Narodil se před 150 lety, přesto jméno Tomáše Bati rezonuje v českém prostředí čím dál silněji. Prodávají se statisíce jeho knih, přednášky o jeho odkazu jsou obsazené půl roku dopředu a firmy se hlásí do fronty, aby se naučily aplikovat jeho principy. Jak je možné, že podnikatel z první poloviny 20. století dokáže oslovit lidi i v současné době? Gabriela Končitíková, ředitelka Nadace Tomáše Bati, se tímto tématem zabývá už devatenáct let.
Zblízka sleduje, jak zájem o Baťův odkaz roste, napříč generacemi, profesemi i obory. „Baťa má v sobě univerzální návod na plnohodnotný život. Pokud vám nepomůže, tak vám rozhodně neublíží,“ říká Končitíková.
Nadace letos slaví výročí Baťa 150 s dosud největším programem v historii: dvěma konferencemi, čtyřmi knihami, výstavami i první velkou roadshow po celé republice. Kromě toho se chystá i divadelní představení na pražské Kampě a další akce.
Jak vnímáte popularitu Tomáše Bati jako fenoménu? Jak se podle vás vyvíjí v čase?
Překvapuje mě, že má neustále rostoucí tendenci. Předpokládala bych spíš opak, že to bude postupně mírně upadat. Ale když sleduji třeba popularitu podcastu Inspirace Baťa, nebo jaký je zájem středních a základních škol i firem o odkaz Bati, je zřejmé, že zájem roste.
Například termíny na přednášky máme obsazené půl roku dopředu. Když nám někdo zavolá, že by chtěl termín do měsíce, nejsme schopni ho uspokojit, ač bychom rádi. Je to vidět rovněž na konkrétních číslech, třeba na prodejnosti knih s tematikou Baťa, a také na tom, jak Baťa rezonuje napříč generacemi a profesemi.
Můžete to něčím doložit?
Například učím systém řízení Baťa v pondělí ráno, je to přednáška, studenti to nemají povinné a jsem pokaždé překvapená, kolik jich přichází. Nebo takový malý zázrak pro mě byla naše první roadshow, kterou jsme odstartovali v Ostravě se sálem pro 350 lidí. Říkala jsem si, jak jen nás to mohlo napadnout. A víte co? Měli jsme vyprodáno. To mě úplně překvapilo a dojalo.
Čím konkrétně si tu popularitu a ještě k tomu její vzestup vysvětlujete?
Odpovídá to dnešní době. Baťa má v sobě univerzální návod na plnohodnotný život a na to, jak baťovskou službu převést do praxe. Dnes chceme chodit do práce a mít smysl, ale zároveň chceme rodinu, přátele, plný život a ono se to vůbec nevylučuje. V tom je Baťa za mě unikátní, že pochopil celistvost člověka.
A také tam je v prvé řadě selský rozum. Není tam nic, co by běžný člověk nepochopil. Baťovským heslům a radám z 90 procent rozumí opravdu každý. A bezesporu rovněž ta celistvost, Baťa vnímá člověka jako celistvou bytost. Říkal, že člověk je vždy celý a záleží na jeho emocích. Zároveň učí lidi úplný základ: člověk, který v životě cítí sebehodnotu, chce tvořit hodnotu. Přes konkrétní návody dokáže člověka dovést do velmi přirozené životní rovnováhy.
Baťa má v sobě univerzální návod na plnohodnotný život.
Můžete to doložit konkrétními čísly? Jak se prodávají knihy o Baťovi?
Například knihy Inspirace Baťa 1 se prodalo přes 100 tisíc výtisků. Inspirace Baťa 2 se stala bestsellerem ve své kategorii asi za měsíc od vydání. Knihy Geniální podnikatel Tomáš Baťa, která je více historická, se také prodaly desítky tisíc kusů. Takže se nedá říct, že by lidi zajímala jen ta filozofie, mají zájem i o historii.
S jakým rozpočtem nadace hospodaří?
Běžný roční rozpočet nadace je zhruba deset milionů korun. Letos je rok výjimečný – v rámci oslav Baťa 150 pořádáme dvě velké konference, vydáváme čtyři knihy a realizujeme výstavy, takže letošní rozpočet dosahuje 14,5 milionu.
To je pro nadaci našeho typu opravdu náročné, navíc jsme velmi malý tým, jen tři lidé. Zhruba 35 procent rozpočtu pochází z Baťa Foundation, což je nadace firmy Baťa, pod kterou spadáme. Zbytek musíme získat vlastní činností, přednáškami, publikacemi a pronájmem Baťovy vily. Nejsme dotováni z žádných veřejných financí.
Dá se říct, že „byznys s Baťou“ kvete?
