Šťastné a veselé svátky jara, soudruzi! Tak popřál čtenářům severomoravské Nové svobody, deníku Krajského výboru Komunistické stany Československa, šéfredaktor novin Jaroslav Smetana na Velikonoce v roce 1972. A v úterý 4. dubna 1972 vyšla ve stejném deníku reportáž, která zemědělskou oslavu svátků barvitě vylíčila.
„Na Valašsku, ale i jinde se Velikonocům přikládal velký význam a s nimi bylo spojeno hodně obyčejů. Jedním z nich bylo například i to, že na Velký pátek se nemá pracovat na polích,“ citujeme reportáž z roku 1972. „Ale řekněte sami, kdo z družstevníků by nevyužil slunečného dne k tomu, aby se mohly dokončit jarní práce?“ Následoval výčet družstev, ve kterých se od Velkého pátku do Velikonočního pondělí podařilo překonat naplánované úkoly. Zvláštní článek byl věnován budovatelům z Valašské Polanky, kteří o svátcích postavili novou autobusovou zastávku.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Velikonoce jsou levnější než za komunismu. Kilo řízků by teď stálo 762, cukr 93 a pstruh 698 korun
Proměna křesťanských Velikonoc ve svátky jara však probíhala pozvolna. Po únorovém puči v roce 1948 to nebyl prvořadý úkol nových vládců Československa, ti navíc napřed slibovali zachování náboženské svobody.
1948: Slavíme svátky jara a míru
Boží hod velikonoční v roce 1948 připadl na neděli 28. března a ústřední komunistický deník Rudé právo vyšel ve slavnostní zelené grafické úpravě. Na straně číslo 3 byla dokonce zmínka o Ježíšovi, byť jediná v celých novinách: „Z dějin křesťanského náboženství čerpaná zkazka vypráví o vzniku pomlázky toto: Když Kristus vstal z mrtvých, stály na jeruzalémských ulicích zástupy lidí a volaly: - Vstal z mrtvých! Židovští kněží se je snažili rozehnat. Museli však použít prutů a lidi mrskat. Na památku toho se slaví pomlázka.“
Titulní strana Rudého práva už však sloužila ideologické proměně Velikonoc. Režim na svátky svolal pražskou konferenci KSČ a v Domě umělců (Rudolfinu) se konala „velikonoční mírová konference“ pod záštitou Československého červeného kříže a prezidenta Edvarda Beneše. „Odstraňujeme sobecké vykořisťování člověka člověkem,“ hřímal z tribuny v Domě umělců náměstek předsedy vlády Antonín Zápotocký.
Vedoucí kulturní rubriky Rudého práva a kovaný komunista Josef Rybák (za normalizace předseda Svazu českých spisovatelů) na první straně Rudého práva jasně vytýčil, jaké budou socialistické Velikonoce. Velikonoce s malým „v“, to platilo od roku 1948 až do pádu režimu v roce 1989: „Slavíme velikonoce, svátky jara a míru,“ napsal Rybák. „Radujeme se z jara, z velkého vítězství národní věci, z perspektiv, jež máme před sebou. V těchto svátečních dnech, ve chvílích odpočinku, nabíráme nové síly, abychom mohli nerušeně a v klidu stavět obytné domy a obdělávat svá pole.“
Rybák také zdůraznil, jak jsou socialistické Velikonoce poklidné, zatímco kapitalistický svět ovládají různí hrdlořezové, kteří nám nové pořádky jen tiše závidí: „Cyničtí kapitalističtí vyděrači, atomoví provokatéři a monopolisté adaptovavší nacistické zločince za své nové syny, roní teď nad námi krokodýlí slzy, doprovázené hrozbami. Chilský tramp a cowboy z Arizony, chicagský gangster i příslušník Ku-klux-klanu jsou vzrušeni našim novým osudem.“
1952: Ať žije praporečník míru Stalin
Boží hod velikonoční připadl v roce 1952 na neděli 13. dubna. Rudé právo tehdy existenci pojmu Velikonoce úzkostlivě popíralo a tohle slovo se v nedělním vydání objevilo v jediném případě, v souvislosti s jarními pracemi: „Velikonoční svátky budou velkým nástupem všech pracovníků v zemědělství do boje za zrno. Komunisté mají přesvědčit všechny pracovníky v zemědělství, že jarní osev včas a kvalitně provedený je předpokladem zajištění našeho zásobování.“
Místo sváteční nedělní bohoslužby, kterou se oslavuje vzkříšení Krista, doporučovalo Rudé právo výstavu darů prezidentu republiky Klementu Gottwaldovi, tedy malému českému Stalinovi. „Láska a mír dýše z každého dárku věnovaného soudruhu prezidentovi,“ básnila dojatá návštěvnice expozice na Pražském hradě, kterou citoval tisk.
