Nejúspěšnější lovec jednorožců v Česku a mladá venture kapitalistka Kate Kovalenko spolu debatují o investicích do startupů, hypu okolo deeptechu i přebujelém egu.
Když se Kateryna Kovalenko a Ondřej Bartoš sešli v pondělí ve dvě v kanceláři Credo Ventures v centru Prahy, byla to velká úleva. Domluvit tohle setkání totiž bylo hodně napínavé – Kateryna, které každý říká Kate, teprve to ráno přijela nočním vlakem z Kyjeva, kde byla na investiční konferenci. A Ondřej, ten tu původně vůbec být nechtěl.
„Odjakživa nesnáším, když se někdo prezentuje jako mentor. Přijde mi to dost nafoukaný – kdo to je, že má pocit, že má co předávat jiným? Do té role bych se nechtěl stavět,” psal v upřímném mailu v odpovědi na naše pozvání do tohoto tematického bloku.
A přece nakonec svolil, protože ani debata mezi šestadvacetiletou associate v Depo Ventures a ultra-zkušeným venture kapitalistou, který tomuhle oboru v Česku položil základy a zrovna ten den slaví padesáté naroziny, nemusí být jenom mentorování.
Ale třeba taky autentická výměna názorů a zkušeností, která se rozjede sama od sebe ještě dřív, než stihne novinář položit první otázku. A tímhle tempem – samospádem – jede celou hodinu, od začátku do konce, v podstatě bez našeho zásahu.
Ondřej Bartoš: Proč jsi vůbec šla do venture kapitálu? Protože já bych to dneska mladým lidem spíš vymlouval…
Kate Kovalenko: Měla jsem několik možností, jakým směrem se na začátku kariéry dát – jít do consultingu, měla jsem nabídky i z big techu, a když jsem trochu nakoukla do startupového prostředí, začalo mě to lákat. Ale než jsem se stihla podívat po nějakém startupu, ve kterém bych mohla pracovat, dala jsem se do řeči s Depo Ventures a postupně ještě nějakými fondy… No a poslední tři roky je VC můj svět. Moje první full-time práce. A velká byznysová lekce, protože se učím kontinuálně. Tím, že za sebou nemám zkušenost z druhého břehu, nikdy jsem neměla vlastní startup ani projekt, nemám zkušenosti s podnikáním.
OB: A chybí ti to?
KK: Těžko říct. Ale minimálně díky tomu mám obrovský respekt ke každému founderovi, se kterým se potkám. Což v tomhle oboru na mojí pozici nebývá úplně zaručené. A kdo ví, možná ještě něco svého založím. Když se ptáš na ty chybějící zkušenosti z vlastního byznysu, je podle mě rozdíl mezi tím, když začneš jako manažer, který si rovnou raisuje fond, anebo jako já začínáš kariéru a vybereš si venture kapitál jako obor, kde sbíráš zkušenosti. I když z tebe mám dojem, že bys mi vymlouval oboje, jen z různých důvodů.
OB: Přesně tak. (smích) Jak bych z toho vybruslil, abych nevypadal arogantně nebo příliš staře a skepticky, nabručeně… Nejspíš bych VC jako kariéru vymlouval mladým lidem po škole obecně proto, že k venture kapitálu musí člověk dospět. A mám pocit, že se v něm velmi hodí předchozí zkušenosti s budováním nebo řízením byznysu. Anebo alespoň z toho consultingu, finančního sektoru. Kdysi dávno řekl některý z těch „OG VCs“, velikánů oboru, že venture kapitálem by měla kariéra končit, a ne začínat. A s tím se celkem ztotožňuju. Venture kapitál není cesta, kterou by si člověk měl jenom tak vybrat – ona si jednou vybere jeho. Ale samozřejmě se můžeš rovnou vytasit i s protiargumentem, že taky máme v Credu mladé kolegy.
KK: To jsem zrovna chtěla poznamenat. Jak vnímáš tím pádem jejich cestu?
OB: Určitě existují lidé, kteří budou začínat rovnou ve venture kapitálu a budou v tom úspěšní i bez nějaké té solidní byznysové zkušenosti předtím. Připouštím, že možné to je, ale tipnul bych si, že jich bude spíš málo.
