Předstírání práce nabralo po covidu netušené rozměry. Jaké jsou nejčastější „maskovací“ triky

CNN Prima News Před 4 hodinami

Task masking, jak je tento fenomén nazýván, znamená zaměření se na plnění úkolů s nízkou prioritou nebo úplně zbytečných a povrchních úkolů za účelem vytvoření zdání produktivity. Není to ale stará známá prokrastinace. Práci se při maskování lidé nevyhýbají úplně, jen zaneprázdnění nevede k žádnému smysluplnému výsledku.

DÁLE ČTĚTE: Lidé si zvykli na home office a do kanceláří se jim nechce. Rozmáhá se takzvané „kávičkování“

Jak se pozná, že se ve firmě rozmohl nešvar v podobě maskingu? Mimo jiné podle značného množství docela zbytečných schůzek, které nahrazují soustředění se na skutečné úkoly. Dalším průvodním jevem je nadměrné a dlouhotrvající vyřizování a posílání mailů na všechny možné adresy, velice dlouhé a podrobné odpovědi k tématům, na která stačí obyčejné OK.

Předstírám, tedy jsem

Že se jedná o trend rozšířený a bohužel docela běžný především mezi nejmladší generací na trhu práce, svědčí i jeho oblíbenost na sociálních sítích, především na platformě TikTok (hledejte hashtagy jako #Fake Productivity, #Looking Busy a #WorkSmartNotHard).

Podle Amandy Augustinové, kariérní expertky portálu Career.io, která tento trend jako první popsala, přispívá k nárůstu maskování úkolů na dnešním pracovišti několik faktorů. Patří mezi ně odpor k vynucovanému návratu do kanceláří, ale také taková firemní kultura, která pečlivě sleduje očekávanou úroveň produktivity, a v neposlední řadě také rostoucí strach z vyhoření. Zásadním spouštěčem task maskingu je, že zaměstnanci nechápou, jak se ve firmě měří úspěch, nebo nevěří smyslu své práce.

Je tu však ještě jedna příčina, která leží přímo ve způsobu manažerského řízení. Předstírat práci a vypadat vytíženě se totiž vyplatí. Ve firmách, kde vedení káže o výkonech, ale přitom jen přepočítává hodiny, nebo jako svou hodnotu razí důvěru, ale utápí se v mikromanagementu, těžko očekávat nadšení a zápal.

Třetina lidí jen zabíjí čas

Výsledek? Jak ukazuje studie Workhuman, 36 procent pracovníků se přiznává k předstírání produktivity. Jinými slovy třetina vašich zaměstnanců potenciálně plýtvá časem (a penězi zaměstnavatele) na bezvýznamné úkoly namísto smysluplné práce.

Toto jsou oblíbené maskovací triky:

Nošení notebooku po otevřených kancelářích (obdoba přenášení šanonu z předdigitální éry)

Zamyšlený pohled do stropu doprovázený počítáním na prstech

Hlasité klapání do klávesnice

Telefonování během chůze a předstírání pracovního hovoru

Volání si s přáteli (které je doprovázeno obchodními gesty a výraznou mimikou)

Předstírání online callů ze zvukotěsných boxů

Obliba schůzek s minimálním dopadem a významem

I když se práce v kancelářích předstírala (pravděpodobně) vždy, masivních rozměrů dosahuje především u generace Z. Uchylují se k ní i proto, že jsou stále více nuceni do kanceláří docházet denně – a přitom pracovní návyky získali především při práci z domova během covidu. Mnozí z mladých pracovníků jsou skutečně během home-office výkonnější. Pokud jsou nuceni pracovat v kanceláři, mají obavy, aby nevypadali jako líní a nevýkonní – a proto se uchylují k předstírání práce. Nebo jednoduše potřebují v práci přestávku, a přitom není jasné, jestli je přijatelná.

Nadbytek stresu a tlaku může vést k nastartování pudu sebezáchovy. Práci radši předstírat, než se jí nechat převálcovat. Vždy volit jednodušší úkoly a nepřetěžovat se.

Kultura viditelnosti

Maskování práce může být také způsob, jak takzvaně přežít ve firemní kultuře, kde pouhá viditelnost nebo přítomnost v kanceláři je oceňovaná více než skutečný výkon. To dříve či později vede k napětí v týmech. Pracuji na 100 procent a přitom jsem hodnocen stejně jako ten, kdo přispívá minimálně a jen se veze? Pokud to trvá déle, může to vážně narušit pracovní morálku u všech.

Jak z takového začarovaného kruhu ven? Pomůže otevřená kultura, skutečná (ne předstíraná) důvěra a zaměření se na dopad, nikoli na činnost jako takovou. Cenit si skutečné práce, nikoliv jen té zdánlivě viditelné. Tomu pomůže upřímná snaha mluvit o věcech otevřeně. Personalisté by se rovněž měli spolu s manažery zaměřit na odstraňování zbytečných procesů a vyhodnocení skutečné zátěže jednotlivých pracovníků.

Maskování práce zmizí tehdy, pokud lidé budou vidět, že se vyplatí pracovat chytře. Ne jenom dlouho a usilovně.

Sedmero kroků, jak maskování zničit jednou provždy:

Vytvářejte smysluplnou práci. Ten, kdo pracuje s nadšením, nemá potřebu předstírat maximální vytížení.
Zadávejte týmu přesné úkoly. V inspirativním prostředí, které je pro ně výzvou a mají jasný cíl, je maskování minimální.
Nastavte jasné hodnocení. Pokud je oceňován dojem výkonu, nikoli výsledek samotný, podléhají lidé tendencím práci jen předstírat. Posedlost odpracovanými hodinami namísto dosažených výsledků je přímá linka k předstíračům. Člen týmu, který odvede výjimečnou práci za 25 hodin, vytváří větší hodnotu než někdo, kdo se tváří, že je zaneprázdněn 50 hodin.
Zajímejte se o své lidi. Předstírání zbytečné práce může být signálem vyhořelosti a ztráty zapojení.
Umožněte flexibilitu. Tlak na výhradní pobyt v kanceláři může vést k strmému růstu předstírání práce.
Netolerujte faleš. Jestliže ve svém týmu necháváte lidi, kteří práci jen předstírají, své nejlepší pracovníky tím demotivujete. Mějte odvahu rozloučit se s těmi, kteří přes všechnu snahu zvýšit výkon nechtějí.
Přiznejte si pravdu. Předstírání práce není chyba líných zaměstnanců, ale špatné nastavení firemní kultury a vedení. Nebojte se se svými lidmi mluvit a brát vážně i jejich připomínky. Jděte příkladem a neutápějte se sami v detailech, které jsou bezvýznamné.