Titulka Rudého práva z Božího hodu velikonočního dnes působí jako úryvek z Orwellova díla. Kompletně celou první stranu novin totiž zaplnily texty prvomájových hesel. Celkem jich deník doporučil 64, to první znělo: „Pevně semknuti kolem strany a vlády v čele s presidentem Gottwaldem za mír a socialismus!“ A poslední heslo patřilo Stalinovi: „Ať žije praporečník míru a družby národů celého světa, náš učitel a nejlepší přítel velký Stalin!“
1981: Velikonoční ředkvičky horníkům
O normalizačních Velikonocích už jsme se zmínili, Husákova éra vlastně navazovala na tu Gottwaldovu. Na Bílou sobotu 18. dubna 1981 (v neděli už v osmdesátých letech noviny nevycházely) Rudé právo zmínilo Velikonoce jen v několika větách v souvislosti s folklorem a kraslicemi. Hlavní články na titulní straně patřily závěrům XVI. sjezdu Komunistické strany Československa a také „slavným májovým dnům“, podobně jako v padesátých letech: „Celá naše vlast začíná opět žít přípravami tradičních oslav 1. máje.“
Úterní noviny z 21. dubna 1981 pak opět barvitě vylíčily úsilí zemědělců o svátcích jara. Reportéři Rudého práva například navštívili zemědělce na Pardubicku. V Jednotném zemědělském družstvu Rudá hvězda v Rokytnu o velikonočních svátcích poslali do expedice půldruhé tuny ředkviček pro ostravské horníky a hutníky.
Úvodní reportáž z první strany novin měla kromě titulku i několik podtitulků: „Také o svátcích zemědělci pracovali: Chladné počasí neodradilo. V provozu zavlažovací soustavy. Dodávají jarní zeleninu.“ Stranický deník ale ani slovem nezmínil pomlázkové obchůzky či další lidové zvyky a pochopitelně ignoroval i nedělní velikonoční bohoslužbu, při které věřící slavně vítají vzkříšeného Krista. A neobjevila se ani zmínka o papežském požehnání.
1990 až 2023: Pozdě bycha honit
Po sametové revoluci v roce 1989 šlo Rudé právo do sebe a svátky jara uctilo hned po Velikonočním pondělí církevním textem na první straně. Synodní senior (biskup) Českobratrské církve evangelické vysvětloval čtenářům v úterý 17. dubna historickou úlohu, poslání i budoucnost křesťanských církví v Československu. I význam Velikonoc.
Pozdě bycha honit. Značná část národa už po čtyřicetileté ideologické masáži přijala Velikonoce jako svátky jara, které nemají s Ježíšem Kristem nic společného. A tento stav vlastně trvá dosud. Z průzkumu agentury Median, který před letošními Velikonocemi vznikl pro veřejnoprávní rozhlas, vyplývá, že nějakou z velikonočních bohoslužeb hodlalo navštívit jen 16 procent občanů. Za svátky jara pak Velikonoce stále považuje 36 procent dotazovaných, zatímco 28 procent považuje tyto dny pouze za prodlužený víkend. A jen 21 procent respondentů je ochotno přiznat křesťanům, že jde o křesťanské svátky.
Komunisté zaseli víru, že Velikonoce jsou svátky jara a polních prací. A jak se zdá, sklidili nečekaný úspěch.
