Cesta od deprese nebo úzkosti k sebevraždě je podle Horáčka naštěstí daleká. „Když mluvíme o sebevraždě, tak je dobré si uvědomit, že od druhé světové války jejich počet celosvětově klesá. Je to spojeno s řadou faktorů, mimo jiné s používáním antidepresiv,“ podotkl v podcastu GENERACE DEPRESE. Přesto jsou data týkající sebevražd dětí a mladistvých alarmující.
ČTĚTE TAKÉ: Řezání, pálení i sebevraždy: České děti se topí v pandemii deprese. V čem selhávají rodiče?
V České republice ročně spáchá sebevraždu asi 60 mladých. Pokusů je však až stokrát více. „Sebevražedný vývoj je poměrně složitá psychologická věc, která má několik kroků. Začíná to tím, že člověk upadl do zoufalé situace. Říká si, že to, jak žije, je hrozné, a neví co s tím. V dalším kroku ho napadne, že by bylo možné neexistovat: to, že by mu bylo líp, kdyby nežil,“ přibližoval přednosta.
Třetím krokem je samotný nápad, že by si k odchodu ze světa mohl sám pomoci. „Že by mohl být účasten na ukončení svého života. A pak začne plánování a realizace. Jednoduše řečeno, je to složitý a dlouhý vývoj, který nakonec vede až k pokusu. To by nás ale nemělo odrazovat. Už to, že nám narůstá počet dětí, které přemýšlí o sebevraždě, je mimořádně varovné,“ zdůraznil.
Podle statistik psychiatrických lůžkových oddělení přibližně 70 procent dětských pacientů myslí na sebevraždu. „V dospělé psychiatrii takto vysoké procento nevidíme. Říká nám to, že dětem není dobře, a to jako celku, generaci. Skutečně je to vážná věc,“ dodal Horáček.
Dvě negativní roviny
K pokusu o sebevraždu podle něj mladé vede kombinace několika faktorů. „V podstatě jde o dvě roviny negativního působení na dětskou duši: první, že žijeme ve světě, který je reálně více nestabilní a nejistý, než býval svět v předchozích dekádách, což je fakt. Nejde jen o covid, ale i globální oteplování, válku,“ jmenoval.
Druhou rovinou je způsob zprostředkování světa. „Jak se nám dostává do nitra a s jakým obrazem pracujeme – a to jsou média a sociální sítě. Z mého pohledu je dopad sociálních sítí na pedopsychiatrickou problematiku robustní a zásadní. Nejenže zesilují negativní působení, ale děti si na sociálních sítích sdílejí příznaky a předávají si je. Učí se, jak má nemoc vypadat. A poté rostou hraniční poruchy osobnosti, sebepoškozování, poruchy příjmů potravy, a to v takové míře, jakou jsme v dějinách nezaznamenali,“ dodal Horáček.
Jak poznat, že vaše dítě má problémy? Jak daleko je od úzkosti k sebevraždě? Kdy vyhledat odbornou pomoc? Co dítěti v depresi říkat a co neříkat? Jaké případné tresty jsou účinné a jaké neúčinné? Co ještě může zhoršit stav vašeho dítěte, i když to myslíte dobře? S experty se pokusíme odpovědět na všechny otázky, které trápí rodiče GENERACE DEPRESE v Česku.
