Proč jste se rozhodl pro návrat do Mexika?
Do Mexika jsem jel především kvůli vysokohorské přípravě, která se mi osvědčila. A hlavně, to místo tady je mi ohromně blízké a v gymu je skvělá atmosféra. Navíc mám v UFC Performance Institutu veškeré zázemí pro to, abych mohl odjet minimálně začátek přípravy na dvě stě procent ve všech směrech.
ČTĚTE TAKÉ: Být v roli otce, kterého jsem neměl? Další level dospělosti, říká Procházka
Čím si vás tato země získala?
K tomu došlo už na začátku roku 2020 před mým prvním zápasem v UFC. Strávili jsme tu tehdy s kamarády takovou objevnou dovolenou. Mohl jsem zde potrénovat a zažít opravdu krásné chvíle. Je to země plná života, velkého temperamentu, ohně. A to je mi v určitém směru hodně blízké.
Poznávají vás tam lidé, nebo máte klid?
Ano, převážně okolo UFC Performance Institutu, kde fanoušci většinou čekají. A pak ve městě na známých místech, které tady navštěvujeme. Ať už to jsou pyramidy nebo kostely. Tam mě lidé občas vidí a poznají. Je to příjemné. Celkově je tu atmosféra skvělá. Díky bohu se setkáváme s tou světlou stránkou Mexika, za což jsem rád.
Co si v Mexiku nejvíc užíváte?
Místní historické pamětihodnosti. Ta velká silná místa. Před pár dny jsme například byli na jedné hoře. Proběhnout se a udělat takový výšlap do výšky asi tří a půl tisíce metrů, kde byl nádherný kostel asi z dvanáctého století. Úžasná atmosféra! Takže si užívám nejvíc asi ta historická místa. A v neposlední řadě mexické jídlo, které je naprosto úžasné. Tacos, burritos, jejich polévky a všelijaké přísady s koriandrem a cibulkou. To je naprosto úžasné.
Co vás na Mexiku možná nejvíc překvapilo?
Jak silně věřící je to národ. Bohužel to tu ovládají místní gangy, mafie. A policisté jsou dost úplatní a spíše skáčou, jak je potřeba. Ale díkybohu jsme se zatím nedostali do žádné vyhrocené situace. A strašně mě překvapilo, když člověk pozná místní lidi, jak ohromně srdeční jsou. Nadchlo mě taky jejich umění.
Jak to vypadá s dalším zápasem a soupeřem?
Potenciálně se mluví o duelu s Carlosem Ulbergem 11. dubna na UFC v Miami. Šlo by o titulový zápas. Kvůli tomu jsem vlastně přiletěl sem do Mexika, abych se správně připravil. Každým týdnem čekáme nové potvrzující informace. Nicméně pořád se to odsouvalo kvůli dalším věcem. Až padne jasné rozhodnutí, hned to oznámím. Ale zatím není nic jisté.
Meditace i vzpomínky na dědečka
Můžete přiblížit své tréninkové dny? Pilujete něco specifického?
Můj trénink je teď zaměřen především na tepovku, abych se pohyboval v určitém tepovém pásmu. S ohledem na všechny tréninky, které tu absolvuji. Kvůli tomu tady hlavně jsem, abych z tohoto prostředí odjížděl co nejvíc nabombenej, abych si tu zkrátka nabral co nejvíc, co se týká fyzické kondice a silové vytrvalosti. A to pak zúročil při finišování přípravy v České republice u nás v BJP Institutu. Proto jsem tady především s trenérem Martinem Karaivanovem a Filipem Lukešem, mým kondičním koučem.
Jak důležitá je pro vás během přípravy retrospektiva? Sledujete hodně své starší zápasy? Které vás případně zpětně zajímají?
Retrospektiva je pro mě hodně důležitá. Nejenže si zpětně zápasy pouštím, ale stejně tak si je vizualizuji v meditacích, kdy je potřeba si jasně vybavit rozpoložení, s nímž šel člověk do zápasu, všechny zážitky, které tam prožil, a jakým způsobem dokázal zpracovávat dění v kleci. A když si pouštím zápasy zpětně, tak je to pro diskutování s trenéry. Ale to hlavní je vždycky se s těmi věcmi – ať už pozitivními, nebo negativními – jasně smířit, tím pádem pak dojít v retrospektivě k pozitivnímu náhledu a následně to zúročit v tréninku, v zápase a hlavně v životě.
Sledujete na dálku i dění v Česku, nebo se snažíte se od všeho spíše odpočinout?
Samozřejmě že sleduju situaci doma i v Evropě. Aktuálně například zimní olympiádu. Naši politickou situaci – ty senzace, které zaplňují titulky každý den. Ale už mě to celkově přestává bavit, jelikož pozornost denně získávají určité kauzy, které odvracejí pozornost od priorit naší země. Což mi připomněla socha Tomáše Garrigua Masaryka, která je hlavní dominantou, dá se říct, v nejluxusnější ulici Mexico City. A jsem samozřejmě taky v každodenním kontaktu s rodinou, přítelkyní i přáteli.
Bohužel mě tu ale zastihla smutná zpráva. Opustil nás totiž dědeček z tátovy strany. Mrzí mě, že jsem nemohl být nablízku, když se celá rodina semkla a dopřála mu pokojný a klidný odchod, tak jak by si to každý přál. Byl to velký muž a pro mě inspirace v mnoha ohledech, a tak jsem na něj šel alespoň zavzpomínat a zapálit svíčku v místním kostele. Musím taky zmínit jeho i babiččinu podporu mých výprav. Zastávka u nich doma nechyběla před žádným mým zápasem.
MOHLO VÁM UNIKNOUT: Velké gesto bojovníka Procházky. Vítězný růženec věnoval nemocnému fanouškovi: Je potřeba jinde
