Seržant Serhij Tyščenko od začátku tušil, že rotace na frontě bude obtížná, ale že stráví celkem 472 dní v kuse v bunkru pod palbou, podle svých slov netušil. „Nečekal jsem, že to bude trvat tak dlouho,“ řekl webu The New York Times ve svém domě nedaleko Kyjeva s manželkou po boku. „Doufal jsem, že to bude měsíc, nanejvýš dva. Psychicky je to velmi těžké,“ dodal Tyščenko.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Zelenskyj nabídl ústupky v mírovém jednání. Míč je teď na straně Ruska
Dlouhé rotace vojáků jsou velkým problémem v boji Ukrajiny proti ruským silám. Kyjev se totiž potýká s nedostatkem vojáků a rozšíření dronů situaci ještě zhoršilo, protože pro vojáky je téměř nemožné přesunout se na pozice, aniž by byli zpozorováni.
Podle vojenských expertů příliš dlouhé rotace vojáků poškozují morálku a mohou způsobit psychickou újmu, což může přispět k dalšímu nedostatku vojáků v důsledku dezerce nebo vyhoření. Ukrajinská armáda tento problém údajně usilovně řeší. „Zůstat tolik dní na frontě za mimořádně obtížných podmínek přesahuje meze lidské výdrže. Je to nepřijatelné,“ řekl plukovník ve výslužbě Vladyslav Selezňov, který sloužil 25 let v ukrajinské armádě.
Plukovník Dmytro Dobuš, velitel brigády seržanta Tyščenka, uznal, že jeho rotace byla výjimečně dlouhá, a označil ho za skutečného vlastence, který předvedl neuvěřitelný výkon. „Taková rotace je neobvykle dlouhá. Ale za podmínek intenzivních bojů a významného nedostatku personálu nejsou takové případy ojedinělé. Bohužel, to je realita současné fáze války,“ popsal Dobuš. „Upřímně řečeno, nevím, jak jsem to zvládl. Dodnes nechápu, jak jsem to dokázal vydržet,“ sdělil Tyščenko.
Zažíval deprese
Šestačtyřicetiletý Tyščenko se narodil ve vesnici asi 50 kilometrů východně od ukrajinského hlavního města a vyrůstal v sirotčinci. Řekl, že se vždy považoval za emocionálně velmi slabého, hlavně kvůli své celoživotní plachosti. Později se stal veterinářem, oženil se a vychoval pět dětí. V únoru 2023 pracoval na mléčné farmě, když byl rok po zahájení ruské invaze povolán do vojenského náborového centra. „Věděl jsem, že mě odvedou,“ řekl Tyščenko.
Pro muže, který měl podle svých slov potíže požádat cizí lidi o radu, bylo opuštění rodiny a přizpůsobení se vojenskému životu nepříjemné a depresivní. Stal se bojovým zdravotníkem. Jeho první turnus na frontě, později téhož roku na východní Ukrajině, trval asi 45 dní. Následovaly další dva 30denní turnusy a pak krátká dovolená. Jeho rodina se s ním setkala ve frontovém městě Slovjansk. „Nečekal jsem, že přijedou, protože to bylo daleko a riskantní. Byl jsem ale velmi šťastný, že je vidím,“ líčil seržant.
Počítal každý den
Na více než rok to však bylo naposledy, co objímal svou ženu a děti. V červenci 2024 byl převelen k 30. brigádě a odjel na nové místo v Doněcké oblasti. Popsal, že mu nebylo řečeno, jak dlouho bude jeho turnus trvat. Mluvčí jeho brigády potvrdil, že délka turnusů není předem stanovena. Seržant předpokládal, že na této pozici bude maximálně 40 dní, jako tomu bylo předtím. „Začnete pak počítat každý den,“ popsal.
Vylíčil také svůj první den a noc, kdy cestoval na nové pozice. S dalšími třemi vojáky šel ve tmě asi kilometr a půl křovím a vysokou trávou. Nad hlavami jim bzučely drony – myslel si, že je jen pozorují. Vojáci se plazili do podzemního bunkru uprostřed pole, který byl vysoký méně než 150 centimetrů a prostor na spaní byl ještě nižší a vlhký. Nebyly tam žádné matrace a největší pohodlí tak poskytovaly voděodolné spací pytle. „Nejvíc jste cítili vlhkost,“ řekl Tyščenko.
