Program „Dětství bez války“ je měl zachránit. Místo toho se nezletilé ukrajinské dívky domů vrátily těhotné a traumatizované

Investigace.cz Před 1 týdnem

Redakcím slidstvo.info a investigace.cz se podařilo dopátrat dvou dívek z utajované zprávy o zneužívání ukrajinských dětí z dětských domovů. Dvě nezletilé matky byly donuceny vzít všechnu vinu na sebe. Selhaly však ukrajinské institutce, které je měly ochránit.

K tomuto tématu připravujeme podcast Odposlech.

Podcast Odposlech investigace.cz odebírejte zde.

Pro děti v ukrajinských dětských domovech v Dněpru byl začátek války jen dalším zlem z dlouhé řady, kterou ve svém krátkém životě zažily.

Nastě bylo v době vypuknutí války třináct let. A vzhledem k tomu, že se o ni rodiče nedokázali postarat, byla v dětských domovech častým hostem. Chvíli byla v pěstounské rodině, ale náhradní matka ji fyzicky týrala, takže byla Nasťa umístěna zpět do ústavu ve městě Kryvyj Rih.

Ilona, které bylo na začátku války patnáct let, skončila v ústavu ve městě Dněpr poté, co její otec alkoholik zapálil jejich dům. Prostě nechal matraci příliš blízko kamen. Její matka se snažila brát Ilonu i její sourozence jednou za čas domů aspoň na víkend. Jenže děti pak musely sledovat, jak jejich otec mámu bije nebo po ní hází nábytkem.

„Zvykla jsem si na to, už jsem asi viděla všechno,“ řekla Ilona v rozhovoru pro slidstvo.info.

Žádná pravidla

Když Ilona, Nasťa a jejich spolužáci dorazili v rámci záchranné akce Charitativní nadace Ruslana Šostaka do hotelu v Turecku, užívali si relativně svobodného prostředí. Problémy však měly s jídlem, které se omezovalo na nekonečné variace na bulgur. Postupně navíc musely přebírat čím dál víc povinností vychovatelek, včetně péče o postižené spolužáky a jejich hygienu nevyjímaje úklid moči a fekálií.

Pak se objevil jednadvacetiletý Sálih, který pomáhal v hotelové kuchyni. Začal Iloně tajně nosit jídlo, kousek chleba nebo salámu. A Iloně se jeho pozornost postupně zalíbila.

„Nosil mi jídlo,“ vzpomíná Ilona na Sáliha. „Pak jsme si povídali a on chtěl můj instagram.“ Začali spolu chodit na procházky – často spolu s opatrovatelkou z dětského domova, která alespoň podle Ilony jejich rozvíjejícímu se vztahu pomáhala.

„Nechala mě jít a pak mě vyzvedla, během [odpoledního spánku mladších dětí] mě vzala na pláž, tam kam jsme se Sálihem chodili na procházky.“

Ilona zdaleka nebyla jediná, o kterou se místní muži z hotelu zajímali. Další dívky, se kterými se nám podařilo mluvit, uvedly, že bylo veřejným tajemstvím, že několik ukrajinských dívek chodilo s tureckými muži. Káťa, které bylo v té době třináct nebo čtrnáct let, uvedla, že jí i ostatním holkám bylo nepříjemné, jak na ně muži z hotelového personálu civí.

„Prostě očumovali hezké holky… No, abych tak řekla, vůbec to nebylo příjemné.“

Podle Káti neexistovala žádná pravidla, která by určovala, za jakých okolností a jestli vůbec mohou muži z hotelového personálu být s dětmi o samotě. Jednou se prý v jejím pokoji pokazila sprcha a opraváři musela sama asistovat.

Nasťa – matkou v patnácti

Nasťa, ačkoli jí bylo teprve patnáct let, začala chodit s kuchařem z hotelové restaurace jménem Mami. Jemu bylo třiadvacet. Nasťa se mu líbila, a tak poprosil jednoho z evakuovaných kluků, aby je seznámil.

„Napřed jsem se s ním vůbec nechtěla potkat,“ vysvětluje Nasťa. „Odmítla jsem ho,“ dodává. „Jenže pak jsem se s ním setkala, sama nevím proč. Asi to bylo podvědomé.“

Nasťa vypráví, jak byl její vztah s Mamim veřejným tajemstvím jak pro učitele, tak pro spolužáky z dětského domova. A prý jí dovolili chodit s ním na procházky, i když pokud šlo o fyzickou intimitu, byli opatrnější.

