Firma největšího českého zbrojaře rozjíždí obří společný projekt s řeckým státem. Na jeho konci Michal Strnad ovládne kompletní výrobní řetězec velkorážové munice. Byl by prvním v Evropě.
Továrna stojí v lokalitě, kde byste očekávali spíše hustou síť hotelových areálů a nacpané pláže. Východní strana poloostrova těsně pod Aténami skrývá kromě Poseidónova chrámu i jeden budoucí trumf českého zbrojního průmyslu. Rozsáhlý výrobní areál v řeckém Lavriu, který spolu se státem dává opět do chodu skupina CSG Michala Strnada.
Nezastavitelný český zbrojař i díky němu zkompletuje výrobní řetězec munice, který se v Evropě zatím nikomu nepodařil.
Jde o velkorážovou dělostřeleckou munici, která se používá pro všechno druhy houfnic i námořní děla. Všechno způsoby využití, které se v konfliktu na Ukrajině ukázaly jako nenahraditelné. Pomyslnou královskou kategorií jsou granáty ráže 155 mm, po kterých je poptávka absolutně nejvyšší, jeden kupce vyjde na dva až tři tisíce euro.
Foto Michal Bernáth
Strnadovy firmy mají teď pohromadě všechny kousky výrobního řetězce, které jsou k výrobě tohoto typu munice třeba.
Jde o velmi ambiciózní projekt výrobního řetězce pokrývajícího několik koutů Evropy. Byznysově ale dává smysl. Prodej velkorážové munice přinesl loni CSG kolem dvou miliard euro, tedy dvě třetiny tržeb divize CSG Defence. S celkovými zhruba čtyřmi miliardami eur tržeb celé skupiny se tak na příjmech CSG velkorážová munice podílí z poloviny.
Řecký projekt je společným podnikem slovenské MSM Group spadající pod křídla CSG, a řecké státní Hellenic Defense Systems.
Foto Michal Bernáth
Řecká strana poskytne tovární areál, Strnad investici přesahující 1,2 miliardy dolarů a další skoro 750 milionů přiteče z evropského rozpočtu vyčleněného na podporu zvyšování výrobních kapacit munice v Evropské unii. Kontrolní podíl si udrží Řekové, Strnadově firmě připadne 49 procent.
Strategicky je řecká spolupráce klíčová především kvůli jednomu artiklu: TNT. Výbušná směs je sice základním stavebním kamenem ve výrobním muničním řetězci, v Evropě se ale vyrábí jen v Polsku a na Ukrajině.
A jak se v posledních letech ukázalo, je kvůli nutným povolením a odporu místních obyvatel prakticky nemožné „prachárnu“ postavit kdekoliv v Evropě. Kdo nekoupí existující provozy teď, nejspíše se i přes obří poptávku k vlastním kapacitám nedostane.
Vlastní výrobní kapacity TNT ale Strnad nyní má a to ho v evropském kontextu staví do výjimečné pozice.
„Ostrá část výroby by měla začít na přelomu roku 2026 a 2027, suroviny se snažíme hledat primárně v Řecku ale část z nich budeme muset i dovážet. Pro celou naši muniční divizi by mělo jít o nejdůležitější zdroj TNT,“ říká Jiří Schönweitz, který dostal mamutí projekt v areálu o 300 hektarech na starost.
TNT se v Lavriu už jednou vyrábět mělo. Německá firma Meissner tu v osmdesátých letech potřebnou technologii vybudovala, avšak po týdnu provozu byla linka odstavena a od té doby se už nerozjela. Posledním pamětníkem je současný řecký ředitel podniku, který byl tehdy v továrně na praxi během dokončování titulu z chemie.
Tělo dělostřeleckého granátu si už CSG vyrábí na třech různých místech, jeho plnění trhavinou probíhá dokonce na pěti. V obou případech chce Strnadova skupina během dvou produkci až zdvojnásobit. Stejně si vlastní cestou už vyrábí zapalovače a prachové náplně. Ty se budou vyrábět i v objektu Chemko Strážske, do kterého chce Strnad investovat kolem 350 milionů euro a výroba by měla běžet do tří let.
Posledním dílkem muniční skládačky bude továrna, jejíž akvizici dokončil letos v květnu. Jde o výrobu nitrocelulózy v německém Walsrode, odkud se bude vozit právě do Lavria. Výroba by v Německu měla začít do dvou let.
Nitrocelulóza se ukázala jako úzké hrdlo celého řetězce v době, kdy jako reakci na Ukrajině výrobci munice chtěli začít ve velkém celou výrobu škálovat nahoru. V Česku ji vyrábí pouze pardubická Explosia, tu se Strnadovi ale nikdy koupit nepodařilo.
I tak je ale skupina čtvrtého nejbohatšího Čecha evropskou dvojkou ve velkorážové munici. Závodí především s německým obrem Rheinmetallem, který se před CSG udržel díky koupi španělského výrobce Expal. A také německá firma rozšiřuje své výrobní kapacity nitrocelulózy.
Strnad ale plánuje rozjet i výrobu dalšího klíčového komponentu: nitroglycerinu. Ten by se měl vyrábět ve španělské Grenadě. Tamní muničku FMG koupila CSG v roce 2020.
TNT ale není zdaleka všechno, co řecké Lavrio Strnadovi přinese. Úplně na zelené louce v rámci dotací z evropského rozpočtu tu totiž vznikne i výrobní linka na takzvaný base bleed. To je část munice montovaná do její spodní části a jde prakticky o malý doplňující pohon. Ten střelu umí v letu lépe stabilizovat, především ale zvyšuje její dolet, a to až ke 40 kilometrům.
To je důležité i z hlediska byznysu. Munice ráže 155 milimetrů obohacená o base bleed je zhruba dvakrát tak drahá. A to CSG, která umí ročně vyrobit 600 tisíc kusů velkorážové munice, na svých účetních uzávěrkách pozná.
Linka mezi Řeckem a MSM Group není úplně náhodná. „Už v roce 2022 jsme byli v Řecku demonstrovat naše střely s prodlouženým doletem. Bylo to poprvé, kdy jimi řecká armáda střílela,“ popisuje Schönweitz, pro kterého se teď Řecko na několik let stane druhým domovem.
Joint venture je mezi slovenskou MSM a Řeckem naplánovaný na dvacet let. Pro Lavrio znamená začátek úplně nové éry. „Ještě před třemi lety tu bylo dvacet zaměstnanců, zbytek provozu zajišťovaly personální agentury,“ říká Schönweitz. „Teď tu pracuje stovka lidí. V blízké budoucnosti by to měly být tři stovky.“
Výrobu velkorážové munice tu teď Strnadova firma musí prakticky restartovat. Její výrobní linka totiž stála patnáct let ladem. Letos na jaře se kapacita továrny zatím pohybuje kolem vyšších stovek kusů munice denně, továrna jede na permanentní, třísměnný provoz.
Backlog, tedy sestava objednaných, ale nezrealizovaných zakázek CSG, má momentálně objem kolem jedenácti miliard euro a více než polovinu tvoří právě velkorážová munice.
The post Strnadova muniční vertikála. Nový projekt mu dá mezi zbrojaři výjimečné postavení appeared first on Forbes.
