Když bylo z ruského zajetí vráceno tělo ukrajinské novinářky Viktorije Roščynové s chybějícími orgány, vyvolalo to šok po celém světě. Roščynová zemřela na podzim roku 2024. Její ostatky byly na Ukrajinu vráceno až v únoru a oficiálně identifikovány v dubnu. Podle ukrajinských úřadů patřila mezi 16 tisíc ukrajinských civilistů, jejich únosy a případy systematického mučení vyšetřují.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Chtějí miliony, z Ukrajiny se vracejí v rakvích. Analýza odhaluje, kdo za Putina krvácí nejvíc
Ženevské úmluvy stanoví jasné standardy pro zacházení se zajatci během války. Ukrajinci, kteří byli osvobozeni z ruského zajetí, ale vyprávějí, že je Rusové denně bili, mučili, nechávali je hladovět a odpírali jim lékařskou péči. „Víme o více než 180 věznicích v Rusku a na dočasně okupovaných územích Ukrajiny, kde jsou drženi naši váleční zajatci a civilisté,“ řekl webu The Kyiv Independent Petro Jaceňko, mluvčí Koordinačního štábu pro zacházení s válečnými zajatci.
Osud tisíců Ukrajinců, kteří jsou v současné době v zajetí, zůstává nejistý. A zatímco návrh mírové dohody podporovaný Ukrajinou a Evropou počítá podle Reuters s propuštěním všech zajatců a nezákonně deportovaných dětí, v návrhu administrativy amerického prezidenta Donalda Trumpa o tom není ani zmínka. Pro Ukrajince na okupovaném území to znamená, že jim i nadále hrozí pronásledování, mučení a smrt.
Návštěva babičky skončila obviněním ze špionáže
Když Rusko krátce po zahájení invaze v roce 2022 obsadilo Cherson, byla devatenáctiletá Anna Jelcovová v posledním ročníku studia. Těžká obrněná vozidla ji nevyděsila a během okupace na sociálních sítích shromažďovala podporu pro ukrajinskou armádu. „Nikdy jsem ani na okamžik nepochybovala o síle jejího ducha,“ řekla Veronika Děnisenková, jedna z bývalých profesorek Jelcovové na Chersonské státní univerzitě.
V létě roku 2022 přišly ruské okupační síly do studentského internátu s ultimátem: buď budete spolupracovat s okupanty, nebo vám hrozí vystěhování. Jelcovová se z města přestěhovala do rodinného domu ve vesnici Balašove na východním břehu Dněpru. „Bylo jasné, že Anya podstupuje mimořádné riziko, když na svých sociálních sítích nadále zveřejňuje vlasteneckou poezii a prohlašuje věrnost Ukrajině,“ uvedla Děnisenková.
Během návštěvy u babičky v nedaleké vesnici Ahaimany ji Rusové našli. V posledním příspěvku, který sdílela na Instagramu 11. listopadu 2022, vzdala hold osvobození města Cherson Ukrajinou a sdílela video, na kterém místní obyvatelé vztyčují ukrajinskou vlajku v centru města. Podle Centra pro novinářská vyšetřování Jelcovovou udala Halyna Kostenková, vedoucí okupační „správy“ vesnice Ahaimany, kterou Generální prokuratura v listopadu 2024 označila za podezřelou ze spolupráce s ruskými orgány.
Jelcovová byla odvezena s pytlem na hlavě do vyšetřovací vazby v Simferopolu, městě na okupovaném Krymu. V prosinci 2022 ruské státní médium RIA Novosti zveřejnilo video s Jelcovovou. V popisku stálo, že byla zadržena za údajné poskytnutí vojenských souřadnic ukrajinským úřadům, za což jí hrozí trest odnětí svobody až na 10 let. Jelcovová na videu na pokraji slz říká, že „lituje“ toho, z čeho ji obvinili. Ruské úřady však u soudu nepředložily žádné důkazy, které by prokázaly, že se skutečně dopustila špionáže. „Na tom videu nebyla skoro k poznání, jen oči měla stejné,“ řekla Děnisenková. V únoru 2025 byla Jelcovová odsouzena k deseti letům v trestanecké kolonii.
Terčem kvůli jménu i nevlastnímu otci
Jak upozorňuje web The Kyiv Independent, vykonstruované případy jsou běžným nástrojem, který ruské úřady používají k vyvolání strachu v obyvatelstvu a k tomu, aby z odpůrců okupace udělaly exemplární případy.