„Přelezl hotelový plot a přišel za mnou do pokoje,“ vysvětluje. „Jednou ho viděli, zavolali policii a dostal pokutu, protože kdo má co lozit za uprchlíky z Ukrajiny. Ale on přes něj stejně lezl.“

„Co se týče terapie, tohle bývají ty nejsložitější případy. Nápadníci ty dívky totiž díky své mocenské převaze a jejich závislosti sexuálně využívali. Přitom to však byla pro dívky i pozitivní zkušenost. Najednou tu byl někdo, kdo jim věnoval pozornost. Někdo, komu na nich záleželo,“ vysvětluje respektovaná dánská psychoterapeutka a odbornice na dětská traumata Nini Leick, jak se stalo, že ačkoli byly Ilona i Nasťa napřed zdrženlivé, nakonec svým nápadníkům neodolaly.

Ilona i Nasťa, které byly v té době ještě nezletilé, se svými tureckými nápadníky otěhotněly.

Milenec a násliník

Podařilo se nám vypátrat Sáliha, tureckého kuchaře, který zplodil dítě s Ilonou. Své chování obhajoval tím, že pro ukrajinské dívky v sirotčinci bylo běžné mít tureckého „přítele“.

„Proč [mluvíte] se mnou? Proč ne s nimi, ale se mnou?“ ptal se Sálih během rozhovoru. Podle něj bylo relativně snadné najít si chvilku, kdy se s Ilonou mohli vytratit na toaletu pro vozíčkáře v nedalekém parku, kde měli pohlavní styk. Dodal, že jeden ukrajinský vychovatel se nad mladým párem slitoval a pomáhal jim jejich schůzky zorganizovat. Ilonino těhotenství bylo podle Sáliha plánované, protože se shodli na tom, jak moc by spolu chtěli mít dítě.

Ilona si to ale pamatuje jinak. „Bylo to velmi nečekané,“ popisuje situaci, kdy zjistila, že je těhotná. „Byla jsem úplně hysterická.“

Ilona tvrdí, že se se Sálihem milují. Připouští ale, že když se Sálih dozvěděl, že odjíždí z Turecka, začal se k ní chovat agresivně. „Naštval se, chytil mě za ruce a pak pod krkem. Odtáhli ho až vychovatelé. Předtím žárlil, a když jsem šla do parku bez jeho dovolení, uhodil mě,“ vzpomíná Ilona.

Sama jsem ještě dítě

Nasťa nám řekla, že taky nepředpokládala, že otěhotní. „Ani jsem o dítěti nepřemýšlela, vždyť sama jsem ještě děcko,“ uvedla.

Nasťa se rozhodla, že své těhotenství utají. Nosila volné mikiny a jedla o samotě, aby si nikdo nevšiml jejích těhotenských nevolností. Bála se, že ji vychovatelé za to, že je těhotná, potrestají a budou ji nutit jít na potrat. Jednou se jí ale udělalo špatně během kulturního programu, kdy měla číst básničky. Omdlela a probudila se na ošetřovně.

Následně si ji do kanceláře zavolal Oleksandr Titov, jeden z vedoucích programu na záchranu ukrajinských dětí z dětských domovů. Ten jí oznámil, že pokud je těhotná, musí si vzít potratovou pilulku. Vyděsila se a vše popřela.

Když bylo na podzim roku 2023 vychovatelům konečně jasné, že Nasťa je opravdu těhotná, byla již v sedmém měsíci. Strávila tak sedm měsíců bez jakékoli těhotenské či prenatální péče. Nadace ji poslala zpět do Ukrajiny, stejně jako Ilonu, jejíž těhotenství odhalili přibližně ve stejnou dobu. Obě dívky skončily v azylové ubytovně, kde čekaly na narození svých dětí.

Nikomu nic neřekneme

Ukrajinská monitorovací zpráva uvádí, že těhotenství lze přičítat špatnému zabezpečení dětí v tureckých hotelech a nedostatečnému dohledu nad nimi. Podle zprávy děti s neoprávněnými dospělými vůbec neměly přijít do styku.

Zpráva dále uvádí, že hned po příjezdu byl systém práce s dětmi nastaven daleko lépe. Děti totiž byly pod ochranou tureckého ministerstva pro rodinu, které jim poskytovalo sociální služby za podpory Mezinárodního výboru Červeného kříže. Hlavní úlohou nadace bylo podle zprávy zpočátku jen zajišťování ubytování v hotelu.

