Německá ekonomika stagnuje už třetím rokem. Nulový růst se čeká i letos. Nedaří se hlavně tamnímu průmyslu a to se promítá i do hospodářské situace v Česku, které je na německých partnerech do velké míry závislé.
Podle aktuálního průzkumu Česko-německé obchodní a průmyslové komory (ČNOPK) ani ne pětina českých firem čeká, že se letos ekonomická situace zlepší. Loni přitom bylo optimistů daleko více, pozitivní očekávání měla skoro třetina firem. Nejhorší vyhlídky mají výrobní průmyslové podniky, které tak kopírují situaci v Německu, kde právě průmysl prožívá těžké roky.
Jak říká ekonom Timo Wollmershäuser z mnichovského výzkumného institutu Ifo, ani v roce 2025 se největší evropská ekonomika nevrátí k růstu. Ode dna se ale podle něj už odrazí.
I nálada se mezi podnikateli podle ekonoma, který byl v Česku při příležitosti zveřejnění výsledků průzkumu ČNOPK, u našich západních sousedů pomalu zlepšuje. Naděje vkládá zejména do nové německé vlády, která by měla již brzy začít úřadovat.
Vyléčit nemocné německé hospodářství ale podle Wollmershäusera nebude snadné. Jaké jsou hlavní úkoly, které čekají příští kabinet? Například zkrotit byrokracii, která podle výzkumu Ifo stojí naše sousedy ročně asi 150 miliard eur.
Co se to děje s německou ekonomikou? V čem je podle vás hlavní problém?
Fakt je, že neprocházíme jen nějakou krátkodobou cyklickou krizí, naši ekonomiku tíží strukturální změny.
Které to jsou?
Jde o velké změny, které se týkají několika oblastí. První z nich je demografie, která se v Německu výrazněji mění. Počínaje letošním rokem se poprvé sníží potenciál pracovní síly. Bude se zmenšovat, a tak to bude pokračovat i v příštích dvaceti letech. Děje se to i jinde, ale v Německu je stárnutí populace mnohem rychlejší.
Druhou velkou výzvou je digitalizace a umělá inteligence. Samozřejmě se to týká i ostatních zemí, ale v Německu to vnímám ještě výrazněji, protože německý průmysl má velkou konkurenci v Číně, kde digitalizace a umělá inteligence naopak postupuje mnohem rychleji.
Jaké jsou další změny?
Další je deglobalizace. Pro otevřenou ekonomiku Německa, která je stále velmi závislá na průmyslu a vývozu, je to náročné. Čína už není jen naše prodloužená výrobní linka, ale je z ní významný konkurent.
Vyrábějí věci, o kterých si Němci po dlouhá desetiletí mysleli, že je umí jen oni. Tak už to ale není a nyní je Čína velkým konkurentem, který Němce připravil o velké podíly na světovém trhu.
Další velké téma je dekarbonizace, která v podstatě paralyzuje německou ekonomiku a velmi podobná situace je i v bezpečnosti. Podobně jako jsme byli desítky let zvyklí, že jsme takřka za nulové náklady získávali ruský plyn, tomu bylo i s bezpečností, kterou nám poskytovali v podstatě zadarmo Američané. To se ale dramaticky změnilo.
Jak velkou naději či příležitost vidíte v souvislosti s plánovanými investicemi do německého obranného průmyslu?
Důležité je, že peníze na obranu jsou. V Německu to bylo vždycky složité téma. Důsledkem toho je i to, že německý obranný průmysl je v současné době malý. V podstatě desítky let se do něj neinvestovalo.
A teď má do něj zamířit půl bilionu eur, to je velká změna.
Jistě. Ale také je jasné, že s největší pravděpodobností nepotečou tyto peníze jen do německého průmyslu, protože je příliš malý. Německo si musí zajistit vlastní obranyschopnost. A tak existuje možnost, že posílí své kapacity, postaví nové továrny, přijme nové lidi. Z dlouhodobého hlediska to může být pozitivní i pro celé postavení průmyslu. Ale otázka také je, jaký je skutečný přínos.