KK: A jak se pak díváš na podnikatele, kteří měli jako první kariéru ve VC a pak rozjeli vlastní projekt?
OB: Cha! Právě jsem do jednoho zainvestoval. (smích)
KK: Mám zkušenost, že takoví lidé pak mají blind spoty, a to celkem charakteristické pro venture kapitál.
OB: Ale pro zakladatele, pro startup foundera, neexistuje ideální cesta, co by měl dělat předtím, než rozjede startup. Nemáme data na to, že nejlepší foundeři za sebou už mají nějakou podnikatelskou zkušenost, nebo někde působili jako manažeři. Pro mě pořád platí, že být dobrý founder má jediný předpoklad – že je chytne ta touha založit firmu, udělat startup, změnit svět. A co dělali předtím, mi je celkem jedno.
KK: Na tohle mám skvělý příklad, teď jsem na Ukrajině potkala kluka, který je CEO a zakladatel jednoho z největších tamních media outletů a kromě toho má i soukromou zpravodajskou službu, která dělá jedny z nejdůležitějších operací v rámci hybridní války. Prodává informace a data B2B, ale taky B2G, jeho zákazníkem je i vláda. Dělají informační kampaně proti Rusku, zjišťují polohu vojáků a podobně. A jeho background je přitom v metalurgii.
OB: Tak si všimni, že spousta founderů, kteří založili opravdu disruptivní firmy, z toho oboru ani nepocházeli. Nerozumněli tomu, jak věci fungují.
KK: A možná proto jim to šlo.
OB: Byli schopní přemýšlet na tím nekonvenčně.
Mojmír Sova
Když už jsme u těch founderů… Co jsou red flags, které vás zaručeně odradí i od jinak slibné investice?
OB: Já námluvy s foundery rád dávám do takové paralely s opravdovým randěním. I tam by těch red flagů mohla být spousta a každý VC investor to bude mít jinak. Mně se teď třeba stalo, že jsme se dívali na firmu, která se nám opravdu líbila, dávalo to smysl, i foundeři vypadali velice dobře. Jenže pak uprostřed fundraisingu jeden z těch zakladatelů říká: Příští týden nemůžu, to lyžuju v Alpách.
A já už mu od té chvíle nevěřím tu ambici. Protože jestli se teď rozhoduje o jeho budoucnosti, teď se hraje o to, jestli dostanou peníze, aby mohli vyrůst, kam potřebují, nemůže vstát od stolu a říct: Budu zpátky za týden. Zaručeně mě odradí i to, když foundera nachytám u nějakých nekonzistencí, nebo dokonce lží, a nemám rád ani to, když neumí naslouchat.
KK: Já bych za sebe ještě přidala, že i když mají tři Ph.D., musejí umět jednoduše vysvětlit, na čem pracují. Pokud se jim to nedaří, je to pro mě red flag, protože když to nedokážou snadno vysvětlit mně, pravděpodobně to nevysvětlí ani zákazníkům. A pak ještě nemám ráda, když kolem sebe vytvářejí takové falešné FOMO, strach, že ti něco uteče, a snaží se na tebe tlačit, že se musíš s investicí rychle rozhodnout.
Dokonce už se mi i párkrát stalo, že mě founder seřval, když jsem po něm chtěla nějaká data doplnit a jít v analýze víc do detailu. Nebo mi zakladatelka jednoho startupu řekla, že nebude ztrácet čas s fondem, který po prvním callu neslíbí peníze. Já jim rozumím, že nechtějí pomalého investora, jenže tohle už bylo opravdu za čárou. Ale tobě už se to asi nestává, že by tě founder seřval nebo si k tobě dovolil něco podobného, co?
OB: Popravdě? Stává. Sice mi lichotí, že mě Forbes občas popisuje jako nějakého legendárního investora, jako jednoho z těch „OG VCs“ v Česku, ale my se často bavíme s firmami ze Silicon Valley nebo s absolventy Y Combinatoru a oni mají pocit, že jsou daleko větší celebrity než nějaký lokální fond ze střední Evropy. V čemž je jejich mentoři nebo angelové často podporují, říkají jim: Nebavte se s malými fondy, nebavte se s nikým, kdo není partner. A trochu v nich tu aroganci budují.
