Evropská unie (EU) už se dlouhé roky snaží vytvořit fungující systém, který určí, jak budou členské státy spravedlivě sdílet náklady a odpovědnost za nelegálně příchozí migranty.
Úkol to byl zatím nadlidský, země na jihu Evropy, které řeší přetížené hraniční přechody, mají totiž často úplně jiné zájmy než ty na západě, východě nebo severu kontinentu. Z citlivého tématu se mezitím stala účinná zbraň politických kampaní napříč celou EU.
Vymodlené řešení má přinést nejen v Česku často zatracovaný Pakt o migraci a azylu, který nabízí možný klíč. A právě teď nastal čas, kdy se ukáže, jestli skutečně může zafungovat.
Rezervoár solidarity pro jižní Evropu
Evropská komise v úterý představila svou první výroční analýzu, jak na tom jednotlivé země unie jsou, pokud jde o zvládání migrace. Ukázala na státy, které jsou aktuálně pod tak velkým migračním tlakem, že mají nárok na pomoc od ostatních - jedná se o Řecko, Kypr, Španělsko a Itálii.
Tato čtveřice dostane možnost využít tzv. Fond solidarity (též Rezervoár solidarity), kam ostatní země předem vloží své "sliby pomoci" v určité formě a rozsahu. Může se jednat o příslib relokace migrantů na své území, o finanční příspěvek, případně ještě o jinou podobu pomoci. Minimální objem rezervoáru je 30 tisíc relokací a 600 milionů euro příspěvků ročně.
Háček je však v tom, že tento rezervoár zatím neexistuje. Komise jeho vznik nyní pouze navrhla, o jeho "velikosti" pro rok 2026, stejně jako o konkrétním naplnění ve formě "slibů pomoci" ze strany států, se ale rozhodne v Radě EU - tedy mezi státy samotnými.
"V rámci svého předsednictví usilujeme o to, aby se rada dokázala dohodnout do konce roku. Intenzivně na tom pracujeme," slíbila ve svém středečním vystoupení v Evropském parlamentu dánská ministryně pro evropské záležitosti Marie Bjerre, jejíž země v současné době radě předsedá a vede vyjednávání.
Kdo musí přispět a kdo ne?
Problém však může nastat, pokud se Fond solidarity do června 2026, kdy má začít fungovat, nepodaří dostatečně naplnit - a státy v krizi tak nebudou mít odkud pomoc čerpat.
Přestože přísliby jsou zatím neveřejné, je zjevné, že potíž zůstává hlavně u relokací, tedy přerozdělování či přemisťování migrantů. Zdá se totiž, že přispívající země budou většinou spíše preferovat pomoc finanční nebo asistenční. Pakt jim totiž dává možnost si vybrat, jakým způsobem pomohou - a poslání peněz je v řadě zemí zkrátka politicky průchodnější než přijímání migrantů. Platí to třeba pro Belgii, Finsko nebo Švédsko.
"Chtějí Evropané relokace nelegálních migrantů do svých zemí? Ne. Chce Evropská komise relokovat nelegální migranty napříč Evropou? Ano. Tento systém ale totálně selhal už před osmi lety," řekl na plénu maďarský europoslanec vládní strany Fidesz András László z frakce Patrioti pro Evropu, a demonstroval tak, že téma zůstává vysoce kontroverzní.
Další překážkou k naplnění rezervoáru je fakt, že zdaleka ne všechny země do něj musí přispívat. Česko, Bulharsko, Estonsko, Chorvatsko, Rakousko a Polsko čelí podle komise v důsledku kumulativního tlaku posledních pěti let, například kvůli uprchlíkům z Ukrajiny, "významné migrační situaci". Mohou tedy zažádat o částečné nebo kompletní prominutí svých příspěvků. Například Česko to okamžitě udělalo.
Komise je částečně shovívavá také k další skupině 12 zemí, u kterých existuje riziko, že se pod migrační tlak výhledově dostanou. V konečném důsledku se tak seznam států, které budou mít povinnost přispívat, podstatně zkracuje.
"Říkáte nám, že z 27 zemí je jich pouze devět v pozici, kdy mohou přispívat do solidárního mechanismu. Navíc si mohou vybrat mezi přijímáním migrantů a zaplacením. Je tohle solidarita? My potřebujeme mechanismus, který zahrne všechny země," kritizovala výpočty Evropské komise španělská europoslankyně z levicové frakce Estrella Galán.
Je tak jasné, že v Evropě na sebe dál naráží dva hlavní názorové proudy - první, který odmítá jakékoliv sdílení odpovědnosti za řešení migrace, a druhý, který naopak volá po povinné solidaritě ode všech.
Komise, která se snaží mezi těmito dvěma proudy "neutopit", sice do paktu vložila několik pojistek, pokud se rezervoár nepodaří dostatečně naplnit, neúspěch hned při prvním pokusu o spuštění solidárního mechanismu pro ni ale může znamenat vážný problém. Přestože se jedná pouze o malou část migračního paktu, politicky je tak citlivá, že může do budoucna celý projekt zpomalit, nebo dokonce pohřbít.
Počty nelegálních příchodů klesají
Na situaci se ale dá dívat i z druhé strany. Evropě hraje do karet to, že čísla nelegálně příchozích migrantů meziročně klesla o 35 procent. Postupně se také implementují další části paktu, které zpřísňují různé hraniční nebo interní procedury. Do budoucna se tak může stát, že krizová pomoc nebude v tak velké míře ani potřeba.
"Ano, někdo řekne, že migrační pakt nefunguje. Některé věci v něm jsou ale velmi dobré - sjednotili jsme metodiky. Teď je potřeba zkrátit doby prověřování lidí a je potřeba lidi, kteří se na území Evropské unie nachází nelegálně, dostat mimo území EU," prohlásil na plénu český europoslanec z KDU-ČSL a Evropské lidové strany Tomáš Zdechovský.
Nad rámec paktu se tak pracuje také na návratovém nařízení nebo na vytvoření seznamu bezpečných třetích zemí a bezpečných zemí původu, kam bude možné odmítnuté migranty navracet. Nedávno pak začal fungovat tzv. Systém vstupu/výstupu, který monitoruje všechny cestující ze států mimo EU, kteří dorazí do Evropy.
