Pol Pot se narodil v roce 1925 ve vesnici Prek Sbauv, která leží zhruba 130 kilometrů severně od Phnompenhu – hlavního města Kambodže. Jeho otec byl bohatý sedlák a rodina měla blízko k tamní královské rodině. Díky tomu získal Pol Pot nadstandardní vzdělání. Strávil rok v buddhistickém klášteře, zároveň úspěšně absolvoval základní, střední i vysokou školu, a dokonce dostal stipendium na studium ve Francii.
ČTĚTE TAKÉ: Vietnam a dědictví Francie. Katedrála, latinka ani bagety neodčiní staré křivdy
V Paříži pobýval mezi lety 1949 až 1952, studium ale nikdy nedokončil. Hlavním předmětem jeho zájmu se stala myšlenka komunistické ideologie, které naprosto propadl. Stal se členem marxistického kroužku, který v Paříži založili kambodžští studenti. Pol Pot stejně jako další asijští diktátoři 20. století věřil, že mu komunismus poslouží jako nástroj k vyhnání evropských kolonizátorů z vlasti.
Do Kambodže se vrátil v roce 1953, kdy v zemi vrcholily boje za nezávislost na Francii. Pol Pot se přidal ke komunistickým partyzánům a ještě téhož roku mohl slavit vítězství. Po vyhlášení nezávislosti se začal živit jako pedagog, na soukromé škole vyučoval dějepis a francouzskou literaturu. Studenti na něj po letech vzpomínali jako na sympatického a vlídného učitele.
I jako pedagog zůstal politicky aktivní. Otevřeně kritizoval tehdejší vedení Kambodže, v jehož čele stál král a později také premiér Norodom Sihanuk. V roce 1960 Pol Pot spoluzaložil komunistickou stranu a stal se jejím vůdcem. Pro kambodžské ultrakomunisty se začalo používat označení Rudí Khmerové.
Násilné vylidnění měst
V roce 1963 Pol Pot opustil Phnompenh a odešel do džungle na východě země s tím, že proti Sihanukovi povede partyzánský boj. O pět let později zahájili Rudí Khmerové otevřené povstání. Jenže nakonec to nebyl Pol Pot, kdo Sihanuka sesadil. V roce 1970 se chopil moci proamerický generál Lon Nol, a to díky vojenskému puči.
Asi není překvapením, že se Lon Nol pro své prozápadní postoje stal pro Rudé Khmery nepřítelem číslo jedna. Pol Pot ještě na konci roku 1970 využil rostoucí popularity komunistické ideologie a rozpoutal další rebelii, která později přerostla v krvavou občanskou válku, v níž se v rámci probíhající studené války angažovali Číňané, Sověti i Američané.
Paradoxní na celém konfliktu byla skutečnost, že na stranu Pol Pota se přidali i monarchisté v čele s bývalým králem Sihanukem. Brutální boje trvaly pět let, během války zemřelo na 350 tisíc lidí. Tehdy ještě Kambodžané nevěděli, že opravdová tragédie přijde až v období „míru“. Komunisté definitivně zvítězili v dubnu 1975, kdy Rudí Khmerové dobyli Phnompenh. Pol Pot se tak stal nejvyšším vůdcem země – zatím neoficiálně.
Hned dva dny po obsazení dvoumilionového Phnompenhu začali Rudí Khmerové na rozkaz Pol Pota násilně vystěhovávat všechny obyvatele tohoto hlavního města na venkov nebo do džungle. Stejný scénář se odehrával i v dalších kambodžských regionech. Pol Pot totiž považoval města za nenapravitelná semeniště kapitalismu. Ve vylidněném Phnompenhu zůstal jen on a několik dalších vyvolených.
Legalizace rudého teroru
Masové evakuace si vyžádaly smrt stovek tisíc lidí. Zatímco z Rudých Khmerů se stala nadřazená vrstva s povolením žít ve velkých městech, po venkovských cestách se táhly kilometrové zástupy zotročených lidí. Nemocní, staří i děti umírali po tisících žízní nebo kvůli celkovému fyzickému vyčerpání. Další tisíce lidí byly zastřeleny ozbrojenými komunisty z nejrůznějších důvodů. Někteří odvážlivci neplnili rozkazy, jiní se provinili pouze tím, že v minulosti patřili do vyšší ekonomické třídy, byli věřící nebo prostě jen dosáhli nadprůměrného vzdělání.
Inteligence, individualita, úspěch či víra byly považovány za smrtelný hřích a zhoubný nádor, což bylo i vzhledem k minulosti Pol Pota, který měl nadstandardní vzdělání a živil se jako učitel, mimořádně bizarní. Lidé, kteří přežili násilné deportace z velkých měst na venkov, byli rozděleni do pracovních skupin. Drtivá většina z nich byla nucena pracovat na rýžových polích, a to až 16 hodin denně. Za účelem dosažení absolutní rovnosti museli nosit černé stejnokroje.
Lidé, kteří naivně věřili, že Rudí Khmerové ve válkou zničené Kambodži zajistí blahobyt, velmi brzy z porevoluční euforie vystřízlivěli. V roce 1976 komunisté právně de facto zlegalizovali zločiny, které v Kambodži do té doby páchali. Už v lednu zmíněného roku byla přijata nová ústava, která kromě jiného formálně potvrdila nový název země – Demokratická Kampučia. Tím došlo k institucionalizaci rudého teroru.