Vlastní obrana nestačí?
Ano, výsledkem investic do obranného průmyslu bude, že získáme větší bezpečnost. Měli jsme ji i dřív, ale to nám ji zadarmo poskytovali Američané. Teď na ni musíme vynakládat vlastní peníze. Bezpečnost je zásadní, o tom není pochyb. Ale z ekonomického pohledu to není něco, co bychom mohli skutečně spotřebovat.
A pokud si klademe otázku, k čemu je dobrá ekonomická činnost, jde vždy nakonec o to, že chceme něco tvořit a spotřebovávat. Bezpečnost nás teď bude stát peníze, které nám nikam nepomohou a neobohatí nás v základním ekonomickém smyslu.
Ale minimálně se rozjede zaseklý průmysl, ne?
Částečně, ale z krátkodobého hlediska si myslím, že hodně peněz odteče do zahraničí, pravděpodobně hlavně do USA. Protože tamní obranný průmysl už je velký a můžeme si tam jednoduše nakoupit potřebné vybavení. Ve střednědobém horizontu to může přispět i Němcům.
Bude z toho těžit i Česko?
Nevím toho o českém obranném průmyslu dost, ale pokud máte obranný průmysl, pak z toho budou těžit i české firmy. Nemá smysl, aby si každá evropská země vyráběla své vlastní obranné systémy a technologie. Potřebujeme vytvořit velké skupiny, kdy bude průmysl spolupracovat napříč státy.
Jedině když budeme hrát společně, můžeme v soutěži se Spojenými státy nebo Čínou uspět. Teď je to příležitost pro všechny země. Není to jenom Německo, které musí reagovat na americký veletoč.
Situace je naprosto stejná i v mnoha dalších zemích, které byly pod ochranným deštníkem USA. Kromě samotné bezpečnosti ale můžeme paradoxně získat i jednu další výhodu.
Foto Profimedia
Jakou?
Technologický vývoj, který vychází z vojenského nebo obranného sektoru, se postupně přenáší do civilního využití. Tenhle technologický přesun může v dlouhodobém hledisku pro Evropu znamenat pozitivní šance pro další rozvoj a ekonomiku.
Kvůli investicím do obrany se Německo může nově zadlužit, což je něco, co politici v posledních letech odmítali. Jak tuhle změnu jako ekonom vnímáte?
Kdybych nemusel brát v úvahu, že je tady ještě politika, tak bych řekl, že Německo má dost peněz a i dlouhodobě musí mít peníze z běžných daňových příjmů na zajištění své obrany. Nemůžeme se rok co rok zadlužovat pro něco, co budeme muset v budoucnu zajišťovat trvale.
Ale teď se domnívám, že zadlužení lze ospravedlnit, že musíme opravit naši infrastrukturu, kterou jsme přes dvacet let zanedbávali. Má smysl, abychom se zadlužili a řekli, dobře, pojďme renovovat Německo, modernizujme zemi a investujme do vlastní obrany. Nicméně z dlouhodobého hlediska se nemůžeme spoléhat na jednoduché řešení. Jako jednorázová záležitost je to v pořádku.
Jaká je nyní nálada v Německu, myslím v německé ekonomice?
Mezi podnikateli vidíme náznaky zlepšení nálady, už čtyři měsíce za sebou se v průzkumech ukázalo, že podnikatelské klima se zlepšuje. Do jisté míry to byla reakce na volby. Je zde určitý optimismus, protože v koaliční smlouvě jsou věci, které jsou pro podnikatele dobré.
Jaká jsou hlavní témata?
Jde o zásadní snížení daní, možnost rychlejších odpisů a cílem je i výrazné snížení byrokracie. Nastupující kancléř Friedrich Merz chce popohnat digitalizaci státního systému, což je v Německu obrovský problém.