KK: A co si o tom myslíš? Je to správně?
OB: Já si myslím, že každá generalizace je špatná, i tahle. Upřímně řečeno: ano, obecně platí, že pro startup je lepší bavit se s fondem ze San Franciska než s fondem z Prahy. V Praze je podstatně méně kvalitních VC fondů…
KK: I celkově v regionu.
OB: Ano. Je tu méně dobrých VC investorů než v San Francisku. Ale tam je jich taky stokrát tolik, tak není divu, že je tam i víc těch lepších. Takže obecně ta rada není chybná, ale ten nejlepší founder by měl vědět dost na to, aby takovou radu nebral doslova, protože příležitosti jsou i jinde. A máš pravdu, že arogantní nebo povýšené foundery taky nevyhledávám.
KK: Ale zase mám ráda, když jsou foundeři upřímní. Když řeknou: Tohle je náš časový plán, nezapadáte do toho, teď nevidíme prostor pro spolupráci… Můžou si klást podmínky, ale musí to dělat slušně.
OB: To mně ze strany founderů většinou takové podmínky stejně nedávají smysl. Ani předem nastavená timeline. Copak když jsi zakladatel startupu a klikneš si s nějakým investorem, ale on ti neodpoví do čtvrtka do půlnoci, tak si řekneš: Sorry, mohlo to být skvělý, ale nic z toho nebude? To se mi nezdá racionální.
KK: Jasně.
OB: A když se vrátím k té paralele s randěním, tak tam taky neřekneš “sorry, máš dvě hodiny, abys mě zaujal, ale ani o minutu více”. Svazovat něco tak rozmanitého, barevného jako je VC investování do zbytečně rigidních pravidel a pouček nedává smysl.
KK: A to se dá i obrátit. My jako fond samozřejmě máme nějaké procesy, pravidla, protože jinak bychom se zbláznili. Ale když si, jak říkáš, klikneme s founderem a víme, že do toho půjdeme, ale on má nějaký deadline, tak to zase my můžeme celé urychlit. Dáme pár nočních a uděláme ten deal, protože nám dává smysl.
OB: Ty jsi tady předtím říkala, že nemáš ráda, když kolem sebe ti foundeři vytvářejí falešné FOMO. A já bych s tím celkem souhlasil, to taky nemám rád. Jenže je strašně složité říct, co je fake FOMO a co je reálné. A kdy je ten časový tlak z jejich strany smysluplný, protože mají dost zájmu od konkurence a pochopitelně nechtějí tím raisingem peněz trávit zbytečně moc času. Na rovinu řeknou, že čas běží, a jestli chceme na palubu, musíme sebou pohnout. To pak i my si tady dáme noční nebo sedneme do letadla a letíme na druhý konec světa se potkat. To se může stát. A stejně tak se může stát, že to všechno uděláme, i když to bylo jen falešné FOMO.
KK: Tak jak to poznat?
OB: Schopnost to odhalit přichází až s lety a se zkušeností. Anebo nikdy. (smích)
KK: Víš co mě ještě zajímá? Co si myslíš o tlaku limited partners (pasivních investorů, kteří vkládají peníze do VC fondů, pozn. red.) na to, aby se fondy víc specializovaly jen na nějakou část trhu? Vy v Credu třeba investujete napříč celým sektorem, ale takový nový fond by teď už ani neměl šanci vzniknout a přežít, mám pocit.
OB: Obecně bych řekl, že venture kapitálu je tady v regionu ve střední Evropě už příliš. Moc firem na trhu, moc lidí, kteří se označují za VC investory.
KK: Ale to i v Americe, ne?
