Signatáři zmíněného návrhu Petr Pithart (někdejší premiér české vlády a pozdější předseda Senátu), Jan Kalvoda (místopředseda vlády) či Petr Placák (disident, historik a novinář) také žádají, aby deska připomínala organizované násilí na jaře a v létě roku 1945, kterému Beneš neuměl zabránit, tedy divoký odsun Němců nebo únosy československých občanů do Sovětského svazu. Návrh nápisu na desku byl v květnu zaslán ke schválení zastupitelstvu hlavního města Prahy, zatím se o něm nehlasovalo. Přečtěte si, co o tom říká historik Jan B. Uhlíř.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Pithart: Komunisté v listopadu 89 padali jak umrzlí ptáci. Zpátky jim pomohla šikovná dáma
Proč vám vadí „Návrh občanů“ pro pražské zastupitelstvo, pod kterým je podepsán třeba Petr Pithart, Jan Kalvoda, Petr Placák anebo ředitel Ústavu nezávislé žurnalistiky Ondřej Neumann i mnohé další osobnosti? Signatáři mimo jiné žádají, aby u Benešova pomníku bylo uvedeno: „Edvard Beneš v letech 1943–1948 nesl jako prezident prozatímní exilové vlády a prezident republiky politickou zodpovědnost za to, že komunisté získali výsadní postavení ve státě.“
Ani ve snu by mě nenapadlo, že já, který mám vůči Edvardu Benešovi tisíc a jednu výhradu, budu tohoto prezidenta veřejně bránit. Bránit před bezprecedentním útokem nesourodé skupiny složené z právníků a někdejších vládních politiků, historiků anebo publicistů. Varovný prst zvedám především nad historiky a ptám se, zda zapomněli, co je to historická objektivita? Pojem vtloukaný do hlavy adeptům historie od prvního dne prvního semestru.
Signatářům závidím jejich sebevědomí, když bez potřebného historického vzdělání a znalostí vývoje druhé světové války vytrhávají z kontextu léta třetí republiky i měsíce kolem února 1948. Je to ahistorické a povrchní, což říkám s plnou zodpovědností jediného soudního znalce na druhou světovou válku v České republice. Přepadá mě dokonce jistý pocit trapnosti.
Proč?
V důsledku totiž nejde pouze o Edvarda Beneše, jde i o Tomáše G. Masaryka, jde o samu podstatu české i československé státnosti a o útok na ni. Z Beneše totiž signatáři činí autokrata až diktátora. Politika zodpovědného za vše, co se dělo po podpisu smlouvy se Sovětským svazem v prosinci 1943 (Smlouva o přátelství, vzájemné pomoci a poválečné spolupráci mezi Československou republikou a Svazem sovětských socialistických republik, pozn. red.). Beneš přitom v roce 1943 jednal v Moskvě v plné shodě s britskou stranou a použil tak stejného modelu jako v roce 1935, kdy Československo-sovětskou spojeneckou smlouvu podepsal jako ministr zahraničí se souhlasem Francie, a tu signoval i prezident Masaryk.
To už není neznalost či naivita, to je spíše snaha o zkreslování dějin. Něco podobného činili marxističtí historikové po takzvaném Vítězném únoru v roce 1948.
Zkreslování dějin, nejsou to příliš silná slova?
Padni komu padni. S nadsázkou řečeno, nyní je třeba umístit dodatkovou desku i na náměstí Václava Havla, na kterou napišme, že kolaboroval s komunisty, když jej komunistický parlament v prosinci 1989 zvolil prezidentem. Anebo udělejme germanofila z Otce národa Františka Palackého, protože své první práce psal v němčině. A což takhle otec vlasti Karel IV., známý svými protižidovskými pogromy? Neúčastnil by se pak císař, kdyby žil, třeba konference ve Wannsee, na které nacisté v roce 1942 projednali takzvané „konečné řešení židovské otázky“?
Té nadsázce rozumím, ale historie je o faktech. Kdo byl tím hlavním a zodpovědným politikem za vývoj Československa (třetí republiky) v letech 1945–1948, když to nebyl tehdejší prezident Beneš?
Česká společnost, nikdo jiný. Na rozdíl třeba od společnosti slovenské. S nadšením jsme přijali Rudou armádu s jejími tanky, harmonikami a častuškami a domnívali jsme se, že se nám otevírají brány ráje. Kdyby tomu tak nebylo, komunisté by nemohli zvítězit v relativně demokratických volbách v roce 1946. Nežili jsme tehdy v Polsku, kam Moskva rovnou dosadila komunistickou vládu, u nás byla možnost volby. Za třetí republiky jsme ale napodobili stejný model jako Německo ve třicátých letech. Kdyby si velká část německé společnosti nepřála nacisty s Hitlerem v čele, nebyl by jej prezident Hindenburg jmenoval kancléřem.
