V našem minulém rozhovoru, než jste nastoupil na pozici českého velvyslance při NATO, jste mi řekl, že aliance je připravena na případný úder ze strany Ruska. Řekl byste, že to stále platí?
Stále to platí a klíčové je, abychom byli připraveni i do budoucna. Podívejme se, jakým způsobem se vyvíjejí ruské schopnosti v jeho agresivní válce vůči Ukrajině, jak Rusko přešlo na válečnou ekonomiku, jak probíhá propaganda uvnitř země a co říká o NATO, které považuje za agresivní pakt. To je samozřejmě totální nesmysl a Rusko to dobře ví, nicméně veřejně takové výroky zní. Je to velmi nebezpečný mix a musíme ruskou hrozbu brát extrémně vážně. Proto došlo i na rozhodnutí navýšit obranné výdaje na pět procent HDP během summitu aliance v Haagu.
ČTĚTE TAKÉ: Pavel o obnově Ukrajiny: Globální koalice musí být základem. Důležití jsou soukromí investoři
V jaké kondici dnes NATO je? Na jedné straně má nové členy ve Švédsku s Finskem, na straně druhé je tu nevyzpytatelný prezident USA Donald Trump, od něhož občas zaznívá, že by Američané pod jeho vedením mohli NATO opustit. Tuto hrozbu považuje za vážnou i jeho někdejší poradce pro národní bezpečnost John Bolton.
Od americké administrativy prezidenta Trumpa opakovaně slyšíme hlavně ujišťování o skálopevném závazku vůči NATO a článku č. 5 o kolektivní obraně. Tato věc v posledních měsících od Američanů opravdu opakovaně zaznívá. Summitem v Haagu by se měly utnout všechny spekulace ohledně amerického postoje vůči budoucnosti aliance. Má to ale samozřejmě jeden důležitý parametr, a to, že Evropa a Kanada budou skutečně naplňovat dohodu, ke které se na summitu v Haagu zavázaly.
Takže byste řekl, že se dnes lze spolehnout na článek 5 smlouvy NATO?
Jednoznačně. O tom nemůže být jakýchkoliv pochyb.
Rusko je v analýzách NATO označováno za hrozbu a pozornost aliance se upírá i směrem k Íránu. Jak je to ale dnes s Čínou, která minimálně prozatím v plánech NATO oficiálně jako „hrozba“ vedena není?
Vzhledem k tomu, že nedávný summit v Haagu byl zaměřen intenzivně směrem dovnitř, do kolektivní obrany a tvrdého odstrašení, by to mohlo vypadat, že se aliance začíná starat jen o obranu Evropy. Tak to ale není. Minulý summit v americkém Washingtonu měl rozsáhlejší prohlášení a paletu zasedání, řešila se také Čína a bezpečnostní aspekty, které s ní jsou spjaté. Otázka, co Čína znamená pro alianci, byla velmi intenzivně a, řekl bych, také detailně vyložena. Kromě toho, že se NATO zaměřuje na odstrašení a svoji obranu, se musí samozřejmě dívat na celé bezpečnostní prostředí. V souvislosti s Čínou například na kybernetický prostor i vesmír. Tam totiž žádné geografické limity neplatí.
Když jsme zmínili oněch pět procent HDP na obranné výdaje, můžeme definovat, kde má dnes aliance své největší rezervy?
Neřekl bych, že to jsou rezervy, ale spíš nesplněné úkoly. Jdou napříč ozbrojenými silami. Jde například o nenaplněnost jednotek, ať už vojáky či technikou. Je to také otázka doplňování zásob a samozřejmě velké téma je i průmyslová produkce, tedy jak bychom byli schopni dlouhodobě zásobovat naše ozbrojené síly.
Čili jde hlavně o soběstačnost?
V širším aspektu ano a také o odolnost. Nejde jen o to, že jste schopen něco vyrobit, ale rovněž přejít na určitý způsob výroby a zajistit dostatečné množství produktů. Tato urgence je relativně nový jev. Všechno tohle musíme řešit, což už činíme na platformě zajištěné obrany a bezpečnosti. Víme, co musíme udělat, abychom byli i nadále v bezpečí a zajištěni.
Když téma obranných výdajů stočíme na Českou republiku, kam by mělo pět procent obranných výdajů ideálně mířit?
Měly by mířit do personálu pozemních jednotek, protivzdušné obrany včetně stíhacího letectva a také do logistiky. My, Češi, totiž máme pro zajišťování logistiky projíždějících aliančních jednotek důležitou úlohu. Nejsme pouze zdroj jednotek, ale jsme i územím, které zajišťuje logistiku pro projíždějící alianční síly.
Důležitý faktor v pěti procentech na obranu je rozdělení na 3,5 a 1,5 procenta. První vyšší část míří na armádu a druhá nižší souvisí s bezpečností šířeji, velmi zjednodušeně pak s odolností. A právě odolnost území i společnosti je velmi důležitý parametr. Jsou to věci, o kterých se sice mluví delší dobu, ale jejich zakomponování do tvrdé hodnoty pěti procent je určité novum, které je takto zdůrazněné jako velmi důležitý aspekt.
