Pokud jde o detekci policejních radarů, patří Česko k nejliberálnějším zemím Evropy. Zatímco třeba v sousedním Německu nesmí mít řidič během jízdy ani mapu s vyznačenými místy stálého měření, u nás se může rovnou vybavit zařízením, které policejní radar nejen odhalí, ale k tomu určí i jeho typ a vlnovou délku, na které pracuje.
Přesně tohle by měl zvládat i přenosný detektor Go! od české firmy Radago, který je loňskou novinkou na trhu. Zákazníkům slibuje doživotní aktualizace se speciálním zaměřením na tuzemské podmínky.
Kdo ale přístroj velikosti malého mobilního telefonu pouze vybalí z krabičky a spustí, jak jsme to udělali my v redakci, bude z výsledku zklamán. V takovém případě bude antiradar, zejména při použití ve městě, prakticky neustále zvonit na poplach, i když se ve skutečnosti k tomu není žádný důvod. A naopak - tam, kde probíhá úsekové měření, jej Go! buď nenahlásí vůbec, nebo určí špatný rychlostní limit, kterým by měl řidič v daném úseku jet. Třeba 90 km/h v pražském tunelu Blanka.
"A stáhl jste si aktualizace?" zněla první otázka výrobce, když jsme s ním podivné fungování přístroje konzultovali. Jak jsme záhy zjistili, právě aktuální stav firmwaru a mapových podkladů je pro správné fungování antiradaru rozhodující.
Zařízení totiž nejen aktivně vyhledává mikrovlnné a laserové radary, ale hlásí i úseková měření, která žádné vlny vstříc autu nevysílají. Taková měření pak přístroj detekuje pouze na základě polohy auta a příslušného záznamu o radaru v databázi. Aby to celé fungovalo, musí být antiradar během jízdy ve spojení s navigačními satelity na obloze.
A skutečně, provedená aktualizace databáze úsekového měření věci pomohla. V Blance už se rázem mohlo jezdit ve skutečnosti povolenou sedmdesátkou, o kousek dál, na Jižní spojce, přístroj kromě správného limitu 80 km/h upozornil také na řetězení měřených úseků. O tom, že je třeba dodržovat rychlost i mezi nimi, neví úplně každý.
Jenže k tomu, aby se Radago Go! zbavilo falešných poplachů, žádná aktualizace nepomůže. Řešením je až přepnutí přístroje z módu "Expert" na mód "CZ", který zneviditelní radary měřící rychlost v K-pásmu. Právě to u nás využívají nejen všudypřítomné panely s blikající rychlostí na sloupech pouličního osvětlení, ale třeba i automatické dveře v supermarketech.
Přenastavením radaru na české podmínky začne přístroj konečně fungovat tak, jak má. Falešným poplachům se sice zcela nevyhne, ale pak jsou spíše výjimečné. Typicky třeba v tunelu, kdy přístroj během testu zahlásil měření čínským radarem Dahua - ten se však v Evropě používá zatím jen ve Španělsku.
A jak se radago osvědčilo při identifikaci náhodného měření policejní hlídkou? Pokud jde o mikrovlnný radar Ramer, který je ve výbavě dopraváků nejčastější, jeho přítomnost hlásí Radago Go! v dostatečném předstihu. Během testu jsme takto včas odhalili jednu hlídku a policejní auto.
Jiné by však pravděpodobně bylo setkání s policejním laserem. Ten je mezi příslušníky také hodně populární, umí auto změřit na velkou vzdálenost a jeho úzký paprsek je pro pasivní antiradar těžko zachytitelný. Obvykle jej odhalí až v okamžiku, kdy už má hlídka změřeno.
Zkušenost s měřením laserem jsme během testu neudělali, návod k obsluze testovaného přístroje však jasně mluví o tom, že jediná účinná ochrana před laserovými radary je aktivní rušička. Ta se ovšem používat nesmí, tak liberální zase v Česku nejsme.
Kdo tedy hledá stoprocentní ochranu před pokutami za rychlost, u pasivního antiradaru jej nenajde. Dobře však vyhoví tomu, kdo se snaží jezdit předpisově, ale nebaví jej neustále hypnotizovat rychloměr. Tomu může přístroj ušetřit peníze, když jej na měření, nejčastěji stacionárním radarem, upozorní.
Pro správnou funkci zařízení je však třeba mu věnovat pravidelnou pozornost a stahovat dostupné aktualizace, které bývají klidně i dvě za týden. A zde přichází patrně jeho největší přednost radaga - antiradar je doplněn o mobilní aplikaci, přes kterou se aktualizace spouští vzduchem.
Samotný přístroj tak není nutné vyndávat z auta a připojovat k počítači, může zůstat na svém místě za oknem a vlastně není důvod na něj vůbec sahat. Tady je namístě velká pochvala.
Méně nadšení vyvolává uchycení antiradaru k čelnímu sklu pomocí dvou přísavek, které jsou relativně malé a po nějaké době ze skla odpadnou.
Trvalejším řešením bude patrně uchycení k přístrojové desce pomocí magnetů, které jsou součástí balení, stejně jako kabel pro připojení do 12V zásuvky a alternativně také do USB-C portu. Bez přímého napájení elektrickým proudem se totiž antiradar neobejde.
Ještě rada na závěr: Kdo zvažuje pořízení přenosného antiradaru, měl by si nejprve ověřit, zda přístroj bude v jeho voze správně fungovat. V redakci jsme radago vyzkoušeli hned v pěti různých autech, a v jednom z nich, Volkswagenu Tayron, přístroj nenašel na obloze ani jeden satelit.
Důvodem je pokovení čelního skla, které se u moderních aut vyskytuje čím dál častěji. Jeho předností je ochrana před pronikáním slunečního tepla do interiéru, zároveň ale brání i průchodu jakýchkoliv signálů zvenčí.
Pro takové vozy je vhodným řešením napevno zabudovaný antiradar, i to má ale háček: V zemích, kde se detektory nesmějí používat, by jeho pouhá přítomnost v autě mohla vyjít řidiče velmi draho.
