Staří Čechové s vášní pro „š“. Proč říkáme paškál a pašije?

Při přejímání latinských (či latinou zprostředkovaných) výrazů trpěli staří Čechové podivnou vášní pro hlásku /š/. Například ze „Saula“ se tak stal „Šavel“ (a až následně a nelingvisticky, Božím zásahem, „Pavel“) a z „apostolus“ se stal „apoštol“ (což nemá ani němčina, která čte písmena „st“ jako /št/ pouze na začátku slova – byť některé nespisovné variety tak činí i jindy, nemohu zde nevzpomenout svého švábského kolegu, jenž dokonce vyslovoval /tekšt/).