„Proč se vede za ruku s tím holobrádkem?“ Podzim polopenzisty přináší nečekaná zjištění

Napadlo mě, že pojmu trochu výtvarněji etikety na letošní jablkovici, a tak jsem si z půdy donesl dědův psací stroj. Má už sto let, z toho posledních pětadvacet tam leží, poprvé po té době sundávám jeho víko, zakládám papír, párkrát ťuknu a… hned je všechno zpět. Zvuk psacího stroje jako vehikulum minulého času.