Dne 14. dubna 1976 se pak Pol Pot stal oficiálně premiérem, kterému náležela veškerá moc v zemi. Z krvavého chaosu se stal legitimní vládní systém, který uplatňoval přechod k vyhlazovacímu státnímu aparátu. Rudí Khmerové naplno rozpoutali teror proti skutečným i domnělým nepřátelům režimu.
Masakry na vražedných polích
Ve své honbě za nastolením beztřídní společnosti byl Pol Pot zcela nekompromisní, a to i ve srovnání s dalšími komunistickými diktátory, jako byli Josif Stalin či Mao Ce-tung. Kambodžský krutovládce nechal zrušit školy, průkazy totožnosti, kalendář, měření času i peníze. K tomu zakázal veškerý obchod, vlastnictví knih, nošení brýlí a šperků i jakékoliv projevy náboženské víry nebo intimity mimo státem schválené manželství.
Jedním z cílů Pol Pota totiž bylo zničení tradičního modelu rodiny. Režim násilně rozděloval manželské páry, které se mohly vídat jen v předem vymezené době, a to za účelem plození dětí. Ty Rudí Khmerové matkám po porodu odebírali, jelikož výchovu měla zajistit speciální stranická organizace.
Běžní Kambodžané často umírali i kvůli všudypřítomnému hladomoru. Jíst totiž mohli prakticky jen rýžovou kaši, kterou dostávali v minimálním množství na příděly. Alternativní způsoby obživy přitom byly přísně zakázány, dokonce i rybolov či sbírání plodů ze stromů.
Tresty za sebemenší porušení pravidel byly neskutečně brutální. Zatímco nacisté měli plynové komory, Rudí Khmerové páchali svou genocidu na takzvaných „vražedných polích“. Na nich do lidí (včetně dětí) stříleli, usekávali jim hlavy mačetami či motykami nebo je prostě ubili k smrti. Do masových hrobů házeli i raněné Kambodžany, kteří ještě projevovali známky života. Pohřbívání zaživa bylo běžnou záležitostí.
Vietnamská invaze jako vysvobození
Pol Potův katastrofální komunistický experiment trval skoro čtyři roky. V roce 1978 Rudí Khmerové zmasakrovali přes tři tisíce obyvatel vietnamské obce Ba Chúc ležící na pohraničí. Pro sousední Vietnam, jehož vztahy s Kambodžou byly už předtím extrémně napjaté, to byla poslední kapka.
Vietnamci v reakci na masakr zahájili vojenskou invazi do Kambodže a již začátkem roku 1979 režim Rudých Khmerů svrhli. Toto období dobře mapují archivní záběry, které v roce 2015 zveřejnila agentura AP. Zbytek kambodžských ultrakomunistů v čele s Pol Potem utekl před spravedlností do tamní džungle. Masový vrah a bývalý premiér se dlouho ukrýval – z části v Thajsku a z části v západní Kambodži, jejíž území stále ovládali jeho stoupenci.
Genocida? Pol Pot ji popíral
Aby Rudí Khmerové znovu získali podporu místního obyvatelstva, postupně upustili od své radikální ideologie a zrušili komunistickou stranu Kambodže. Zpět k moci jim to ovšem nepomohlo. V roce 1996 navíc část skupiny zorganizovala vzpouru, když Pol Pota zatkla a později uvrhla do domácího vězení. Tam zemřel o několik měsíců později, konkrétně 15. dubna 1998. Spekulovalo se o tom, že mohlo jít o sebevraždu. Pol Pot se měl obávat vydání a soudu před mezinárodním trestním tribunálem.
V historických análech Pol Pot zůstane zapsán jako jeden z nejznámějších praktiků, kteří uváděli komunistickou ideologii do praxe. I přes vysokou úroveň vzdělání se z něj stal fanatik a bezcitný diktátor, který byl přímo odpovědný za absolutní ekonomický kolaps Kambodže a smrt až tří milionů lidí – zhruba čtvrtiny celého národa. Stačily mu na to tři roky a osm měsíců. Něco takového nedokázal žádný jiný diktátor 20. století.
Svou vražednou efektivitou, brutalitou i fanatismem Pol Pot v některých aspektech předčil i Stalina, Hitlera nebo Maa Ce-tunga, kteří jsou obecně považováni za jedny z nejhorších masových vrahů všech dob. A co je na celém příběhu paradoxní? I když se po pádu vlády Rudých Khmerů začaly objevovat nevyvratitelné důkazy o rozsahu zvěrstev, k nimž v Kambodži mezi lety 1975 až 1979 docházelo, Pol Pot až do své smrti kategoricky popíral, že by páchal genocidu.
Navzdory jeho lžím Dokumentační centrum Kambodže v rámci rozsáhlého mapování vražedných polí identifikovalo a zdokumentovalo více než 20 tisíc masových hrobů, v nichž bylo pohřbeno asi 1,3 milionu osob.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: V Asia Expressu můžete i zemřít. Ouha, napadlo mě, když jsem si přečetl smlouvu, popsal Tuna
