O tom, kdo bude zlatý, stříbrný či bronzový, se bojuje především na sportovištích. Ale držitele medailí často pomáhají určovat i technologie, konkrétně měření času, které od roku 1932 zajišťuje společnost Omega. A letos přidala i několik speciálních technologií.
Když se Omega stala oficiálním časoměřičem olympiády, byl to pro sportovce velký posun k férovějšímu a přesnějšímu měření. Což ale neznamená, že vše od začátku probíhalo hladce. Úsměvně působí třeba vzpomínka na zimní olympiádu 1936, kde si sjezdaři nosili své startovní časy v kapse a dole ve finiši je pak porovnávali s cílovými. Netřeba dodávat, že když se startovní údaj ztratil, byl problém…
S realitou současnosti, tedy skoro o sto let později, se to pochopitelně nedá srovnávat. Dnes už je přesné měření samozřejmostí a hledají se metody, jak soutěžení ještě zpřehlednit a učinit porovnávání sportovních výkonů co nejjednodušší pro rozhodčí i pro diváky.
O zlatu, stříbru či bronzu, o životním úspěchu či sportovním soužení dnes rozhodují setiny sekundy. Ale jsou to nepochybně spravedlivější doby, než když stopky drželi v rukou rozhodčí a záleželo na jejich přesnosti a reflexech.
Dnes kamery u cílových čar pořizují klidně čtyřicet tisíc snímků za sekundu. „Ty nejmenší rozdíly nemůžete okem spatřit. Je to moc rychlé, takže potřebujeme sofistikovanou kamerovou technologii, aby to zachytila,“ řekl pro NBC Alain Zobrist, šéf Omega Timing.
Pohybové senzory, fotobuňky, elektronická startovní pistole, výsledkové tabule… Technologií se dnes ke „změření olympiády“ využívá celá řada.
„Máme sofistikované nástroje, které byly použity na tisících akcí už před touto, a máme také záložní systémy, abychom mohli v případě potřeby přejít z jednoho systému na druhý,“ dodává Zobrist.
Omega už dnes zkrátka zdaleka nekontroluje jen pořadí a výsledné časy, byť to je samozřejmě nejdůležitější. Kamery změří rychlost sjezdařů, skokanů, ale i rychlobruslařů. Ve freestyle big air disciplínách lyžařů a snowboardistů letos poprvé měří rychlost při sjezdu na startovní rampě, dobu letu, výšku nad zemí a počet otoček.
U krasobruslařů zase dokážou měřit výšku skoků, rychlost, počet otoček a generovat tepelné mapy, které ukážou pohybové vzorce na ledě. A u skokanů se zase pomocí senzorů na jejich těle a kamer zjišťuje rychlost, úhel v koleni, výška nad zemí či vliv větru.
U bobistů se zase díky technologiím Omega dá poprvé v historii sledovat virtuální foto finiš. Tedy pozice obou bobů v cíli a rozdíl jejich polohy. „Jsme na to hrdí, ale zároveň zůstáváme skromní. Víme, že nemůžeme udělat chybu,“ říká Zobrist.
Díky technologiím Omega jsou soutěže nejen spravedlivější, ale i atraktivnější pro diváky, a to jak přímo na místě, tak i u televizí. Právě ty totiž umožňují nášup všech možných statistik, zároveň dodávají přenosům i infografiku.
Foto Omega
Pokrok zkrátka nezastavíte. Sjezdaři už nestartují se startovním časem v kapse, rozhodčí nepoposedávají v cíli s rukou na stopkách.
Ale jak připomíná NBC, jedna „technologie“ Omegy zůstala stejná od roku 1932. Zvon, který upozorňuje závodníky na poslední kolo jejich klání. Používá se třeba v rychlobruslení a poslouchal ho tak i Metoděj Jílek při svých medailových jízdách.
Divíte se, co má Omega společného se zvonem? Vyrábí se v hodinářském městě La-Chaux-des-Fonds, ve slévárně, která se specializuje na kravské zvonce. A vznikla k němu i limitovaná edice hodinek, k níž se miniatura zvonu dodávala.
Ani v roce 2026 tak moderní technologie nesvedou úplně všechno.
The post Rozhodují o medailích a vtáhnou vás do děje. Jak technologie mění olympiádu appeared first on Forbes.
