Stacey v květnovém článku ve Washington Post tvrdí, že její pacienti věnují mobilům více času než spánku, a právě proto se rozhodla pro radikální krok - který odstartoval fenomén dnes přezdívaný tech-exit. To znamená absolutní odříznutí od současných digitálních technologií. Podle Adriany Stacey jsou telefony pro děti jako droga - spousta jejích pacientů má problémy s úzkostí, depresí a neschopností soustředit se. A všichni mají jedno společné: nedokážou odložit mobil.
"Říkám jim, aby smazali aspoň jednu aplikaci. Ale pro ně je to skoro nemožné. Když navrhnu, aby omezili telefon, často už se ke mně na terapii nevrátí," přiznává Stacey. Proto udělala rozhodnutí, které by mnoho rodičů považovalo za extrémní - svým dětem chytrý telefon prostě nepořídí. A pokud ho budou chtít? Ať si na něj vydělají a koupí si ho, až budou plnoleté.
Osamělost dětí bez mobilu
Rozhodnutí mělo ovšem na její děti zásadní dopad. Dcera Annalise byla například ve třídě jediná bez smartphonu. Když její kamarádi plánovali, co budou dělat po škole, domlouvali se přes skupinové chaty. Když šla na přespávačku, ostatní holky zíraly do Instagramu a ona tam seděla sama a nikdo se s ní nebavil. "Cítila jsem se vyčleněná," vzpomíná Annalise. "Jsem spíš introvert, bylo těžké se bez mobilu začlenit."
Nejhorší to prý bylo na tanečních soutěžích. Dřív by se tam holky bavily, teď všechny visely na Snapchatu. Annalise si proto nosila knížky a vždycky si zalezla sama někde do koutku. "Bylo to těžké, až jsem nakonec s tancem na rok přestala," vzpomíná.
Když děti volí knihu místo telefonu
Přestože to bylo těžké, Annalise dnes v 15 letech říká, že matčin přístup jí pomohl. "Vidím, jak kamarádky řeší drby a hádky, které se odehrávají jen na sociálních sítích. A já jsem ráda, že toho nejsem součástí. Šetří mi to nervy," usmívá se. Dnes má jen základní "hloupý" telefon, který umí volat a psát zprávy. "To je přesně to, co potřebuji," tvrdí.
A není sama. Další rodiče a děti se přidávají. Wendy Herlichová se připojila k iniciativě Wait Until 8th (Počkej do 8. třídy), která přesvědčuje rodiče, aby smartphony nedávali dětem před osmou třídou. "Slyšela jsem, že to omezí rizika a děti nebudou tolik izolované. Ale stejně to není jednoduché, když ostatní rodiče to neudělají," říká Wendy.
Ale její dcera Vera to nese těžce. Nemá smartphone, a tak si ve škole nemůže vyfotit tabuli, nemůže se zapojit do her, kde se odpovídá mobilem. "Připadám si, jako bych byla jediná, komu rodiče nevěří," říká Vera. Když jí někdo nabídne, že si mobil půjčí, cítí se ponížená. "Vypadá to, že nejsem dostatečně zodpovědná," popisuje.
Podle českých odborníků z Národního institutu SYRI je právě pocit izolace, který Vera popisuje, jedním z důvodů, proč plošné zákazy nemusí být nejlepším řešením. "Pokud se mladiství nebudou s digitálním obsahem setkávat, nenaučí se s ním vypořádat," upozorňuje v rozhovoru pro Seznam zprávy výzkumník David Šmahel. Podle něj mladiství umí zákazy snadno obejít, důležitější je informovat a učit.
Americký psychiatr varuje, čeští vědci zpochybňují
Psychiatr Bradley Aaron Zicherman ze Stanfordu říká, že závislost na mobilu připomíná tu na drogách. "Děti přicházejí s depresemi, úzkostí a neschopností omezit mobil. A rodiče často nevěd, co dělat," popisuje. Na jeho klinice řeší tyto případy podobně jako závislost na alkoholu - rodinnou terapií, motivací ke změně a trpělivostí. "Problém je, že mobil je všude. Nelze ho prostě zakázat," říká Zicherman.
S tímto alarmujícím pohledem však polemizují někteří čeští vědci. David Šmahel z výzkumného týmu IRTIS upozorňuje ve výzkumné zprávě, že samotné používání telefonu pro zábavu a komunikaci není samo o sobě rizikové. Podle jejich dat z roku 2023 vyplývá, že sledovaná skupina mladistvých trávila na telefonu v průměru čtyři hodiny a 11 minut denně, nejčastěji na sociálních sítích. To ale podle nich nelze automaticky označit za patologické nebo škodlivé.
Podle něj je klíčové, jakým způsobem děti telefon používají a zda mobil nenahrazuje jiné aktivity důležité pro zdraví a životní pohodu, jako je spánek nebo pohyb. Odborníci z IRTIS se proto staví spíše proti tomu, aby byly mobily označovány za "drogovou" past, a zdůrazňují, že negativní dopady je třeba hodnotit individuálně.
Sociální sítě: přínosný nástroj, nebo past prokrastinace?
Používání sociálních sítí, které bylo u adolescentů ve výzkumu IRTIS nejčastější aktivitou, s sebou může nést jak rizika, tak pozitiva. "Konkrétní účinky na uživatele se mohou lišit v závislosti na mnoha faktorech. Adolescenti je mohou používat pro aktivní zapojení do smysluplných nebo dokonce podpůrných interakcí s vrstevníky a s blízkými, ale také pro pasivní prohlížení zábavního obsahu, který je uživateli předkládán tak, aby udržel jeho pozornost po co nejdelší dobu. Rodiče by se měli bavit s dospívajícími o tom, co dělají na telefonech, případně se i spolu s nimi dívat, jaké obsahy sledují," říká David Šmahel.
Studie nicméně potvrzuje, že nejvíce času mladí tráví na sociálních sítích ve večerních hodinách mezi 18. až 23. hodinou. Intenzita používání telefonu v době před spaním byla tedy vyšší než v ostatních částech dne, u některých dospívajících patrně i na úkor spánku. Šmahel dodává, že "pro tuto věkovou skupinu je doporučený čas spánku osm až deset hodin". V tomto ohledu je podle něj důležitá role rodičů a stanovení pravidel pro večerní používání telefonu, především u mladších dospívajících.
