Prchavá cestovatelská výzva. Islandská vysočina je přístupná jen osm týdnů v roce

Forbes Před 3 dny

Po většinu roku je islandská vysočina uvězněna pod sněhem, avšak koncem léta se na krátkou dobu otevírá možnost prozkoumat tuto odlehlou, nadpozemskou divočinu.

Islandská vysočina je jednou z posledních evropských divočin. Je to rozsáhlé, neobydlené vnitrozemí plné sopek, ledovců a lávových pouští, které se spíše blíží jiné planetě než severnímu Atlantiku.

Po většinu roku je však zcela odříznuta od světa vinou sněhu, záplav a zrádného počasí. Čas, kdy mohou cestovatelé prozkoumat tuto nadpozemskou sopečnou krajinu, je překvapivě krátký: přibližně osm týdnů od začátku července do začátku září.

Krajina jako žádná jiná

Islandská vysočina pokrývá velkou část islandské centrální náhorní plošiny a představuje prostředí plné extrémů.

Až k obzoru se táhnou černé sopečné pláně protkané parními průduchy a jasně zeleným mechem. Ryolitové hory se třpytí červenými, žlutými a oranžovými odstíny. Údolími protékají pletence ledovcových řek a v dálce se zrcadlí mohutné ledovcové čepice.

NASA dokonce využila části vrchoviny k výcviku astronautů programu Apollo, protože věřila, že neúrodný terén dokáže simulovat povrch Měsíce. Toto přirovnání zůstává trefné i dnes: nenajdete tu žádná trvalá osídlení, a kromě několika sezónních lesnických stanovišť a horských chat je oblast prakticky liduprázdná.

Působí jako jiný svět, daleký turistickému ruchu Zlatého kruhu.

Zajímavosti Islandské vysočiny

Cestovatele, kteří se vypraví na Islandskou vysočinu, čeká velkolepá odměna.

Landmannalaugar, zázračná země pestrobarevných ryolitových hor, které na světle hrají odstíny červené, žluté a zelené, je asi nejznámější destinací.

Vyvěrají zde přírodní geotermální prameny, které vám po celodenním průzkumu poskytnou příjemnou koupel, a oblast je také výchozím bodem stezky Laugavegur, jedné z nejznámějších vícedenních túr na Islandu.

Hluboko ve vnitrozemí leží Askja, rozsáhlá sopečná kaldera obklopená nehostinnou lávovou pouští. V jejím srdci se rozprostírá zářivě modré kráterové jezero Viti, jehož pářící hladina lákavě kontrastuje s drsnou černou krajinou.

Další dominantou je Kerlingarfjöll, geotermální pohoří s malebnými svahy bohatými na minerály, protkané zamlženými údolími a sněhovými pláněmi, které vytvářejí surrealistickou paletu, jež se mění v závislosti na ročním období.

Mezi ledovci Langjökull a Hofsjökull se ukrývá unikátní vysokohorská oáza Hveravellir. Toto pole horkých pramenů je opředeno historií. Kdysi sloužilo za útočiště psancům, dnes je poklidným odpočívadlem pro novodobé dobrodruhy.

Proč je přístup omezený?

Islandskou vysočinu křižují drsné štěrkové cesty známé jako F-roads. Tyto silnice jsou nezpevněné, nezřídka poseté výmoly a často vyžadují překonání nepřemostěných řek.

Ty přes zimu leží pohřbené pod sněhem. Na jaře je pak tající led promění v neprostupné bahno a povodně.

Každé léto islandské silniční úřady pečlivě sledují podmínky, než na F-roads zahájí provoz. V teplém a suchém roce mohou některé trasy otevřít už koncem června, ale v chladnějších letech bývá vnitrozemí přístupné až od poloviny července. Začátkem září se cesty znovu začínají uzavírat, protože je opět pokryje sníh.

Plánování bezpečné expedice na Islandskou vysočinu

Návštěva Islandské vysočiny se neobejde bez přípravy. Špatně sjízdné F-roads vyžadují terénní vůz s vysokým podvozkem a pohonem 4×4 a přejezdy řek mohou být bez předchozích zkušeností nebezpečné. Proto mnoho cestovatelů volí průvodcované vyjížďky superdžípy nebo výpravy horskými autobusy s omezenými jízdními řády.

Z Reykjavíku trvá obvykle tři až čtyři hodiny jízdy, než stanete na prahu vysočiny, jako jsou Landmannalaugar či Hveravellir. Pokud si však přejete cestu rozložit do více dní, města Selfoss nebo Hella vám poskytnou vhodnou zastávku k přenocování.

Návštěvní doba je sice krátká, ale podmínky se přesto mohou obratem ruky změnit. Než se vydáte na cestu, vždy si raději na webu road.is ověřte, zda jsou silnice průjezdné, a navštivte portál safetravel.is kvůli případným výstrahám o počasí.

Ubytovacích kapacit bývá poskrovnu, proto si kempy, chaty nebo sruby rezervujte s dostatečným předstihem. Přibalte si teplé prádlo, nepromokavé vybavení, pevné boty a dostatek zásob, abyste byli soběstační, protože mobilní pokrytí a čerpací stanice jsou v této odlehlé divočině vzácností.

Přestože například Hveravellir nabízí možnost ubytování a tvoří jeden z nejdůležitějších bodů putování po vysočině, nejbližší čerpací stanice je odsud vzdálená více než 96 kilometrů.

The post Prchavá cestovatelská výzva. Islandská vysočina je přístupná jen osm týdnů v roce appeared first on Forbes.

Pokračovat na celý článek