Tam, kde dnes rostou tiché lesy a travnaté pláně vojenského újezdu Libavá, býval ještě před několika desítkami let živý kraj plný lidí, vesnic, polí i kostelních věží. Po druhé světové válce však přišel zlom, obyvatelé byli odsunuti, obce zanikly a krajina se uzavřela za hranice vojenského prostoru. Z někdejších sídel zůstaly často jen základy domů, staré sady a dlouho přežívaly i kostely. Právě ty, o nichž si dnes, milí čtenáři, něco povíme, dodnes připomínají, že zdejší kraj měl po staletí své obyvatele, tradice i duchovní život.