OB: Bezesporu. Takže když budu zobecňovat, neexistuje žádný dobrý důvod, proč dělat další early stage VC firmu na trhu, který už je přeplněný. Leda! Leda že by ten nově příchozí dobrý důvod měl, nějakou výhodu, kterou může porazit ostatní. Třeba že rozumí něčemu, čemu zbytek VC investorů na trhu nerozumí, nebo je ochoten přijímat víc rizika, než ti existující VCs, nebo má mimořádně dobré vztahy s existujícícmi VCs a může s nimi oboustranně výhodně spolupracovat. Nebo přináší nějaký nový model venture kapitálu, který bude aktivističtější, více hands on…
KK: A je to realistické?
OB: To já právě nevím! To musí nakonec vždycky posoudit ten trh.
Kate, jaká by byla ta výhoda Depo Ventures?
KK: Zkusím to popsat na příkladu. Jedna z věcí, kterou vnímám na CEE trhu, je že třeba zrovna Credo Ventures se profiluje jako fond, který investuje do pre-seedů a seedů, ale já mám pocit, že většinou dáváte peníze buď founderům, kteří už mají za sebou předchozí zkuešnosti, třeba úspěšný exit, nebo dělají větší investiční kola.
Ale když si vezmu třeba člověka, který za sebou nemá zajímavý track-record a raisuje malý pre-seed ve výši okolo 300 tisíc eur, tak vy do toho spíš ještě nepůjdete, ne? Počkáte si, až bude dělat kolo třeba za milion a půl, dva, tři miliony eur a teprve pak tam vstoupíte. My jsme tu i pro takové foundery, kteří raisují jen menší kolo a bez nás nebo podobných menších fondů by měli jen suboptimální možnosti. Protože na rovinu, třeba angel investment, který by to v Americe pokryl, mi v Česku přijde pořád trochu středověký.
OB: Jak to myslíš?
KK: Ve smyslu, že spousta andělů si chce vzít moc velkou část té firmy nebo nesmyslná práva nebo trvá na nesmyslných transakcích… prostě ten startup nějakým způsobem nechtěně zabije. Často jsou taky early-stage investoři třeba zbytečně konzervativní a toho foundera nesměřují ke globálnímu růstu. To jsou moje postřehy z reverse engineeringu portfolií, která vidím na trhu. Co těm startupistům pak zbývá? Máš na trhu ještě státní peníze, ale ty jsou…
OB: …problematické…
KK: …a zajímavé asi v podstatě jen pro projekty postavené na technologickém výzkumu a vývoji. Foundeři v určité fázi pak kolikrát prodávají domy a auta nebo cokoliv, čím by mohli firmu ufinancovat, protože pro spoustu investorů jsou ještě v moc rané fázi. A pro takové jsme tu my.
Záleží nám na tom, aby i po našem vstupu byla firma investovatelná jak z hlediska formalit, tak ze strany cap tablu, rozložení vlastnické struktury. Podporujeme úplně early stage founders, startupy ve skutečně velmi rané fázi, a chceme foundera připravit pro další, větší investory a nasměrovat ji nebo jeho ke globálnímu růstu.
Jeden z takových příkladů je třeba polsko-německé Cardino, ti sháněli přesně nějakých těch 300 až 400 tisíc eur a nikdo jim to nechtěl dát, protože ještě měli marketplace model. Ale ti foundeři nám připadali výjimeční a šli jsme do toho. No a po devíti měsících už do nich za skvělý násobek vstoupil významný evropský fond Point Nine – což by se nestalo, kdybychom jim neposkytli tu trakci.
OB: Pokud tady jsou foundeři, kteří raisovali poměrně málo peněz, ale zároveň měli tu velikou ambici a ten veliký potenciál, tak to je naše chyba, že jsme neinvestovali. Nikoliv odraz naší investiční strategie. A teď mluvím za Credo, nepopisuju trh. Ale Credo skutečně chce a investuje do pre-seedu a seedu a je nám relativně jedno, jak jsou velké. I když my tady nevidíme moc pre-seedů, kde by raisovali 400 tisíc eur a zároveň platilo, že tam je obrovská příležitost.
