V posledních měsících Trump podle deníku stále otevřeněji naznačuje, že by si přál nové globální uspořádání: Spojené státy by dominovaly západní polokouli, Rusko by kontrolovalo svou sféru východní Evropy a Střední Asie, zatímco Čína by si nárokovala vedení v oblasti Indo-Pacifiku. Tento přístup nápadně připomíná rozdělení světa z doby koloniálních impérií.
Podle amerických diplomatických pozorovatelů Trump stále častěji mluví o potřebě "velkých dohod" mezi velmocemi. V jednom z rozhovorů pro Time poznamenal: "Já jsem ten obrovský obchod. Je to obrovský, krásný obchod - a všichni v něm chtějí nakupovat." Tento jazyk neodkazuje jen na ekonomii, ale i na globální geopolitiku.
V rámci své představy o americké sféře vlivu Trump hovořil o koupi Grónska, naznačil možnost anexe Kanady a otevřeně jednal o návratu americké správy nad Panamským průplavem. Ačkoliv tyto návrhy působí jako fantazie, prezident je opakovaně formuloval vážně. Když mu například nový kanadský premiér Mark Carney řekl, že "Kanada není na prodej", Trump bez váhání odpověděl: "Nikdy neříkej nikdy."
Nové mise americké diplomacie
Viceprezident J. D. Vance na konci března navštívil americkou základnu v Grónsku a prohlásil, že Grónsku by bylo lépe "pod bezpečnostním deštníkem Spojených států". Ministr zahraničí Marco Rubio zase podnikl diplomatickou cestu do Salvadoru a Panamy a jednal tam o zřízení detenčních center pro deportované migranty, která by mohla fungovat jako americká trestanecká kolonie mimo území USA.
Rubio, jinak zastánce tradiční diplomacie, tvrdí, že Spojené státy zůstávají klíčovým hráčem i v Asii. Při návštěvě Surinamu odmítl, že by Trumpova administrativa oficiálně usilovala o rozdělení světa na sféricky kontrolovaná území. Připouští ale, že americké zájmy jsou pevně svázány s geografickou blízkostí. "Na geografii záleží," řekl. "Protože na blízkosti záleží."
Pokusy o obnovu vlivu Spojených států na západní polokouli však narážejí na odpor. Grónské úřady odmítly americké nabídky. Panama čelí tlaku z obou stran - Trumpův tým tlačí na snížení čínského vlivu v klíčových přístavech, zatímco Peking podniká kroky, aby americkým investorům zamezil v převzetí tamních operací.
Ukrajina jako předmět vyjednávání?
Jedním z nejvýraznějších příkladů Trumpovy geopolitické logiky je jeho přístup k Ukrajině. Opakovaně navrhoval mírové řešení, které by legitimizovalo ruskou kontrolu nad Krymem a východními oblastmi Ukrajiny - výměnou za mír a možná i přístup amerických firem k ukrajinským nerostným surovinám.
Takové řešení podle kritických hlasů připomíná imperiální dělení území bez ohledu na vůli obyvatel postižených zemí. Navíc to posiluje pozici Ruska, zatímco podkopává roli USA jako obránce svrchovanosti a mezinárodního práva.
Trump se přitom netají obdivem k ruskému prezidentovi Putinovi. V minulosti ho opakovaně označoval za silného a chytrého vůdce a zlehčoval agresivní kroky Moskvy. V poslední době je ale ve své rétorice k Rusku o poznání kritičtější.
Co s Tchaj-wanem?
Podobně znepokojivý je pro diplomaty i postoj Trumpa k Tchaj-wanu. I když USA zákonem garantují obranu ostrova v případě čínské agrese, Trump se často vyjadřuje váhavě a přátelsky k čínskému prezidentovi Si Ťin-pchingovi. Podle expertky Yun Sun by Peking rád uzavřel s Washingtonem "velkou dohodu", která by výměnou za americký vliv v Latinské Americe zajistila čínský vliv v Asii - s Tchaj-wanem jako klíčovým bodem.
Není jasné, do jaké míry by byl Trump ochoten jít Číně naproti. Ale výroky některých jeho spojenců - jako například tvrzení náměstka amerického ministra obrany Elbridge Colbyho, že "Tchaj-wan není existenčním zájmem USA" - naznačují, že americká garance vůči ostrovu může být v Trumpově vizi flexibilní.
Trumpova zahraniční politika tak ukazuje jasný vzorec: místo důrazu na mezinárodní instituce a multilaterální spolupráci nabízí pragmatické rozdělení světa mezi velmoci. Otázkou zůstává, zda je taková představa vůbec proveditelná v globálním světě 21. století, kde sílí hlas regionálních mocností i malých států a kde staré imperiální nástroje narážejí na limity moderní diplomacie.