Jenže někdy v roce 2023 začala Nadace přebírat větší roli – a děti izolovat. „Zástupci nadace a doprovodné osoby přestali poskytovat potřebné informace, omezili přístup psychologů a sociálních pracovníků k nezletilým a přestali je brát na lékařské prohlídky, čímž téměř zcela omezili jakoukoli lékařskou pomoc dětem,“ uvádí zpráva.

„Podle mezinárodních dohod, jako je například Lanzarotská úmluva Rady Evropy o prevenci sexuálního zneužívání a sexuálního vykořisťování dětí, by se tyto vztahy svěřenkyň těsně na hranici zletilosti klasifikovaly jako znásilnění, přestože oběti měly pocit, že vše bylo dobrovolné,“ vysvětluje Alexandra Malangone, právnička a odbornice na boj proti obchodování s lidmi. „Za samotný akt nejsou zodpovědni jen ti [turečtí muži], kteří ho vykonali, ale samozřejmě také orgány dané země, které tomu v první řadě měly zabránit,“ dodává.

Poté, co byla monitorovací zpráva předložena kanceláři ombudsmana, zahájila Generální prokuratura Ukrajiny trestní řízení kvůli porušení povinností při ochraně života a zdraví dětí.

Podepiš, ať nejsou opletačky

Vychovatelé si dobře uvědomovali, že otěhotnění jejich svěřenkyň během pobytu v Turecku je velký problém.

Nasťa i Ilona byly během vyšetřování předvolány jako svědkyně. Jejich vychovatelé jim však řekli, aby se vyvarovaly jakékoli kritice personálu a podepsaly papíry, ve kterých prohlašují, že vztahy s jejich tureckými milenci byly konsensuální.

„A on (vychovatel Titov, pozn. red.) říká: ‚Tady podepiš papír, že jsi nebyla znásilněna, aby ho nezavřeli. Jestli nechceš, aby měl problémy, a jestli ani ty nechceš mít problémy, tak podepiš.‘ Podepsala jsem to a napsala: ‚Bylo to s mým souhlasem‘,“ vzpomíná Nasťa.

Podobnou zkušenost popisuje i Ilona. „Učitelka se mě zeptala, jestli je to (dítě, pozn. red.) Sálihovo, a já jsem řekla, že ne, protože v té době probíhalo vyšetřování a Sálih mohl skončit ve vězení. Bylo mu jednadvacet let a já jsem mu nechtěla zničit život. A tak jsem řekla, že k žádnému znásilnění nedošlo, že všechno bylo dobrovolné,“ říká Ilona.

Nakonec bylo trestní řízení zastaveno pro nedostatek důkazů. Oleksandr Titov byl degradován z vedoucího pedagoga na učitele tělesné výchovy. Vychovatelé z ústavu Horlytsia nebyli nikdy potrestáni.

Nasťa i Ilona porodily své děti o samotě, bez podpory svých bývalých vychovatelů nebo ukrajinských sociálních služeb.

Nastin turecký přítel Mami za ní přiletěl do Ukrajiny, ale jejich vztah se brzy rozpadl a on ji začal bít. Následně jí byla dcerka odebrána a přes všechny snahy se Nastě zatím dceru nepodařilo získat zpět do péče.

Zkažená krev

Svitlana Lebid, ředitelka sirotčince Horlytsia, kde Ilona vyrůstala, s tím však nesouhlasí. Nevěří, že by se někdo z jejích zaměstnanců choval nevhodně. Místo toho viní Ilonu.

„Nedošlo k žádnému případu, kdy by moji vychovatelé porušili nebo nesplnili své povinnosti. Okolnosti jsou mimo naši kontrolu. Tato dívka pocházela z antisociální rodiny. Jak by to taky mohlo být jinak, když je tento způsob života zakořeněn v každé buňce, v krvi těchto dětí,“ říká Svitlana Lebid.

Autorky textu: Yanina Korniienko, Anna Babinec (slidstvo.info) a Pavla Holcová (investigace.cz)

Video: Dokumentární film redakce slidstvo.info o programu „Dětství bez války“ a kauze dívek, které se z evakuačního pobytu v Turecku vrátily těhotné:

The post Program „Dětství bez války“ je měl zachránit. Místo toho se nezletilé ukrajinské dívky domů vrátily těhotné a traumatizované appeared first on investigace.cz.

Pokračovat na celý článek