Do bunkru dorazili další vojáci, takže skupina čítala asi osm lidí. Zpočátku muži dostávali zásoby z nedaleké pozice, odkud mohli také volat rodinám pomocí satelitního internetového zařízení. Pak se ale situace zhoršila. Loni šestnáctého září byla jejich pozice napadena. Někteří členové jeho jednotky přišli o život. Padlé ale nikdo nenahradil. Tehdy si Tyščenko prý uvědomil, že se v dohledné době domů nevrátí. „Bylo nám řečeno, že nejsou k dispozici žádní lidé, kteří by nás vystřídali. Bylo mi jasné, že to bude trvat dlouho,“ uvedl.
Život bez slunce
Od února 2025 se ruské útoky dronů zintenzivnily a vojáci již nemohli bezpečně vycházet z bunkru. Ze strachu, že budou spatřeni, zakryli malé okénko v bunkru a od té chvíle neviděli slunce. K měření času používali 24hodinové hodiny a kalendář ve svých telefonech.
Ukrajinská armáda začala pomocí dronů shazovat zásoby, které vojáci riskantně vyzvedávali v noci. Šlo o nabité powerbanky, konzervované maso a hotové kaše. Seržant Tyščenko se usmál, když zavzpomínal, jak jeden voják, povoláním kuchař, požádal pomocí rádia o suroviny na přípravu palačinek.
Rusové neustále útočili granáty a dokonce se dostali až k okraji zákopu, který bunkr skrýval. „Stále jsme doufali, ale ta situace nekončila. Nakonec jsme si mysleli, že nás možná stáhnou až po skončení války, protože nás neměl kdo nahradit,“ sdělil Tyščenko.
Naděje na evakuaci
Ukrajina mezitím zahájila přeshraniční ofenzivu v ruském Kurském regionu. Moskevské síly postoupily na východní Ukrajině, poblíž Pokrovsku a Časiv Jaru. K boji se po boku ruských sil připojily severokorejské jednotky. Od západních spojenců Ukrajina obdržela stíhačky F-16 a získala souhlas k provedení dálkových úderů na Rusko. Do úřadu nastoupil nový americký prezident i nový papež. Zprávy o těchto událostech se ale do bunkru seržanta Tyščenka nedostaly. Měli sice rádio, to však přenášelo pouze informace o jejich jednotce, nikoliv o světě mimo bojiště.
Čas strávený v bunkru si následně vybral svou daň. Svaly mu zeslábly a stísněné podmínky vedly k bolestem zad. Naděje přišla, když na podzim zachytili rádiový signál, který jim sdělil, že brzy budou moci odejít. Počasí jim ale nepřálo a evakuace byla odložena. Asi o 20 dní později došlo k dalšímu pokusu. Oba muži se vyplazili z bunkru do zákopu posetého odpadky.
Rozeběhli se k půlkilometru vzdálené pozici, kde byl přístup k internetu. „Měli jsme nohy jako z bavlny. Sotva jsme mohli chodit, ale pokračovali jsme bez zastavení,“ vzpomínal. Když se jim konečně podařilo dostat ven, první věc, kterou chtěl udělat, bylo umýt se a zavolat své rodině. K setkání došlo až později u něj doma. „Stále mě překvapuje, jak rychle jsem se přizpůsobil podmínkám,“ řekl v době, kdy byl zhruba v polovině své 30denní dovolené.
O několik dní později byl seržant Tyščenko jmenován hrdinou Ukrajiny, což je nejvyšší vyznamenání v zemi. Prezidentské komuniké poukazovalo na délku a nebezpečnost jeho nasazení. „Dříve, když jsme se zapojili do boje, mohli jsme vyskočit a jednat. Nyní vše ovládají drony. Má tedy smysl, aby lidé jen seděli v díře?“ ptal se Tyščenko.
Seržant nastoupil na nové místo ve Slovjansku, kde pomáhá léčit vojáky evakuované z frontové linie.
MOHLO VÁM UNIKNOUT: Putinův klíčový generál zemřel v Moskvě po explozi automobilu. Rusko podezírá Ukrajince