Terčem se však mohou stát i Ukrajinci, kteří se okupaci otevřeně nebrání. To se stalo 26leté Iryně Navalné, která v květnu 2022 utekla se svou matkou z obléhaného Mariupolu v Doněcké oblasti. V srpnu se proti matčině vůli rozhodla dočasně vrátit do již okupovaného města, aby si vyzvedla své věci a strávila čas se svou starou babičkou, která odmítla odejít. Během cesty byla ale zatčena ruskými okupačními silami a obviněna z přípravy bombového útoku na vládní budovu během Kremlem zinscenovaného referenda o nezákonné anexi Doněcka a dalších tří ukrajinských oblastí.
Navalná byla 7. října 2024 odsouzena v Rostově na Donu k osmi letům vězení za terorismus. Ruské úřady se opíraly o svědecké výpovědi, které měly dokazovat, že se podílela na přípravě teroristického činu, a o přiznání Navalné, o němž ale později soudu řekla, že bylo učiněno během mučení.
„Posadili mě na židli a začali mě bít do hlavy a do nohou. Paralyzérem mi zasáhli stehno. Řekli mi, že mě nepustí hned, ale když se přiznám, budu moct jet domů k mámě. Říkali, že vědí, kde žije moje matka a babička. Nakonec jsem souhlasila s falešným přiznáním, abych ochránila svůj život a životy svých blízkých,“ vyprávěla Navalná v létě 2024 u soudu v ruském Rostově na Donu.
Navalná a její rodina míní, že k tomu, že se stala terčem ruských okupačních orgánů, pravděpodobně přispělo několik faktorů. Mimo jiné to, že její nevlastní otec byl ukrajinský voják, který se účastnil obrany Azovstalu, stáž na místní policejní stanici a v neposlední řadě i její příjmení. „Posmívali se jí a fixovali se na to jméno: „Navalná? To jsi snad nemanželská dcera nebo co? Postavili ji ke zdi a přiložili jí pistoli k hlavě,“ řekla v říjnu nezávislému ruskému portálu Mediazona její matka Oleksandra.
Podle válečných zajatců bylo 21 žen, včetně Navalné, zavřeno v cele určené pro 10 osob. Spaly po dvou na jedné posteli a od probuzení do noci – celkem 16 hodin – měly zakázáno sedět. Když byla některá přistižena při sezení, byly všechny ženy vyvlečeny na chodbu a brutálně zbity.
Navalná je také jednou z mnoha ukrajinských obyvatel, kteří jsou nuceni k účasti na ruských propagandistických videích, jejichž cílem je nejen vymývat mozky ruské veřejnosti, ale také ponižovat a zastrašovat ukrajinské zajatce. V roce 2023 ruské státní médium NTV odvysílalo propagandistický film s názvem Jsem Zelenského spodina: Dámy, které přinášejí smrt, zrazují svého vůdce, v němž vystupuje Navalná a další ženy, které ruský stát obvinil z páchání teroristických činů ve prospěch Ukrajiny. Ve scénách, v nichž vystupuje Navalná, je vidět, že se na ní věznění podepsalo fyzicky i psychicky.
Rusko odmítá kontrolu humanitárních organizací
Rusko používá řadu obstrukčních taktik, aby se vyhnulo odpovědnosti za stav tisíců civilistů v ukrajinském zajetí. „Podmínky v ruských věznicích nemohou kontrolovat mezinárodní humanitární organizace, jako je například Mezinárodní výbor Červeného kříže. Rusové bohužel stále nevytvořili speciální tábory pro zajatce, kde by byla zaručena jejich práva, jak to nařizují Ženevské konvence,“ podotkl Jaceňko.
Návrat Ukrajinců z ruského zajetí zůstává mezinárodním úsilím. Ukrajinské úřady ale uznávají, že absence silné podpory USA, zejména v souvislosti s probíhajícím úsilím o mír, by mohla situaci dále zkomplikovat. „Samozřejmě nyní čelíme dalším výzvám, například když USA přestaly podporovat velmi důležité programy na hledání ukrajinských dětí unesených Ruskem,“ podotkl Jaceňko.
MOHLO VÁM UNIKNOUT: Ukrajinci zaskočili Rusy efektivní zbraní, ukazují záběry. Okupanty nezachránily ani zákopy
