Vše začalo nevinně. Za šógunátu Tokugawa byl ostrov Taširodžima proslulý svou produkcí hedvábí z housenek bource morušového. Poklidnou výrobu cenného zboží ale narušovali hadi a myši.
Řešení bylo proto nasnadě - farmáři si pořídili kočky, které se měly s nežádoucí faunou vypořádat a ochránit tak místní hedvábnický průmysl. Ten nicméně neodolal zubu času - z ostrova se postupně stala skomírající rybářská kolonie s tenčícím se obyvatelstvem. To zároveň ale znamenalo nečekaný boom pro neregulovanou kočičí populaci.
I místní úřady mají problém odhadnout, kolik koček žije na Taširodžimě, nejčastěji mluví o 200 až 400 šelmách. Ty jsou k vidění prakticky hned, jakmile člověk vkročí na molo ostrovního přístavu Nitoda - už jsou totiž naučené, že je turisté občas pořádně nakrmí.
Obtížné soužití s "chlupáči"
"Každý den chodí kočky do přístavu. Buď se nám snaží ukrást ryby, nebo trpělivě vyhlíží trajekt s návštěvníky. Ti většinou znají Taširodžimu ze sociálních sítí, takže vědí, do čeho jdou, a často přivezou i kočičí žrádlo," řekl redaktorovi Aktuálně.cz místní rybář, který se představil jako Júta Iwasaki.
Připustil, že soužití se zatoulanými šelmami není tak idylické, jak si mnozí turisté představují. Na některých kočkách to ostatně šlo vidět. Měly jizvy na hlavě či rozkousané uši.
"O velkou část koček se nikdo nestará, takže je tam riziko nějaké nemoci. Měli jsme i případy, kdy příliš zdivočely a útočily na klidnější zvířata. Když je slabší období bez úlovků a turistů, hledají jídlo všude. Stařenkám lezou chlupáči do květináčů, seniorům do dodávek," popsal Iwasaki.
Nechybí ani kočičí svatyně
A opravdu - kočky byly úplně všude, kam se člověk podíval. Některé se schovávaly v rybářských sítích, jiné se proháněly mezi záchrannými kruhy na molu. I hlouběji ve vesnici byly na každém kroku. Na lidskou přítomnost si zvykly, ze zvuku závěrek foťáků a mobilů si nic nedělaly.
Nedá se ale říct, že by ostrov těžil z přítomnosti turistů - kromě pár drobných kaváren a obchůdků není kde utratit peníze. Navíc k Taširodžimě plují lodě pouze čtyřikrát denně z přístavního města Išinomaki. Kdo prošvihne poslední večerní linku, musí strávit noc s kočkami.
Na ostrově totiž není žádný hostel, pouze skromný kemp se základní výbavou pro ty, kteří potřebují přečkat do prvních ranních spojů s městem Išinomaki.
Uprostřed Taširodžimy se v lese nachází také miniaturní šintoistická svatyně věnovaná kočce, kterou zabil padající kámen u nedalekých skalisek. "Občas se tam chodím pomodlit. Je to s kočkami na ostrově občas těžké, ale když to jde, krmíme je rybami. Má rodina věří, že to přináší štěstí," doplnil rybář Iwasaki.