Takže ano, děláme pre-seedy, které jsou větší, dva miliony dolarů třeba. Ale to ne proto, že bychom chtěli utratit víc peněz. To tak není. My raději utrácíme méně peněz než více. Ale většinou u projektů, které mají velikou ambici, zároveň platí, že je potřeba dát víc peněz už v tom začátku. V Americe jsou příklady pre-seedů v desítkách i stovkách milionů dolarů. Takže jestli jsme minuli Cardino, které pak vystřelilo, tak to byla picking mistake.
KK: Ale takovým chybám se nevyhneš, ne? To je statistika.
OB: Může být. Zároveň ty největší fondy v Americe mají nejenom ten access, ale jsou taky excelentní pickeři. Umí si najít ty šance, nepřehlédnou je.
Mojmír Sova
KK: Tys mi předtím na to neodpověděl a já bych se k tomu ještě chtěla vrátit – debata generalist versus specialist. Co si myslíš o nutnosti zaměření se nebo často i tlaku limited partnerů na to, aby se fond víc soustředil na nějaké téma, vybral si specializaci? Nás se to teď třeba zrovna týká, protože uzavíráme první kolo financování nového fondu.
Jenže já třeba jsem odpůrce toho nějak podstatně měnit investiční strategii fondu podle toho, co říká některý z limited partners. Když dám jiný konkrétní příklad, tak jsem se dneska vrátila z Ukrajiny a tam vidím to ohromné nadšení pro investice do defence techu. A můžeme se bavit o tom, jestli lethal, non-lethal, applied defence…
OB: Dual use…
KK: Přesně tak. V momentě, kdy se těch investorů zeptám, co tím přesně myslí, co to vlastně podle nich znamená, že se máme zaměřit na defence tech.
OB: No! Co řeknou?
KK: Že neví. Kvůli Ukrajině třeba potkávám třeba dvaceti, pětadvacetimilionové fondy, které dělají jenom aplikovanou obranu zaměřenou na zbraňové systémy a smrtící technologie. A když se zeptám, jak to funguje, na základě jakých metrik a s jakou návratností počítají, tak najednou vidím, že to vůbec není venture kapitálový fond, ale nějaký úplně jiný investiční vehikl, kterému se VC jen říká. A pak se bojím, že kvůli tomu hypu kolem deep techu může spousta limited partners zainvestovat do fondů, které nejsou VC, ve skutečnosti jsou to spíš private equity fondy.
OB: Tohle se zdaleka neděje jenom ve spojitosti s Ukrajinou nebo s defence tématy. Naopak já to dnes vidím napříč trhem, že venture kapitál je taková nálepka, kterou si a sebe lepí leckdo. A to proto, že média z toho VC světa udělala sexy záležitost. To je jeden z těch důvodů, proč já jsem Forbes přemlouval, abychom tady dneska spolu ani neseděli. Protože venture kapitál vznikl jako niche butiková záležitost. VC fondů bylo jen pár a byly jen pro pár lidí. Jen uzounká skupinka founderů mohla pomýšlet na peníze z venture kapitálu.
KK: A celé to vzniklo relativně náhodou.
OB: Relativně. Počítačová revoluce v 70. a 80. letech umožnila vzniknout novému financování specializovaných inovativních byznysů, které do té doby nebyly. Jenže v dnešním světě se pod tou VC nálepkou dělá spousta nejrůznějších věcí. Přitom to opravdové venture kapitálové investování mělo vždycky ten “power law”, tedy že drtivá většina návratnosti fondu pochází jen z několika málo investic.
Venture kapitál, jak ho děláme my tady v Credu a předpokládám i vy v Depo Ventures, spočívá v tom, že se zainvestuje třeba třicet projektů, z nichž pak drtivá většina pomře, ale jeden, dva, možná tři, vystřelí nahoru. Ohromně rostou a mají obrovský úspěch. Není tam žádná záklopka, nemá to strop. A zaplatí ty ostatní neúspěšné. Jenže dnešní “VC”, tedy ty s pouhou nálepkou, investují do projektů, které nemají ten obrovský potenciál úspěchu. Ale zároveň nejsou ani tak rizikové, takže něco málo vrátí. Ale jsou v principu daleko blíž private equity, přestože si berou minoritní podíl.