A není mi vůbec jasné, jak mohl Edvard Beneš zabránit obnově demokracie ve státě, ve kterém byl v letech 1945 až 1946 ministerským předsedou kryptokomunista Zdeněk Fierlinger a hned po něm komunista Klement Gottwald. Jak mohl obnovení demokracie zabránit prezident, jehož prezidentské pravomoci byly nesrovnatelně menší, než jaké byly pravomoci jmenovaných předsedů vlád? Nebylo to spíše tak, že obnovení demokracie zabránili právě Fierlinger s Gottwaldem, a to také z důvodu, že o demokracii nejen že nestáli, ale tento pojem dokonce považovali za buržoazní přežitek?
Edvard Beneš a odsun Němců
V Návrhu občanů se o prezidentovi Benešovi také píše: „Po válce byl spoluzodpovědný za to, že v důsledku státem organizovaného násilí zahynuly desetitisíce obyvatel Československa.“ Mimo jiné šlo o oběti divokého odsunu českých Němců, i když návrh oběti konkrétně nedefinuje. Je i tato Benešova spoluzodpovědnost zpochybnitelná? Těch svědectví jsou tisíce, tady jeden příklad: „Velevážená paní presidentová! Velké radostné dny, které prožíváme, jsou zakaleny velkou bolestí soucitu. S mnoha Němci – ženami, dětmi a muži, kteří v širším smyslu politicky nebyli vůbec činní, zachází se více než nelidsky,“ začíná dopis napsaný 2. června 1945 a dosud uchovaný v Archivu Kanceláře prezidenta republiky. „Nepřipusťte, aby u pankrácké věznice u vchodu byly tyto osoby sráženy k zemi, pošlapány a zaživa trhány, jim urvány uši, trhány nosy a vypichovány oči.“ Beneš i jeho žena to připustili. V čem je tedy návrh problematický?
Ještě v době mého studia na pražské filozofické fakultě, tedy na počátku 90. let minulého století, se tehdejší pedagogové stavěli k interpretaci odsunu velmi rezervovaně, třeba ve stylu: „Nebudeme si kálet do vlastního hnízda, pane kolego.“ Nesouhlasil jsem tehdy a nesouhlasím ani dnes. Abychom se mohli s odsunem vyrovnat, je třeba o něm mluvit. Vyžádal si 45 tisíc mrtvých Němců, které vlastně neměl kdo bránit, protože muži byli buď mrtví, nebo v zajetí. Lůze tedy padli za oběť němečtí starci, ženy a děti.
A opět, padni komu padni. Když se třeba v roce 2021 konečně obec Rovensko pod Troskami rozhodla na místě masakru 365 Němců z května 1945 postavit smírčí kříž, byl jsem tam. Hovořil jsem mimo jiné o tom, jak moc důležitá je pravda i smíření. Připomínal jsem také jedinečnou „Akci zámky“ Přemysla Pittera, který v květnu 1945 jako zmocněnec České národní rady zachraňoval židovské děti z Terezína, ale také německé děti z internačních táborů, které zřídili Češi. A ošetřoval je a krmil až do doby, než se o ně přihlásili příbuzní či pěstouni. Mohl-li Edvard Beneš za všechno, jak se domnívají autoři petice, pak mohl nepochybně i za Přemysla Pittera.
Chápu tato ironická slova správně jako obranu Beneše? Je pravda, že Přemysl Pitter ve svých vzpomínkách píše: „Když osobní lékař prezidenta Edvarda Beneše přijel navštívit děti z koncentračních táborů v našich zámcích, byl pln vděčnosti a nabídl mi oplátkou svoje služby. Tu jsem jej požádal, aby se mnou zajel do Raisovy školy, kde jsem mu ukázal hladem umírající kojence. Prosil jsem ho pak o přímluvu u prezidenta, aby se dostávalo německým dětem mléka. Avšak ani prezidentovi nebylo možno něco změnit na ustanovení ministerstva vnitra a výživy, která již byla v rukou komunistů.“
Jinými slovy, návrh Petra Pitharta a dalších považuji až za naivní. Představme si, v teoretické rovině, že by prošel. Pak by se celý slušný svět jezdil dívat na dodatkovou desku s konstatováním, že Češi se zbláznili, protože sochou na Loretánském náměstí v podstatě oslavují komunistického zločince. Signatáři návrhu totiž staví Edvarda Beneše na úroveň Klementa Gottwalda. V takovém případě buďme důslední a žádejme zrušení zákona 292/2004 Sb. o Benešových zásluhách.
