Epicentrum otřesů leželo necelých 150 kilometrů jihovýchodně od města Petropavlovsk-Kamčatskij. A jen o něco dál od základny Rybačij ve Viljučinsku. Právě tam sídlí ruská tichomořská flotila s několika jadernými ponorkami.
Z hlediska globální bezpečnosti jde o jednu z nejkritičtějších lokalit světa: kombinace jaderných hlavic, mezikontinentálních raket a podmořských nosičů, to vše v oblasti s mimořádně vysokou seizmickou aktivitou.
Ponorková síla Ruska: stovky hlavic pod vodou
Podle organizace Iniciativa proti jaderné hrozbě je základna Rybačij domovem několika typů jaderných ponorek. Například starší "Delta III" je schopna nést 48 hlavic, zatímco moderní třída "Borei-A" může mít na palubě až 96 nezávisle naváděných jaderných náloží. Mezi ponorky této generace patří například Generalissimus Suvorov nebo Kníže Oleg.
Dále jsou zde útočné ponorky třídy "Yasen-M", "Oscar-II" i špičkové plavidlo "Belgorod" - nosič bezpilotních podmořských dronů Poseidon s jaderným pohonem.
Všechny tyto lodě patří do kategorie strategických jaderných nosičů. Jsou určené k tzv. odvetnému úderu. To znamená, že i v případě napadení Ruska by byly schopné zahájit protiútok. Hrají tak klíčovou roli v udržení jaderné rovnováhy mezi světovými mocnostmi.
Přírodní hrozby: tsunami i seizmické otřesy
Podle Geologického průzkumu Spojených států (USGS) udeřilo zemětřesení v hloubce pouhých 20,7 kilometru, což vedlo k velmi silným povrchovým otřesům. Na některých místech byly zaznamenány tsunami vysoké až čtyři metry. Na Kamčatce zaplavily pobřeží, poškodily přístavní infrastrukturu a v některých oblastech si vynutily evakuaci tisíců obyvatel.
Znepokojivá je blízkost epicentra k vojenské infrastruktuře. Přístavní zařízení pro údržbu a nakládání raket, sklady s palivem, velitelská centra nebo doky leží jen pár metrů nad hladinou moře. A to v oblasti, kde podobné události nejsou výjimkou.
Co kdyby přišlo to nejhorší?
Podle expertů jsou samotné ponorky konstruované tak, aby odolaly velkým tlakům i otřesům. Podle webu United24 ale největší riziko představují zařízení na souši: doky, sklady, velitelská infrastruktura. Pokud by například došlo k jejímu zhroucení, Rusko by mohlo na určitou dobu ztratit kontakt se svými jadernými nosiči.
V případě strukturálního selhání by mohlo dokonce dojít ke kontaminaci prostředí radioaktivním materiálem nebo k neúmyslnému spuštění raketového systému. Vzhledem k tomu, jak tajná je ruská vojenská operativa, by takovou situaci bylo těžké rychle rozpoznat. A ještě těžší na ni adekvátně zareagovat.
Podobné obavy vyvolala v roce 2011 i havárie ve Fukušimě. Tamní tsunami a zemětřesení ukázaly, jak rychle se může přírodní katastrofa změnit v jadernou. Rusko teď stojí před podobným varováním.
Strategický paradox
Ruská jaderná flotila hraje klíčovou roli v globální rovnováze sil a přitom je umístěna v jedné z nejrizikovějších přírodních oblastí světa. Tento paradox zůstává dosud bez adekvátní mezinárodní odezvy. Přitom zranitelnost Rybačije není hypotetická. Zemětřesení, které nyní zasáhlo Kamčatku, je nejsilnější od roku 1952 - a varování před dalšími otřesy i tsunami nadále trvá.
Přesné škody na základně nejsou známé. Snímky z družic ukazují přítomnost několika ponorek, ale nejsou dostatečně podrobné pro přesné vyhodnocení situace. To, že se podobné události mohou opakovat, je ovšem jisté.