Sem spadá například i stavění mostů a silnic?
Přesně tak. Věci související s tranzitem, infrastrukturou a širší vojenskou mobilitou.
Hrozbu ze strany Ruska dlouhodobě cítí zejména pobaltské státy. Nedávno navíc Finové hlásili, že podél jejich hranic Rusové budují vojenská městečka. Sledujete tuto aktivitu a uvažuje se v NATO, že by na hranici polárního kruhu měly jít další posily?
NATO považuje Rusko za komplexní, nejvážnější a přímou hrozbu. To, co popisujete – fyzická geografická hrozba v blízkosti hranic – je samozřejmě jedna ze součástí této hrozby. NATO na ni reaguje a připravuje se na ni. Pokud to zvládne a bude dostatečně důvěryhodně dávat najevo, že má schopnost se s tou hrozbou vyrovnat, ta hrozba nenastane. To je ona podstata odstrašení a to je ta klíčová věc, proč tyhle aktivity děláme.
Na druhou stranu, pokud se podíváte například na raketové prostředky, kterými Rusko disponuje, tak generální tajemník Mark Rutte v nedávném projevu velmi trefně řekl, že pokud se podíváte na let rakety z Ruska, která je v řádu minut schopná zasáhnout jakékoliv místo v Evropě, potom už to geografické rozdělení na východ a západ nedává smysl. Řekl, že „už jsme všichni na východě“, což je myslím správně řečeno. Musíme opustit geografické hledisko, že pouze ten, kdo je v blízkosti Ruska, je bezprostředně ohrožen. Dnes jsou ohroženi všichni, protože ta ruská hrozba je komplexní. Někdy se může demonstrovat kybernetickými schopnostmi, jindy vlivovými operacemi pro Rusko. Rusové konflikty vnímají jako kontinuum. Použijí jakoukoliv dimenzi konfliktu, kterou v té chvíli budou považovat za důležitou.
Často z vysílání ruských kanálů od komentátorů, ale i politiků, jako třeba exprezidenta Dmitrije Medveděva, slýcháme výroky o raketách a bombách na evropská města. Je to jen nějaké opakované „tlachání“, které zaznívá už čtvrtým rokem, nebo bychom tato slova měli brát velmi vážně?
Zaprvé považujeme za velmi nezodpovědné, že Rusko takto zneužívá jadernou rétoriku. Zadruhé je to součást způsobu, jakým Rusko funguje. Na jedné straně obviňuje NATO z útočných plánů, na straně druhé samo straší jadernými zbraněmi. To je samozřejmě úplně nekompatibilní a ukazuje to podstatu celého ruského režimu. Snaží se na Západě vyvolat chaos a strach a ovlivnit nás způsobem, kterým by naplnili své cíle.
Co za ně považujete?
Jsou to imperiální ambice Ruska. Dodnes je to aspekt, který je v Rusku dlouhodobě přítomen. Proto jsme na summitu v Haagu přijali závazek 3,5 a 1,5 procenta na obranu a širší obranné výdaje, abychom této hrozbě i do budoucna byli schopni nadále čelit důvěryhodným způsobem. Pokud budeme opravdu dostatečně důvěryhodní, že se zvládneme bránit, tak hrozba nenastane. Zkrátka musíme být silní.
Svět dnes mimo ruské invaze na Ukrajinu sleduje i napětí na Blízkém východě. Izrael a Írán sice nejsou členy NATO, ale Spojené státy, které se do konfliktu zapojily, ano. Jak v NATO sledujete celý tento chaos?
Aliance samozřejmě vývoj situace velmi intenzivně sleduje. Drtivá většina spojenců je navíc i v Evropské unii, která se tím také zabývá, a je tu tak spojení v obou organizacích. Především však Írán a jeho jaderný program už desetiletí vzbuzuje otazníky ohledně jeho mírového charakteru. Jeho destabilizační aktivity v regionu také nejsou nic nového.
Když Američané provedli svůj úder po Izraelcích, tak lídři států NATO apelovali na Írán, aby neeskaloval napětí a úder nevracel. Je podle vás ve hře, že by se v krizovém případě do situace na Blízkém východě zapojily i členské státy NATO, potažmo tak i my, Češi?
Jsme ve fázi, kdy od všech aktérů zaznívá: „Pojďme k jednacímu stolu a deeskalujme situaci.“ Nikdo nemá zájem vyhrotit konflikt. To je v tuto chvíli klíčové a rozhodne to o tom, jak budou vypadat následující týdny.
PODÍVEJTE SE: Výbuchy v Kyjevě zabily dva lidi. Čtvrti zahalil kouř, ve vzduchu byl cítit pach spáleniny
