Po více než dekádě v Googlu zamířil zpět domů, aby v Rockaway vedl venture kapitálový fond. Poslední půlrok byl prý pro Petra Šmída hodně intenzivní. Vlna kolem AI toho v technologickém sektoru smetla nemálo. A co může udělat Evropa, aby kapitálově odskočenou Ameriku dohnala?
Úkolem venture kapitálových fondů je vidět budoucnost, alespoň v horizontu pěti až deseti let. A především kudy poběží pekelně rozběhnutý technologický zajíc. To je však v době, kdy v křemíkové džungli roste nevypočitatelný obr v podobě umělé inteligence.
Výsledkem je kupříkladu pád hodnoty softwarových společností, jejichž přísně střežené řádky kódu polyká AI dravec jak maliny. Startupy ze segmentu SaaS, tedy software as a service, se náhle z pozice dlouholetých miláčků venture investorů staly technologickým páriou.
Pokud tedy masivně neimplementují umělou inteligenci. Jejich velkou výhodu v podobě téměř neomezeného rychlého škálování rapidně vytlačily obavy o to, zda jejich byznys model bude ještě za rok dávat vůbec smysl.
„Poslední půlrok byl v tomto směru hodně intenzivní. Umělá inteligence vysává z místnosti veškerý vzduch. A hlavně veškeré peníze,“ říká Petr Šmíd, když sedíme v zasedačce pražského sídla investiční skupiny Rockaway Jakuba Havrlanta.
Šmíd má společně s Dušanem Zábrodským na starost chod Rockaway Ventures, venture kapitálového vehiklu, který z českého hlavního města hraje první evropskou VC ligu a místy nakukuje i do té světové.
Jako jediný další fond se dostali po boku 20VC Harryho Stebbingse do počátečního investičního kola BottleCap AI, za kterým stojí Jaroslav Beck či Tomáš Mikolov.
Při investici do americko-ukrajinského defense projektu Vermeer stáli Rockaway po boku jen Draper Associates a angels investorů. Zapojili se ale také do mamutího series A kola Apptroniku oceněného na 5,5 miliardy dolarů, ve kterém se ocitli vedle firem jako Google, Mercedes-Benz či AT&T Ventures.
Šmíd má sám se softwarovými obry velice osobní zkušenost: jedenáct let před příchodem od Rockaway strávil v Googlu, kde řídil adopci klíčových produktů jako třeba Google Pay či Google Assistant.
Velké peníze se podle něj teď soustřeďují na firmy, které dělají něco zajímavého kolem umělé inteligence. „Zásadní je, že komoditizují AI modely. To znamená, že klasický přístup, kdy vezmu nějaký AI model a omotám kolem něj nějaký wrapper, už je dnes hodně problematický. Protože k tomu potřebuji nějaký unikátní data set, něco za horizontem samotného AI modelu,“ říká Šmíd.
Komoditizuje se ale i aplikační a uživatelská část softwaru. S nástroji jako Claude Code nebo Vibecode zvládne potřebnou aplikaci vytvořit i relativní amatér.
„Takže ano, existuje teď tlak na SaaS firmy. Ale pravda je taková, že přidaná hodnota softwarových řešení bude pořád velká. Otázka je jen, která řešení si udrží dlouhodobě přidanou hodnotu,“ doplňuje Šmíd s tím, že trh to nepochybně pročistí.
Už zmiňované wrappery trh nezajímají, ten jde nyní po opravdu fundamentálních projektech, za kterými leží technologické know-how víc než jen nápad. Šmíd jako příklad uvádí třeba již zmíněný projekt BottleCap AI, který měří efektivitu AI modelů.
Klíčem jsou unikátní data. „Posbírat dohromady vlastní data je v konečném součtu pětkrát až desetkrát dražší než stavba samotných AI aplikací. A firmy teď prostě nejsou ready dát celou svou datovou infrastrukturu do AI modelů,“ podotýká Šmíd.
Krátká cesta k penězům
Rychlost, s jakou umělá inteligence změnila pohled na to, co bude v budoucnu profitabilní byznys model, rozkolísala, jakým způsobem se investoři dívají na alokaci svých prostředků. Hned polovina veškerého venture kapitálu se skrývá v investicích do 0,05 startupu.
Jde pochopitelně o infrastrukturní obry typu OpenAI či Anthropic. Zbytek segmentu je turbulentnější.
Pokud jste venture fond, nechcete pozice v zainvestovaných startupech držet donekonečna, ve skutečnosti je nechcete držet ani deset let. Investiční cykly, na jejichž konci vyplácíte investorům peníze se ziskem zpět, se ale natahují.
Firmy musejí „přešaltovat“ směrem k AI, aby si udržely konkurenceschopnost. U spousty z nich to znamená kompletní překopání jejich byznys modelu, což samozřejmě chvíli trvá. A investoři znervózní.
„Mindset je samozřejmě dostat z investice co nejvíce za co nejkratší dobu. Jenže venture kapitál má všude na světě – a ještě víc ve střední Evropě – problém s prodlužováním výplatních cyklů. Najednou se tak děje, že fondy mají problém i po deseti letech své investory vyplatit. Tohle musíme vyvažovat,“ popisuje Šmíd.
