V současnosti se mezi jaderné velmoci řadí devět zemí. USA, Rusko, Velká Británie, Francie, Čína, Indie, Izrael, Pákistán a Severní Korea vlastní jaderné zbraně anebo jsou schopny je vyrábět. Do tohoto společenství by chtěl vstoupit i Írán, který se dlouhodobě snaží sestrojit zbraně hromadného ničení.
ČTĚTE TAKÉ: Izraelský Žižka chtěl na Araby hodit atomovku. Na cynického hrdinu křičeli i vlastní lidé „vrahu“
V polovině června kvůli obavám, že je teokratická diktatura blízko jaderné zbrani, zaútočil Izrael. Židovský stát zasáhl zařízení na obohacování uranu a zabil několik íránských jaderných vědců.
Řinčení nukleárními zbraněmi se ozývá v konfrontaci mezi Ukrajinou a Ruskem a nedávno i mezi Indií a Pákistánem. Analýza deníku Washington Post upozorňuje, že tyto konvenční konflikty mohou snadno a rychle přerůst v jadernou katastrofu.
„Počítačový systém by mohl chybně nahlásit letící rakety a přimět zemi k odvetnému úderu proti domnělému útočníkovi. Vojenští důstojníci, kteří běžně manipulují s jadernými zbraněmi, by je mohli omylem naložit na nesprávné vozidlo. Jakýkoli z těchto scénářů může způsobit, že se události vymknou kontrole,“ varují zástupci Federace amerických vědců v deníku Washington Post.
Že to zní přehnaně? Nemusí, protože svět byl na prahu nukleární katastrofy už několikrát.
Neustálá pohotovost
Od šedesátých let minulého století USA mají systém včasného varování, který má vojenské velení země upozornit před blížícím se útokem. Systém během období v letech 1960 až 1976 vydal sedm falešných poplachů o jaderném útoku. „To je téměř jeden za dva roky. V letech 1979 a 1980 pak přišlo pět incidentů za sebou,“ připomíná Washington Post.
Na konci roku 1979 příslušníci Severoamerického velitelství protivzdušné obrany (NORAD) sledovali na svých zařízeních, jak sovětské jaderné zbraně míří na klíčová místa USA. Američané urychleně povolali do pohotovosti strategické bombardéry B-52, do vzduchu se vznesl i speciální letoun „doomsday plane“.
Takzvané letadlo soudného dne dokáže odolat jadernému útoku a prezidentovi či vojenským velitelům umožňuje komunikovat prostřednictvím satelitů a řídit obranu své země.
Po šesti minutách byl poplach zrušen. „Nebyly nalezeny žádné stopy po letu raket. Ukázalo se, že někdo omylem vložil do ostrého výstražného systému na velitelství NORAD cvičnou pásku,“ uvádí americký deník.
Na falešná varování později vzpomínal Zbigniew Brzezinski, který byl bezpečnostním poradcem prezidenta Jimmyho Cartera na přelomu 70. a 80. let. Co se mu honilo hlavou, když viděl, že na zemi míří tisíce raket? „V podstatě se jednalo o totální útok a moje doporučení pro prezidenta by bylo: střílíme na varování,“ řekl Brzezinski.
Kdo zmáčkl to červené tlačítko?
Stisknutí pověstného červeného tlačítka tak bylo velmi blízko. Přitom nedávná historie ukazuje, že omylem zmáčknutý knoflík není nic neobvyklého. Před sedmi lety se americký prezident Donald Trump chvástal, že jeho jaderné tlačítko je mnohem větší než to severokorejského vůdce Kim Čong-una.
O několik dní později se Havají rozezněla výstraha před balistickými raketami. K žádnému útoku naštěstí nedošlo. „Zaměstnanec stiskl špatné tlačítko,“ uklidňoval havajský guvernér David Ige.
Deník Washington Post upozorňuje na další riziko, kvůli kterému je pravděpodobnost jaderného konfliktu větší než kdy dřív. „Během studené války se velmoci snažily zajistit, aby jejich jaderné a konvenční vojenské kapacity fungovaly odděleně. Tato hranice se stále více stírá,“ píše list.
USA sice skladují jednotlivé typy zbraní separátně, ale kombinují systémy velení a řízení nebo využívají letadla, jež mohou přepravovat konvenční i jaderné zbraně. Čína nebo Rusko vyvíjí dvojí rakety, tedy střely, jež dokážou nést oba druhy zbraní.
Kombinování různých nákladů může být rizikem například v konfliktu na Blízkém východě. Je Židovský stát schopný odhalit, jakou náplň má raketa směřující k jeho území? „Násilí mezi Izraelem a Íránem je přesně tím typem konfliktu, kde je podhoubí pro chybnou kalkulaci,“ varují experti.
Jak předejít katastrofě? Komunikovat
Ačkoliv mezi Spojenými státy a Sovětským svazem během studené války panovalo obrovské napětí, tak obě mocnosti spolu komunikovaly. „Vojenští důstojníci z Východu i Západu spolu byli v pravidelném kontaktu v řadě jaderných i bezpečnostních otázek,“ píše Washington Post. Mnohokrát byla tato jednání mimo dohled médií.
Obě země měly zhruba 30 minut, aby rozhodly o stisknutí červeného tlačítka. V současnosti musí státy rozhodovat mnohem rychleji, protože zbraně hromadného ničení mohou dopadnout bez jakéhokoliv varování. Proto je podle listu Washington Post nutné, aby jaderné mocnosti podnikaly kroky, kterými zabrání nechtěné nebo náhodné eskalaci.
Jednou z možností jsou například dohody o kontrole jaderných zbraní, díky nimž je možné nahlédnout do rozložení sil a záměrů konkrétních zemí. „Ověřené dohody o kontrole zbrojení mohou nabídnout to, co špioni a satelity nemohou,“ uzavírají experti z Federace amerických vědců.
VIDEO: Rusové se tlačí k Dněpru. Velmi nebezpečná situace pro Ukrajince, shodují se experti