Nemyslím si, že úplně kvete. Ale vidím, že za těch deset let, co jsem v nadaci, se pravidelně objeví někdo s geniálním nápadem, jak Baťu skvěle prodat a vydělat na tom peníze. Já si z toho trochu interně dělám legraci, protože nikomu z těch, kteří na něm chtěli jen monetizovat, se to zatím nepodařilo. Baťovský odkaz je v tomto ohledu nějak specificky chráněn.
A byznys samotné nadace?
Jsme nadace, takže prostředky, jež třeba získáme navíc, investujeme zpět. Například věnujeme knihy středoškolákům, vyrábíme baťovské deníky růstu, realizujeme edukační programy pro žáky a studenty, které jsou pro ně bezplatné. Skrz komerční činnost to pak rozpustíme zpátky do společnosti.
Foto: (SOkA Zlín, o. č. 8, p. č. 2)
Neidealizují si lidé Baťu příliš? Jaké jsou podle vás největší mýty?
Má to dvě roviny. První se týká jeho filozofie „nejprve vybuduj sám sebe, pak buduj podnik“, tam si to člověk ani příliš idealizovat nemůže. Jsem pyšná na lidi z Česka a Slovenska, že té filozofii rozumějí a jsou ochotní začít sami u sebe. Tomáš Baťa říkal, že nejtěžší v životě je v dospělosti změnit sám sebe, protože člověk nemusí. A celý ten systém je postavený na tom, aby člověk našel vztah sám k sobě. Navíc Baťa inspiruje právě svou nedokonalostí.
Jak to myslíte?
Někdy se musím usmívat nad archivem. Když třeba zpracovávám část, kde je Baťovi 37 let, vidím, jak v něm velmi silně prostupuje ego. A když pak vidím část, kde už mu bylo 47 let, tak je tam velký posun. O tom to je.
Jestli je v Baťovi něco výjimečného, tak právě to, že inspiruje svou nedokonalostí. Filozofii totiž nevytvořil z pozice člověka, kterému všechno přirozeně šlo, ale přes vlastní neúspěchy, selhání a bolesti. Do firemní kultury a vzdělávání nikdy nevnesl nic, co by předtím nevyzkoušel sám na sobě. Říkal, že nemůžete lidi vzdělávat v něčem, co sami nedokážete uchopit ve vlastním životě.
Jaká je druhá rovina?
Ta se týká systému řízení Baťa, který si, doufám, nikdo neidealizuje. Byl transparentní, spravedlivý a přísný. Je pravda, že mzdy byly trojnásobné oproti běžným, přesčasy se neuznávaly ani neproplácely. Baťa totiž nechtěl, aby lidé pracovali víc než osm hodin denně. Ale těch osm hodin se opravdu velmi tvrdě a precizně pracovalo.
Nebylo možné si během pracovní doby odskočit na kávu s kolegou nebo si zajít zakouřit. Člověk odvedl nadstandardní výkon a byl za to velmi dobře odměněn. Ale výkon byl skutečně vykoupený tím, že těch osm hodin opravdu pracoval. Takže když mi někdo říká „chtěl bych pracovat u Bati“, myslím, že v tom je spíš neznalost než skutečná touha.
Když mi někdo říká „chtěl bych pracovat u Bati“, myslím, že v tom je spíš neznalost než skutečná touha.
Jak na Baťův přístup reagují firmy, když za nimi přijdete přednášet?
Víte, jak dnes často slýcháme, že je všechno čím dál horší? Já ten pocit vůbec nemám.
Když jsem třeba před pěti lety začala mluvit o tom, co je baťovská služba, například že ve firmě Baťa měli desítky kurzů pro kvalitnější spánek zaměstnanců, protože ten je základem emoční stability, a že záleží na každodenním rozpoložení každého jednotlivce, tak na nás lidé koukali a říkali si: Jo, zajímavé, to bychom nikdy neřekli, že tohle Baťa řešil.
A zaznívaly otázky, zda tohle vůbec patří do dnešní firemní kultury, aby se firma zajímala o životní styl svých lidí. Panovala představa, že jsou to dva oddělené světy. Žij si, jak chceš, ale odváděj výkon.
Dnes je to jinak?
Ano. Dnes ti samí lidé vědí, že je to propojené. Že je důležité vnímat člověka jako celek, že šťastný člověk má úplně jiný pracovní výkon, že vám stačí jeden principiálně nešťastný člověk v týmu a silně se to propisuje do celého prostředí. A dnes vám to řeknou sami: Ano, víme, jak to Baťa měl, pojďte nás to naučit.
Na rozdíl od doby před pár lety už jen málokdo řekne: Co mně je po tom, jak se moji lidé cítí, já od nich chci práci a víc mě nezajímá. Naopak v těch osvícenějších firmách hodnota lidského kapitálu skutečně roste. Česko posouvá dobrým směrem. Pro Baťu není lidský kapitál jakýkoli člověk, ale člověk ochotný na sobě vědomě pracovat.
