Nedávno pět evropských zemí, členů Severoatlantické aliance – Finsko, Polsko, Litva, Lotyšsko a Estonsko – oznámily, že zvažují odstoupení od Ottawské úmluvy o zákazu použití, skladování, výroby a převodu protipěchotních min z roku 1997. Minová pole se tak mohou rozšířit i uvnitř Evropské unie.
ČTĚTE TAKÉ: Odminování Ukrajiny potrvá sto let, říkají čeští experti. Čím je děsí „tajuplná“ ruská mina?
Zkraje dubna označilo Centrum pro odstraňování min (UNMAS) zřízené OSN Ukrajinu za nejzaminovanější zemi na světě. Přibližně na 30 procentech jejího území, tedy asi 174 000 čtverečních kilometrů, se nachází dva miliony min, které položilo Rusko.
V tentýž den, kdy UNMAS zveřejnil svou zprávu, v ukrajinské Sumské oblasti, která sousedí s ruskou Kurskou oblastí a kam ruská armáda podniká výpady, došlo k explozi miny. Její obětí se stal třináctiletý chlapec. Jeho stav je kritický a lékaři stále bojují o jeho život.
Podle Monitorovací mise OSN pro lidská práva na Ukrajině se od začátku ruského vpádu na Ukrajině stalo obětmi min nejméně 1 150 civilistů. Bezmála čtyři stovky přišly o život. Mezi nimi jsou i děti.
Ruská mina v matraci dětské postýlky
Ruská armáda pokládá miny bez ohledu na možná rizika pro civilisty, na polích, v lesích, na silnicích, v domech, dokonce vyrábí výbušné pasti z domácích spotřebičů a dětských hraček.
„Rusové zaminovali rychlovarné konvice, mikrovlnky, pračky. Dokonce byly případy, kdy nastražili granát mezi matrace dětské postýlky. Zvednete matraci a granát exploduje,“ uvedl v reportáži pro ukrajinský televizní kanál Freedom Olexandr Bondarenko, instruktor pyrotechniků Státní záchranné služby Ukrajiny v Černihivské oblasti.
Rozsáhlé pokrytí ukrajinského území minami nejen ohrožuje civilisty, ale také brání návratu uprchlíků, brání zemědělcům pracovat na polích a komplikuje obnovu Ukrajiny.
V roce 2023 někdejší ukrajinský ministr obrany Oleksij Reznikov uvedl, že odminování Ukrajiny si vyžádá práci 5 tisíc specialistů a potrvá minimálně 30 let. Odminování Ukrajiny výrazně komplikuje skutečnost, že přesné umístění min není známé. Mohou být doslova kdekoliv.
Šestého dubna, pouhý den před tím, než exploze miny na Ukrajině zranila třináctiletého chlapce, miny vážně zranily čtyři osoby v Ázerbájdžánu. V další postsovětské zemi, která se musí potýkat s tímto smrtícím dědictvím. Výbuch zranil třináctiletou dívku a o dva roky mladšího chlapce. Utrpěli mnohočetná zranění končetin. Další muž přišel o nohu.
Miny mají v Ázerbájdžánu na svědomí stovky obětí
Po téměř třicet let byla pětina ázerbájdžánského území okupována Arménií, která se těšila podpoře Ruska. Během okupace nastražila arménská strana přibližně 1,5 milionu min. Po válce o Náhorní Karabach v roce 2020 získal Ázerbájdžán většinu těchto území zpět. Přesto Arménie pokračovala v pokládání min v částech Karabachu, které ještě ovládala, a to i po skončení bojů. V roce 2022 byly Lačinském rajónu kontrolovaném separatisty z Náhorního Karabachu objeveny nástražné miny, které zde zanechaly ustupující arménské jednotky. Taktika minového teroru použitá Jerevanem a Moskvou je prakticky totožná.
Od roku 2020 si exploze min v Ázerbájdžánu vyžádaly více než 390 obětí. Nákladné a zdlouhavé odminování navíc komplikuje skutečnost, že Arménie odmítá předat přesné mapy minových polí. Ázerbájdžánské ministerstvo zahraničí poukázalo na to, že mapy minových polí poskytnuté Arménií mají údajně jen 25procentní přesnost. Pro představu: Na jeden bezpečný krok připadají tři potenciálně smrtelné.
Dva dny před tragédiemi na Ukrajině a v Ázerbájdžánu přijala Rada OSN pro lidská práva rezoluci zakazující používání protipěchotních min. Návrh předložilo Alžírsko a podpořilo jej 20 dalších států, včetně Ázerbájdžánu. Přijetí rezoluce připadlo symbolicky na Mezinárodní den proti nášlapným minám. I Alžírsko s touto hrozbou žije dodnes.
Mezi lety 1956 a 1962, během alžírské války za nezávislost, položila Francie 11 milionů min podél východní a západní hranice. Tato oblast je v Africe dodnes známá jako minová linie. Podle oficiálních informací mají miny na svědomí více než 7,3 tisíce civilních obětí.
Mapy minových polí nepředala ani Francie
Zkraje letošního března alžírská televizní stanice TV1 uvedla, že „pohraniční oblasti, silně zaminované a obehnané ostnatým drátem, nadále zabíjejí a mrzačí stovky Alžířanů, kteří tam žijí. Navzdory neustálému úsilí Alžírska o odminování, odstranění překážek a navrácení půdy zůstává hrozba přítomná. Francie stále odmítá uznat své zločiny a poskytnout přesné mapy minových polí.“
Francie oficiálně předala mapy minových polí Alžírsku v roce 2007, tedy více než čtyřicet let po skončení války. Podle alžírských odborníků však byly tyto mapy kvůli přirozeným změnám krajiny takřka nepoužitelné. Na podzim 2017 alžírské ministerstvo obrany oznámilo, že poslední francouzské miny byly zlikvidovány. I nadále však zapomenuté smrtící nástrahy číhají na své oběti.
Vraťme se však zpět do Evropy. Navzdory mezinárodní shodě ohledně nebezpečí protipěchotních min ruská hrozba přiměla pobaltské země, Finsko a Polsko k záměru odstoupit od Ottawské úmluvy z roku 1997. Nasazením min chtějí chránit své hranice před ruskou agresí. A to zejména nyní, kdy má Moskva podle některých informací přesouvat jednotky stažené ze Sýrie na západní hranici poblíž Pobaltí.
Rozsáhlé používání min Ruskem, Arménií i Francií jasně ukazuje, že tento přístup je smrtícím dědictvím. Všude tam, kde jsou miny pokládány, jimi netrpí vojáci, ale nejvíce civilisté a zejména děti.
MOHLO VÁM UNIKNOUT: Záběry masivní exploze ruské čtyřkolky. Okupant udělal zásadní chybu, pak najel na minu