KK: Mně to právě přijde spíš jako nepovedená private equity.
OB: No já bych byl opatrný na to slovo nepovedená – ono se to povést může. Ono to ve finále může fungovat. Ne všichni investoři do venture kapitálových fondů vyžadují čtyřnásobou, pětinásobnou, šestinásobnou návratnost. Některým dvojnásobná návratnost stačí. Ale v mém pojetí to pak už není venture kapitál.
KK: Mě práve zarazilo, když jsem vykročila ze svojí bubliny Depa, kde to máme podobně jako vy, jedeme moonshot strategii – pár firem to urve a ostatní pak mohou skončit jako RIPs, startupové mrtvoly. Jenže potom jsem se bavila s dalšími analytiky a associates od konkurence a vidím, že to mají postavené jinak. A potom tam vidím i problém kontinuity. Protože když začneš ve fondu, který přistupuje k investicím tak, že “raději budeme mít menší riziko, ale věříme, že na každém projektu uděláme dvojitou návratnost”, tak si pak člověk tenhle přístup nese dál a rozšiřuje ho po trhu. A v momentě, kdy ti tohle přijde jako norma, tak pak nemáš ani motivaci…
OB: Brát na sebe to větší riziko.
KK: Přesně. Přitom to ani nejsou korporátní venture fondy, tam bych to ještě chápala. Ty hledají nějakou synergii s vlastním byznysem a návratnost je potom zase tolik nezajímá. Nebo investice ze státních peněz, to je ještě úplně jiná kapitola. Ale obecně mi přijde trochu smutné, že pak je i ta osobní zodpovědnost těch lidí v takových fondech je někde jinde a celkově se tím víc a víc oddalujeme od toho, co by venture kapitál měl být a jaký ekosystém se s jeho pomocí dá vybudovat. Stačí se podívat na Spojené státy.
OB: Na druhou stranu je potřeba si připustit, že i v USA, i přímo v Silicon Valley, jsou špatní VCs. Já jsme jich celou řadu potkal a říkal jsem si… bože můj. Mají sice adresu na Sand Hill Road, ale nejsou to dobří venture kapitalisté.
KK: A nejsou dobří proč? Protože dobře neinvestují, nebo protože už od začátku k tomu celému mají špatný přístup?
OB: Obojí. Jsou tam takoví, kteří od začátku mají špatný mindset, protože se dívají na minimalizaci rizika a ne maximalizaci zisku. A pak ti, kteří to zkouší dělat dobře, ale nemají dobré výsledky. Jenže venture kapitál je jeden z těch oborů, kde ve finále je snadné říct, jestli jsi úspěšná nebo ne. Protože buď máš výsledky, nebo nemáš.
KK: A někdy ty výsledky máš, ale až za hodně dlouho.
OB: Kdysi v začátcích VC v Česku se tomu odvětví říkalo rizikový kapitál. Já jsem to nikdy neměl moc rád, protože to riziko není feature, je to vždycky bug. Ale v jednom má ten termín celkem pravdu – venture kapitál se od jiných druhů investování liší taky tím, jak je ochoten podstupovat mimořádně vysoké riziko. Pokud je vyváženo obrovským potenciálem velikého přínosu a hodnoty.
KK: A v téhle souvislosti si poslední rok říkám, proč se najednou objevují pojmy jako deeptech investor? Co je to za hype? Copak to není jen nové jméno pro venture kapitalistu, který prostě investuje primárně do technologií?
OB: Přesně! Já nevím, co má být deeptech a proč je okolo něj najednou takový hype.. Deep tech je pořád tech.. Proč musíme k technologii přidávat nová adjektiva jako deep, aby byla sexy?
KK: A pak za námi chodí naši investoři, limited partneři ve fondu, a říkají: Budete investovat do deeptechu, že ano?