Foto: (SOkA Zlín, o. č. 2520, p. č. 1)
Zmínila jste, že se probíráte archivem. Jak velká část je ještě neprobádaná?
Veliká část. Prošli jsme zatím jen zlomek, možná pár procent. Kam sáhnu, najdu informace, u kterých si říkám: Ježíšmarjá, jak to mohl vědět? Neskutečně se těším, až po letošním roce připomínajícím 150 let od Baťova narození nastane chvíle klidu a budu se moci k archivu vrátit.
Chybí nám třeba podrobnější zmapování odměňovacího systému firmy Baťa nebo na něj navázaného kariérního růstu. Možností pro další bádání je ještě spousta.
O životě Tomáše Bati se připravuje film, který by se s rozpočtem zhruba sto milionů korun řadil k nejdražším dílům v historii české kinematografie. „Záměrem je začít natáčet na konci letošního roku, aby v roce 2027 byla premiéra,“ říká expert na fúze a akvizice Adam Páleníček, jenž za vznikem filmu stojí spolu s ostříleným producentem Adamem Dvořákem.
Scénář už připravila Alice Nellis, režie se ujme Jiří Havelka, jenž má na svém kontě například snímky Vlastníci či Zahradníkův rok. Vznik snímku podporuje vedle Nadace Tomáše Bati například také společnost Aricoma ze skupiny KKCG miliardáře Karla Komárka, skupina Hopi rodiny Piškaninových či stavební společnost PSG. A další partnery tvůrci nadále hledají.
Co považujete za největší Baťovy neúspěchy nebo chyby?
Možná jeho počáteční přesvědčení, že stačí lidem naplánovat dobrý život a ono to bude fungovat… Stálo ho to mnoho energie a sil, než to pochopil. Má na to pěkný citát, ve kterém říká: „Nemůžeš si za člověka přát jeho úspěch a spokojený život, to si každý musí přát sám za sebe.“
Po 31 letech v podnikání sám říkal, že lidem dali naprosto vše, nadstandardní bydlení, trojnásobné mzdy, prostě vše, co si jen mohli přát. A přesto si kladl otázku, jak to, že ti lidé nejsou šťastnější? Dospěl k závěru, že člověk není šťastný na základě toho, co má, ale jakým způsobem to získal, zda u toho sám mohl vyrůst a objevit svoji vnitřní sílu.
Proto pak říkal, že motivace neexistuje, že druhého člověka nemůžete motivovat, můžete ho jedině inspirovat vlastním příkladem, přístupem k práci a k lidem. Ale ne motivovat zvenčí, to si každý musí najít sám.
Foto: Archiv rodiny Baťa
Jak funguje spolupráce s Ivanem Baťkou a chemičkou Fosfa, která je generálním partnerem letošních oslav?
Ivan Baťka je pro celý projekt naprosto klíčový. Upřímně, kdyby do toho nedal svou důvěru, nevstoupili by nejspíš ani ostatní. Financuje projekt velmi vysokou částkou.
Knihy, které letos vznikají, výstavy pro celý svět, to je možné jen díky němu. A on to nedělá naoko. Baťu opravdu studuje, věří mu a aplikuje ho do praxe ve své firmě. Jsou lidé, kteří se k Baťovi hlásí veřejně, protože to vypadá dobře a zní to moderně. On se k němu vůbec nepotřebuje veřejně hlásit, jemu to jednoduše dává smysl.
Co je pro vás highlightem oslav v letošním roce?
Přiznám se, že téměř každá akce. Teď se nejvíce soustředíme na konferenci na Žofíně, na podzim bude velká konference ve Zlíně. A 21. dubna oficiálně uvádíme výstavu s Jaromírem 99, baťovský komiks, který podle mě může oslovit úplně nové, mladé publikum.
Ale víte, u Bati jsem se naučila jednu věc. Ta nejmíň patrná věc může mít brutální dosah. Uděláte něco pro mateřské školky a ono to přivede rodiče a žije si to svým životem. Každá část té skládačky oslovuje jiný typ publika.
Máte nějaký příklad?
Snad nejhezčí za poslední dobu bylo, když za mnou na roadshow přijela skupinka seniorek z Frýdku-Místku, dámám bylo tak 75 a více let. Říkaly, že své pravidelné pondělní setkání u kávy přesunuly na středu, protože v pondělí vychází podcast Inspirace Baťa.
Ony si ho povinně poslechnou v pondělí nebo v úterý, ve středu se pak sejdou a debatují nad tím, co Baťa dělal a nedělal a co si z toho vzít. Aby se prý vždy potkaly a mluvily i o něčem pozitivním, nejen o vládě, zdražování a nevděčných vnoučatech. To je přece krásné.
The post Tomáš Baťa stále táhne. Firmy i školy v něm hledají návod pro dnešní svět appeared first on Forbes.
