Spisovatel Šumavy Karel Klostermann v předmluvě k románu Kam spějí děti (1901) citoval tehdy sílící přesvědčení moderní společnosti, že „altruismus je stanovisko přemožené a jedině starost o vlastní já je rozumným měřítkem pro každé individuum“. Spisovatel oponoval, že kdo chce brát, musí i dávat, ale zároveň připustil, že altruismus se skutečně stává rysem starosvětskosti a nemodernosti.