"Málokdo z Čechů si uvědomuje, že v některých věcech existují u nás na Ukrajině jiné zvyky, proto potřebujeme více pochopení," říká Táňa, která je jednou z jedenácti - v odborné mluvě - interkulturních asistentek a asistentů - v Praze. Kromě toho je také matkou dvou dětí a má spoustu poznatků ze života v Česku. Některé sama prožila, s dalšími se jí svěřili její krajané.
Táňa vzpomíná, jaká překvapení zpočátku osobně zažívala například v české škole. "Dříve jsem já i další mámy z Ukrajiny nechápaly, proč třeba musí děti chodit do školy patnáct minut před začátkem vyučování. Něco takového jsme od nás neznaly. Anebo nám nebylo jasné, proč mají děti chodit na pedagogickou podporu. Myslely jsme si, že jsou asi nemocné," vysvětluje. Dalším příkladem je třeba to, že na Ukrajině učitelé tolik neřeší, že je dítě oblečené v tom, v čem bylo během dne v tělocviku.
Táňa vysvětluje, že právě díky odlišnostem je komunikace Čechů s Ukrajinci zásadní. Podle ní jde především o to, že Ukrajinci se učí poznávat české zvyky postupně a je potřeba jim je vysvětlovat.
"Nelze asi čekat, že se budou lidé z Ukrajiny rychle integrovat. Myslím si, že je to dlouhý proces, který je však obousměrný. Je potřeba, abychom byli i my vůči těmto lidem otevření a nabídli jim stejné možnosti jako českým dětem a dospívajícím," říká koordinátor asistentek Šimon Pohořelý.
"Je moc důležité, že se mohu i v rámci své práce asistentky potkávat s maminkami z Ukrajiny, protože jim umím v jejich jazyku vysvětlit, co a jak v České republice funguje, jaké máte zvyky a co je dobré, aby například dělaly jejich děti ve školách," říká Táňa. Sama se v práci soustředí zejména na práci s mladými lidmi z Ukrajiny do 26 let věku.
Ukrajinská mládež v parcích
Asistentky podle koordinátora Pohořelého v rámci celé Prahy potkávají velké množství skupin ukrajinské mládeže třeba až o dvaceti lidech. Podle Pohořelého především vyhledávají společnost vrstevníků, kteří mají podobné životní zkušenosti a stejný jazyk. Mladí lidé se scházejí a tráví společně čas v parcích nebo nákupních centrech. A Češi na ně často nahlíží negativně.
"Tyto skupiny mohou být veřejností vnímány negativně. Hlasitě se baví a někdy po sobě nechávají nepořádek. Naše asistentky je oslovují a mapují, co mládež potřebuje. Nabízejí jim různé alternativy, jak naplnit volný čas," říká Pohořelý.
Obchodní centra, parky a hřiště obchází i Tánina kamarádka a kolegyně Iryna z České asociace streetwork. "Chodím tam, kde se vyskytuje mládež. Když narazím na mladé z Ukrajiny, zeptám se jich, co a jak dělají, a nabídnu jim pomoc," popisuje svou práci. Dodává ale, že přímo ve svém "rajónu" se téměř nesetkává s případy, kdy by děti či dospívající byli jen tak bezprizorně na ulici.
V rámci prevence asistenti teenagerům poskytují také rady ohledně pohlavně přenosných nemocí, alkoholu a drog. Motivují je a hledají s nimi příležitosti, kde by se mohli realizovat. Pořádají pro ně také výjezdy za Prahu a v létě s nimi plánují i týdenní výlet do Podkrkonoší.
Ukrajinské asistentky poukazují na to, že pro ukrajinské děti a mládež je v Česku náročné i samotné absolvování školy. Potřebují čas na to, aby se naučili česky a k tomu navíc ještě porozuměli odborné látce. "Je toho na ně opravdu hodně, nemají žádné úlevy. Přesto se mnozí opravdu snaží držet krok s českými školáky," říká asistentka Iryna.
Ukrajinky hodně pracují, aby zajistily děti
Obě asistentky ze všeho nejvíce mrzí i rozčiluje, když narazí na stereotypy, které část české veřejnosti o Ukrajincích v sobě pěstuje. "Někteří tvrdí, že všichni pobíráme dávky a nepracujeme. Nebo že Ukrajinci hodně pijí. To jsou úplné hlouposti! Naopak, sami vidíme, jak moc Ukrajinců a Ukrajinek pracuje! A nepijí," shodují se Táňa a Iryna.
Pokud jde o práci, upozorňují na to, že někteří učitelé si myslí, že se ukrajinské matky svým dětem nevěnují, když pracují například po celé odpoledne nebo i večer. "Jenže, opak je pravdou. Protože jim na dětech záleží strašně moc, snaží se o to více pracovat, protože bydlení je v Česku velmi drahé," konstatují.
Koordinátor Šimon Pohořelý je přesvědčený, že projekt pomoci je důležitý o to více, že terénní práce s ukrajinskou mládeží v Praze i ve zbytku republiky je opomíjená a často podceňovaná. "Stát by měl také určitě lépe integrovat mladé lidi do školství, v Praze totiž stále existují čistě ukrajinské třídy. Mohl by jim i pomoci najít důstojné bydlení, protože děti, které bydlí na ubytovně, ve většině případů nemají možnost se realizovat," uvedl.