OB: Rozhodně. Stejně jako jsme to dělali už v době, kdy se tomu ještě deeptech neříkalo. Respektive: pokud budeme o Uberu, Foodoře nebo Rohlíku mluvit jako o technologickém byznysu, pak ano, pak možná dává smysl separovat deeptech jako kategorii produktu, který před vstupem na trh vyžaduje intenzivní výzkum a vývoj, strávíš na tom roky a máš tam i IP ochranu, patenty. Ale já firmy jako Uber nebo Rohlík řadím do kategorie “executive play”, kde to není o převratné technologii, ale klíčový faktor úspěchu je vedení té firmy, jak budou zakladatelé a jejich tým exekuovat. A protože Rohlík exekuoval fantasticky dobře, tak je z něj jednorožec.
KK: No a pak se právě kvůli tomu deeptech hypu na trhu podle mě děje to, že občas VC zapomínají, že “executive play” může být taky dobrá příležitost k investici a ty fondy se pak limitují. Až si říkám, jestli by dneska někdo Uberu dal tu příležitost, jestli by pro venture kapitalisty jedoucí na tom hypu byl vlastně zajímavý. Místo toho posílají peníze na věci, co ani nemají parametry VC investice. Podle mě to vytváří špatné očekávání u investorů do fondů, u těch zmíněných limited partners.
OB: Já si dokonce myslím, že spousta investorů do VC fondů ve finále spláče nad výdělkem, protože spousta z nich nakonec nevydělá velké peníze nebo dokonce prodělá. Ta moje obava je hnaná tím, jak se z venture kapitálu stala taková sexy kategorie, kam chce investovat každý. Ale drtivá většina lidí by do venture kapitálu investovat neměla. To není žádný mainstream jako třeba akcie. VC vznikl jako niche záležitost, a tak by měl fungovat i dál – jako kategorie, do které lidé dávali jedno, dvě, tři procenta majetku. Což si mohou dovolit typicky třeba miliardáři – ale popravdě i ti mi občas připadají už overexposed, že do VC dávají víc peněz, než je rozumné.
KK: A čím to je?
OB: Právě tím hypem, jak se venture kapitál adoruje jako něco sexy. A taky protože je tu pár příkladů, které jsou vnímané jako úspěšné: Jé, tihle investovali do startupu a vydělali na tom desítky tisíc procent, tak tam musím taky být.
KK: To skoro zní, jako že by těm investorům měl někdo investice do venture kapitálu začít vymlouvat… Že by u toho mělo být takové to upozornění jako třeba na cigaretách.
OB: Já tady nechci být za chytráka, ale my jsme to rozmlouvali lidem od samotného začátku, už od našeho prvního fondu. Přestože jsme potřebovali naraisovat ty peníze, tak i tenkrát jsme to někomu rozmlouvali, protože jsme neměli pocit, že ti lidé jsou dostatečně bohatí na to, aby si mohli dovolit o ty peníze přijít. Protože to se může stát.
KK: Proto pro mě nejsou moc příjemné situace, kdy přijde investor do fondu a řekne, že by chtěl investovat třeba do spacetechu. Ale ne protože ho to baví – protože kdyby to bylo jen o tom, tak to beru, to je relevantní důvod. Kdyby řekli: Hele, tady mám peníze a chci je dát na nějaký moonshot, doslova, a počítám s tím, že to nemusí vyjít. Ale oni přijdou a chtějí dát třeba pětinu svého majetku do spacetechu, protože to zní, jako že tam vydělají spoustu peněz. A chtějí do toho dát třeba 20 procent svého majetku. A asi je to pro ty fondy výhodné…
OB: Ale jen krátkodobě výhodné. Nebo možná střednědobě, protože venture kapitál má hodně dlouhý investiční cyklus. Ale dlouhodobě tenhle přístup fondů rozhodně výhodný není – ani pro ně, ani pro investory, ani pro trh.
To zní, jako že už jen čekáš, až přijde nějaký reality check…
OB: On přijde. Musí přijít. Protože v Česku je nějakých… kolik, čtyřicet VC fondů? Vždyť to je nesmysl, úplně absurdní.
KK: A kdybys měl odhadnout z těch 47 fondů na trhu, kteří o sobě říkají, že jsou VC – kolik si myslíš, že je skutečně VC a u kolika je to jen ta sexy nálepka?
