opravovala.“
Vše přitom financovala z vlastních úspor, a tak se místo katalogů chodilo po vetešnictvích. Výsledkem není interiér složený podle jednoho klíče, ale prostor plný věcí s minulostí – židlí, stolů, skříněk a lamp, které spolu na první pohled nesouvisejí, ale dohromady dávají překvapivě fungující celek.
Kuchař jako reklama
A lidé si všímají. Ač bistro funguje teprve od prosince bez větší reklamy, rychle se o něm (nejen) mezi místními rozkřiklo. Na výlet do Berouna za ním dnes vyrážejí lidé i přes kus republiky. „Ohromnou přidanou hodnotu má Lukášovo jméno, všimli si nás díky tomu lidé z branže, kteří ho sledují,“ míní Sýkorová.
Adresa: Politických vězňů 153/21, Beroun
Otevírací doba: úterý až sobota 8:00–16:30
Oba zakladatelé přitom považují projekt teprve na začátku cesty a už mají spoustu plánů do budoucna. V prostorách nad bistrem by rádi otevřeli malou pekárnu, která by jednak poskytovala vlastní pečivo, jednak by lákala nové zákazníky přímo z ulice. Pokud to nevyjde v těsném sousedství bistra, poohlédnou se po prostorách jinde ve městě.
V teplejších měsících si chtějí vyhrát se zahrádkou, plánují otevřenou venkovní kuchyň, gril, zastřešený prostor… „Po celém Berouně žádná taková zahrádka není, že byste sešli dolů a byli oddělení od města. Proto máme velké plány a chceme i prodloužit otevírací dobu,“ vypráví Sýkorová.
Že v sobě mají podnikavost, to poznáte, když je necháte se rozmluvit: a začnou spřádat plány na expanzi, další projekty a poté snad i na podnik v Itálii…
Pauza, tady je čas zbrzdit. Zatím byste počet stálých zaměstnanců spočítali na prstech jedné ruky a jakékoli rozšiřování nejprve vyžaduje posílení personálu, což je v gastru těžší disciplína než uvařit výjimečný pokrm.
Sýkorová si dobře uvědomuje, že na vše musejí jít postupně. Zatím jde takřka o rodinný podnik, tak jako když s otcem před časem prodávali náhradní díly do kamionů. A teď se kruh uzavřel. „Lidí není nazbyt, táta nám pomáhal s rekonstrukcí a teď tady myje nádobí,“ usmívá se Sýkorová. A tenhle domácí duch novému berounskému bistru tuze svědčí.
The post Nový brunchový hit je v Berouně. Tamní buchtičky se šodó vás nadchnou appeared first on Forbes.