Beneš dělal chyby, sám jste o nich mluvil letos 5. května i v rozhovoru pro CNN Prima NEWS. Anebo ty chyby signatáři návrhu příliš zveličují?
Beneš dělal chyby, možná dokonce celou řadu chyb, ale jedno mu nelze upřít: V době druhé světové války vydupal ze země stát, který několik let existoval pouze na papíře. V tom se neliší od Tomáše G. Masaryka, který si Československo vydupal ze země v době první světové války.
Komunistům dalo hlas 40 procent voličů
„Další desítky tisíc lidí byly odvlečeny do Sovětského svazu,“ pokračuje Návrh občanů, který byl zaslán pražskému zastupitelstvu. Nad touto formulací asi nelze příliš pochybovat?
Nevím, zda to byly „desítky tisíc“, v každém případě „repatriace“ tohoto typu byly hrůznou kapitolou našich moderních dějin. Děly se všude, kam Rudá armáda vkročila. Československo nebylo výjimkou. Ale opravdu signatáři návrhu na umístění pamětní desky věří, že Edvard Beneš mohl těmto únosům zabránit? Pakliže ano, ať poradí a popíší příslušný mechanismus. Měl snad nechat zatknout a postavit ke zdi příslušníky sovětských jednotek SMERŠ, kteří tyto únosy organizovali? Vydat bílé emigraci falešné doklady? Poslat osvobozovací komanda do gulagů? Napsat Stalinovi? Stejně naivní představa, jako kdyby Beneš napsal po 15. březnu 1939 Hitlerovi a žádal jej, zda laskavě nechce okupační vojsko stáhnout zpět do Říše, neboť nám říšská branná moc vyjedla cukrárny.
Závěr návrhu je určitým shrnutím, za co měl Beneš podle autorů petice vinu: „Miliony lidí ztratily domov a byly připraveny o majetek. Zabránil obnově demokracie a napomohl sovětizaci země. Ke všemu bezpráví mlčel.“ Co vlastně schází tomuto pro vás kontroverznímu návrhu? Jak byste ho doplnil?
Pokud bychom chtěli stručně charakterizovat Edvarda Beneše v letech třetí republiky, tak by na takové desce mohlo být napsáno třeba toto: „Byl prezidentem v zemi, která se jako jediná na světě dobrovolně vrhla do náručí komunistické hydry a v relativně svobodných parlamentních volbách v roce 1946 dala komunistické straně téměř 40 procent hlasů.“ Dalších slov netřeba.
Takže hlavní vinu nesli voliči komunistů z roku 1946?
Nepochybně. Ale ptám se rovněž, zda platí, že když byl někdo členem KSČ, která byla po roce 1989 oficiálně označena za zločineckou organizaci, byl tedy i tento jedinec zločincem? A i když byl z lůna strany později vyhnán či z ní vystoupil, je tedy exzločincem?
Jsem přesvědčen, že jediné svaté právo, které komunisté i exkomunisté v této nešťastné zemi, kde napáchali tolik příšerných zločinů, mají, je právo držet ústa. Za popravy, mučení, vyvlastňování, znásilňování, ožebračování, kolektivizaci, likvidaci rodin, profesních stavů, křesťanů, kultury, mezilidských vztahů a tak dále. Držet ústa i za rok 1968, kdy se dopracovali zhola nemožného: Poprvé (doufejme že i naposledy) v našich dějinách, dovedli vše tak daleko, že k vojenské okupaci země vyprovokovali vlastní spojence, což je historický unikát.
A exkomunista Petr Pithart, jenž byl členem KSČ v letech 1960 až 1968, teď viní Edvarda Beneše z příklonu ke komunismu. Kdyby signatáři pokusu o umístění pamětní desky k Benešově soše na Loretánském náměstí svůj návrh nemysleli smrtelně vážně, bych byl pro to, aby byli oceněni alespoň za komický výstup.
MOŽNÁ JSTE PŘEHLÉDLI: Ukrajinci vhodili okupantům do sklepa dva včelí úly. Kuriózní video se stalo hitem internetu