OB: Tak si to zkusme v hlavě spočítat. Kolik, třeba pět fondů? V Česku, v regionu jich bude o něco víc. Ale pořád to nebudou vysoká čísla.
KK: A myslíš, že dojde k nějaké konsolidaci na trhu?
OB: Já to vidím jednoduše. Lepší přežijí a ti horší nepřežijí, tak to prostě je.
Což se o dost snáz říká z pozice někoho, kdo by podobný reality check velmi pravděpodobně přežil, jako jednička v regionu.
KK: Ale tak já se vsadím, že na začátku jste taky občas zažívali těžké momenty…
OB: To si piš. Určitě jsme měli near death experiences, šlo nám úplně o všechno. Dneska bychom ten reality check hádám přežili, ale rok 2012 třeba? To vůbec nebylo jisté, že to Credo přežije. A jaké bude Credo za pět let, to nikdo neví. Nikdo nemáme křišťálovou kouli a člověk v tomhle byznysu nemůže žít z minulých úspěchů.
KK: A to je přesně rozkol mezi tím, jak to vidíš ty, který to žiješ, a jak to vidí lidé zvenku, kteří si řeknou: Hele, ten je za vodou, ten má tři jednorožce.
OB: Zatím. O kterých víte. (smích)
KK: O. k., tak víc než tři jednorožce. I tak mám pocit, že to je přesně příklad té romantizace venture kapitálu. Že jednou uděláš dobrý deal a to stačí.
OB: Ale ono to nestačí. S každým dalším fondem začínáš znovu. A příště už to trefit nemusíš. Ta romantizace tam rozhodně je, taky to vidím.
KK: Každý mi říká: Ty se máš, ty děláš ve venture kapitálu, to bych chtěl taky. Ale když to pak zkusí, tak rychle odpadnou.
OB: Venture kapitál není pro každého. Vlastně bych šel ještě dál – je jen pro hodně úzkou a specifickou skupinu lidí, stejně jako není pro každého foundera, tak ani není pro každého člověka, co hledá cool práci.
KK: Jo, tu romantizaci rozhodně vidím i u těch procesů a v povědomí lidí o tom, jaká ta práce vlastně je.
OB: Co ti na tom vlastně přijde nejtěžší?
KK: Myslela jsem si, že umím dobře prioritizovat, ale tahle práce mi ukázala, že se pořád můžu dost zlepšovat. Překvapilo mě, jak těžké je popsat “obyčejný den venture kapitalisty” – protože to neexistuje. Máš spoustu úkolů a musíš si mezi nimi stanovit ty priority, což děláš podlé svého value setu a podle value setu firmy. A to jsou pro nás foundeři. Ale někdy je to těžké, protože v Depu jsem to teď já, kdo na začátku vidí ty dva tisíce potenciálních dealů, mezi kterými si vybereme, s kým se potkáme, koho zainvestujeme… a někdy je toho hodně.
OB: Ty jsi ve VC pořád docela čerstvě, tři roky. Překvapilo tě něco? Co jsi nečekala…
KK: S jak přerostlými egy se budu pořád potkávat. U nás v týmu je tohle teda v pohodě, tady v Credu taky. Ale jinak to je často taková přehlídka nafouknutého ega, přitom u lidí na úplně průměrných pozicích, ani ne ve vedeních fondů… až to nedává vůbec smysl. Ale možná je tohle i v jiných oborech, třeba v consultingu.
OB: No jo, jenže ten consulting není tak glorifikovaný. Hele a vidíš se vlastně ve venture kapitálu i třeba za pět, deset let?
KK: Já si každý kvartál dělám takový soukromý přehled zaměřený na to, jestli svojí každodenní prací přináším do firmy a do fondu hodnotu. A dívám se na to, jestli ta hodnota stoupá. Takže dokud mi to bude takhle vycházet i dál, pak ano. Pokud tam tu hodnotu neuvidím, tak půjdu dělat něco jiného, kde bude můj přínos větší.
The post Tahle cesta si tě najde, říká investor Ondřej Bartoš v rozhovoru o venture kapitálu appeared first on Forbes.