Na většině území funguje komunikace mezi podniky a státem stále na papíře. Papíry se zakládají do šanonů, na finanční úřad se posílají faxy. To jsou stále z velké části procesy, které firmy zatěžují. Pokud se vládě skutečně podaří pokročit s digitalizací a sníží byrokracii, skutečně se mnoho oblastí zlepší.
Je pořád velké téma i energetika?
Jistě, náklady na energie jsou velký problém. Zásadní problém je, že nedokážeme dostat energii z bodu A do bodu B. Hodně energie máme na severu Německa, kde je hodně větrno. Na jihu ji ale nemáme dostatek, což často vede k problémům a nadměrně drahé elektřině.
Teď existuje alespoň určitá naděje, že by to mohla nová vláda vzít do rukou a to je něco, co vzbuzuje trochu optimismu. Na druhou stranu je tu ovšem americká hospodářská politika, která to celé trochu brzdí.
Která ze strukturálních změn, které podle vašich slov stojí za potížemi Německa, se dá nejsnáze vyřešit?
Největší potenciál máme v demografických změnách, protože je můžeme relativně dobře předvídat. A proto s tím můžeme skutečně něco udělat. V Německu mluvíme skoro vždy jen o migraci uprchlíků, zatímco o migraci kvalifikované pracovní síly mluvíme relativně málo.
Přitom potřebujeme například lidi, kteří budou pracovat v pečovatelství a zdravotnictví. Jenže chceme, aby lékaři, kteří přicházejí ze zahraničí, měli úplně stejnou kvalifikaci jako lékaři z Německa. Na tom bychom měli pracovat. Další bod, který musíme posunout dopředu, je určitě digitalizace. V té máme skutečně velké nedostatky.
V novém kabinetu bude nově i ministerstvo pro digitalizaci, že?
Přesně tak, na to téma se klade důraz a věřím, že by se to mohlo zlepšit. Skutečně musíme zlepšit procesy interakce mezi státem a soukromým sektorem.
Jak je možné, že se v Německu pořád používají faxy a digitalizace státu je tak pozadu?
Vysoká byrokracie a regulace je odpovědí státu na mnoho obav, které má obyvatelstvo. A lidé v Německu se bojí digitalizace. Bojí se, že se ztratí jejich data, že se něco stane s životním prostředím, že někdo trpí při výrobě jejich oblečení, a tak dále.
Všechny regulace, které máme, jsou reakcí státu na touhu obyvatelstva, aby nás stát ochránil před všemi starostmi. Jinými slovy, stát by měl zajistit, aby se nám jako lidem nic nestalo.
Dobře, ale digitalizace by přece měla i velký přínos, takový argument nefunguje?
Ano i ne. Lidé v Německu se velmi obávají o svá data. Ilustruje to i moje domněnka, že Německo bude poslední zemí, kde elektronické platby nahradí hotovost.
Strach veřejnosti je jednoduše obrovský. Určitě vždy existují dobré důvody, proč data chránit. Ale myslím si, že chráníme příliš mnoho, příliš mnoho regulujeme. Na mnoha místech tak neumožňujeme digitalizaci, a proto jsme pomalí, neděláme pokroky a firmy musí nakonec trávit spoustu času tím, aby splnily všechny byrokratické požadavky.
Je to skutečný problém, který Německo má. Britové mluví o „German Angst“, německém strachu a myslím, že to nás skutečně do jisté míry charakterizuje. Neradi riskujeme a mnoho obav chceme rozptýlit v politice, jejímž nástrojem jsou regulace.
Jak vidíte nejbližší budoucnost německé ekonomiky vy?
Letošní rok bude pokračovat ve stagnaci a uvidíme, jak se podaří nové vládě zapracovat na úkolech, které před sebou má. Co se týká příštího roku, jsem docela optimistický a věřím, že se nám konečně podaří dosáhnout oživení.
The post Plyn a obranu jsme mívali zdarma. Je načase začít platit, říká německý ekonom appeared first on Forbes.
