Když míří Donald Trump do Oválné pracovny, míjí důstojné portréty mužů, kteří byli americkými prezidenty dávno před ním. Na obrazech vypadají velmi solidně, ve srovnání s jejich moudrým výrazem tak některé jeho nedávné činy a projevy působí docela pošetile.
ČTĚTE TAKÉ: Špatné zprávy pro Ukrajinu. USA nedodají další zbraně, chtějí uznat ruskou kontrolu nad Krymem
Abychom se ale nepletli.
I ctihodné osobnosti, které kdysi vládly Bílému domu, měly své pozoruhodné vrtochy.
Někdy dost nečekané.
Reaganova dohoda proti mimozemšťanům
Třeba Ronald Reagan (prezidentem 1981-89) má v dějinách pozici vítěze studené války. Tvrdého lídra, se kterým se nejeden politik rád srovnává. Jenže i tenhle bývalý herec a velký fanoušek sci-fi byl svůj. Před každým důležitým rozhodnutím se například radil s astrologem.
A pánovi Kremlu Michailu Gorbačovovi na ženevském summitu v roce 1985 při neformální procházce u jezera slíbil, že pokud Sovětský svaz napadnou mimozemšťané, americká armáda přijde Moskvě na pomoc.
Jeho předchůdci Jimmymu Carterovi (1977-81) by to asi přišlo docela pochopitelné. Demokrat z Georgie totiž celý život tvrdil, že roku 1969 spatřil UFO.
„V naší skupince se kdosi najednou podíval nahoru a řekl: Podívejte, tam na západě! Na obloze se objevilo jasné světlo. Všichni jsme ho viděli,“ vzpomínal v jednom z rozhovorů. „Přibližovalo se k nám, pak se zastavilo; nevím, jak daleko, někde za borovicemi. Vzápětí změnilo barvu na modrou, na červenou a zase na bílou. Nechápali jsme, co to proboha může být. Načež to odletělo pryč.“
Víra v mimozemšťany je sice pro nejdůležitějšího člověka planety poněkud výstředním rozmarem, přesto pro šéfa Bílého domu není zdaleka nejbláznivějším atributem.
Posuďte sami.
Strach z elektřiny a zákaz tance
Třeba Benjamin Harrison, který byl v úřadu v letech 1889-1893, trpěl strachem ze tmy. Spal zásadně při rozsvíceném světle. A snad to bylo i kvůli tomu, že měl zároveň panickou hrůzu z elektřiny, která byla právě za jeho éry zavedena do Bílého domu. Sám se proto nikdy nedotknul vypínačů na zdi.
Opakem byl šetřivý Lyndon B. Johnson (1963-69), který naopak chodil po Bílém domě a vytrvale vypínal světlo v místnostech, o kterých usoudil, že se v nich svítí zbytečně. Spořivostí se vyznačoval i vyučený krejčí Andrew Johnson (1865-69), který si i v době svého úřadování šil všechny obleky.
Jakákoli hýřivost byla zřejmě cizí i Jamesi K. Polkovi (1845-49), jenž v Bílém domě zakázal alkohol, tanec a karty. Polkova střídmost nicméně asi není důvodem, proč si teď Trump pověsil jeho obraz do Oválné pracovny. Uprostřed snah o připojení Kanady a Grónska k USA jde spíš o připomenutí toho, že právě Polk kdysi nejvíc ze všech amerických prezidentů zvětšil rozlohu země.
Prezident jako mistr soubojů na pistole
I s takovým Andrewem Jacksonem (1829-37) by si Trump možná rozuměl. Sice šlo o demokrata, ale dost neortodoxního, zemitého. Mimo jiné se o něm vypráví, že svého papouška škodolibě učil sprostá slova.
Jackson byl vůbec samorost – nejen že pořádal krvavé hony na indiány, nejen že při jistém volebním večírku nepochopitelně vyskočil z okna. Také si liboval v soubojích na pistole, ve kterých podle dobových zpráv zabil až desítky protivníků. Proslulý byl především duel s majitelem plantáží a vyhlášeným střelcem Charlesem Dickinsonem, který životem zaplatil za to, že urazil Jacksonovu manželku.
Jiní prezidenti neukončili kvůli svým výstřednostem život nikomu druhému, ale sami sobě. William Henry Harrison (1841) si ani ve velké zimě neodpustil hodinu a půl dlouhou inaugurační řeč, při které si coby vítěz nad indiánským náčelníkem Tecumsehem odmítl z hrdosti obléknout kabát. Dostal tedy zápal plic, na jehož následky po měsíci zahynul.
Svým způsobem ještě zbytečnější smrt si přivodil Zachary Taylor (1849-50). Vítězný generál z bitev mexicko-americké války se na jisté oslavě přejedl třešněmi, k tomu vypil hodně podmáslí. Pět dnů poté kvůli tomu zemřel na gastroenteritidu.
Dokud mi nedáte rozhovor, budete nahý
A pak jsou tu bizarní zvyky, které neměly tak fatální následky.
Třeba Ulysses Grant (1869-77) si v pozdním věku dával kokain do vína. John Quincy Adams (1825-29) se s oblibou koupal nahý v řece Potomac. Využila toho novinářka, která mu na břehu vzala šaty a slíbila, že je vrátí, až jí prezident poskytne rozhovor.
Calvin Coolidge (1923-29) si zase každý den nechal při snídani mazat vlasy vazelínou. Což by třeba nebylo až tak podivné, pokud by ve stejné chvíli nenechával stejně promazávat srst i svým dvěma mývalům Rebecce a Reubenovi.
Zvířata v Bílém domě by byla vůbec samostatným tématem, na svatých místech amerických patriotů se už proháněli ledasjací tvorové. Například syn Theodora Roosevelta (1901-09) rád děsil otcovy hosty svým hadem. Jedním ze symbolů vlády Williama Tafta (1909-13) byla jeho kráva Pauline Wayne. A už zmíněný nudista Quincy Adams choval v areálu slovutné budovy dokonce aligátora.
Obliba v takových mazlíčcích je sice možná zvláštní, na druhé straně však docela neškodná. Na rozdíl od zvyku špinit své politické soupeře, který se nejen ve Washingtonu taktéž udržuje odjakživa. Už druhý americký prezident John Adams (1797-1801) v předvolebním boji proti Thomasi Jeffersonovi varoval, že pokud se do Bílého domu dostane jeho konkurent, „budou se otevřeně vyučovat a praktikovat vraždy, loupeže, znásilnění, cizoložství a incest“.
I to je rétorika, která se udržela až do Trumpových časů.
A asi není třeba dodávat, že dozajista existují i hezčí tradice.
MOŽNÁ JSTE PŘEHLÉDLI: Záběry explozí a masakru u Torecku. Azov pohřbil okupanty v troskách rozbořených domů