Rockaway Ventures otevírali fond na konci roku 2022, namyšlený byl na deset let. Řečeno jinak by v roce 2032 nejpozději měli investorům vyplácet peníze i se slušným ziskem zpět. Investiční perioda navíc končí v roce 2027, takže poslední dealy se nejspíše uskuteční letos.
Podle Šmída už půjde o jednotky zainvestovaných startupů po zhruba milionu až milionu a půl dolarů.
„Vybíráme si firmy, u kterých už cesta k penězům nemusí být tak dlouhá. To je příklad Apptronicu (firma vyvíjí humanoidního robota Apollo – pozn. red.), což je firma, která teď sice dělá investiční kolo série A, ale během pár let může jít na burzu a už dnes má hodnotu v miliardách dolarů,“ míní Šmíd.
Dívá se tak primárně po startupech, které už si trh zvládly trochu osahat a v alespoň omezené míře na něm uspět. Do těch na úplném začátku zpravidla neinvestují, přehodit je ale mohou na United Founders, sesterský fond zaměřený na pre-seed investice, tedy na startupy v úplných začátcích.
Jednou z klíčových Šmídových misí v Rockaway Ventures je americký skauting, vzhledem k dlouhým zkušenostem v Googlu logický. I díky tomu už stojí v technologickém srdci světa Silicon Valley třeba projekt European Startup Embassy. Rockaway si v mekkce venture kapitálu buduje sítě kontaktů zaměřené na tamní investory, akcelerátory i evropskou diasporu.
„Musíš ukázat odhodlání, že to tam myslíš vážně,“ říká Šmíd. Být přítomen na místě, být vidět. Sillicon Valley je místo, kam se nedá dovolat nebo dopsat. „Musí být vidět, jaké dealy děláš a jak těm firmám pomáháš. Musíš nabídnout expertizu a kontakty.“
Proto Rockaway není plná finančních analytiků, ale spíše builderů. Lidí, kteří za sebou mají podnikání a budování vlastních startupů či scaleupů. „Máme byznysy, které pomáhají stavět další byznysy,“ shrnuje Šmíd.
Díky takovému přístupu se Rockaway Ventures podařilo stát se jen jedním ze dvou fondů s investicí do defense startupu Vermeer. Velká americká firma s velkým americkým investorem v podobě Draper Associates, kteří mají za sebou úspěchy typu Tesla či Skype. A do toho venture kapitálový fond z Prahy, který uměl otevřít vrátka k byznysu v Evropě.
Zcela neodvratně se tak v debatě dostáváme k porovnání amerického a evropského investorského světa. Zatímco v Evropě vzniká více startupů než na druhé straně Atlantiku, v Americe do nich proudí až trojnásobný objem peněz a celkově se v jen ve Spojených státech točí polovina veškerého světového venture kapitálu.
V Americe si také chodí pro výrazně vyšší částky a tím i valuace. Startupy na začátku své cesty si v USA sáhnou v průměru až na 6,9krát vyšší valuaci než v Evropě. Americký venture kapitálový investor typicky uzavře 5,6 dealu ročně, evropský 3,6.
V nedávném rozhovoru pro Forbes popisují dvě české founderky Monika Štěpánová a Ina Jovičić své zkušenosti s tím, jak si došly pro financování nejprve k evropským a později k americkým investorům.
Pro státy Evropy vyšla jejich zkušenost jako poměrně brutální vysvědčení – Evropany zajímají jen černé scénáře a jejich tolerance k riziku je oproti Američanům minimální. Což je v odvětví, kterému se česky říká „rizikový kapitál“, úsměvné.
„Tohle samozřejmě slyšíme často. Foundeři nám často říkají, že evropské VC fondy jsou takoví počtáři. A to je bohužel pořád realita. Týká se to mindsetu a reálné ekonomiky těch fondů. Dobré fondy už ale dnes koukají v první řadě na upside a snaží se být v rychlosti rozhodování stejně rychlí jako v Americe,“ podotýká Petr Šmíd.
Roli pochopitelně hraje i velikost amerického trhu, který nesvazují ve stejné míře omezení, která známe z Evropy.
„A to je celá diskuse kolem toho, že potřebujeme větší fondy, potřebujeme být s těmi startupy déle, kteří jdou do Ameriky, abychom realizovali upside společně s nimi. Protože když tohle uděláš, můžeš si dovolit mít ve fondu deset dalších investic, které budou mít větší míru rizika. Protože víš, že ta jedna to nakonec zaplatí,“ vysvětluje Šmíd.
Startupy jsou k americkému, vlídnějšímu kapitálu přirozeně přitahovány a také investoři chtějí, aby si foundeři zakládali americké entity a byznys stěhovali do Spojených států. Špatně? Není to samozřejmost.
„Je to otázka. Mě osobně, soukromého investora Petra Šmída, neštve, že má startup entitu v Delaware. Protože vím, že v tu chvíli do toho daleko jednodušeji vkládají peníze další investoři všude po světě a budou mít mnohem snazší diskuse se zákazníky v Americe. Ale samozřejmě jako Petra Šmída, Čecha a člena České startupové asociace mě to štve,“ říká upřímně Šmíd.
Je pak totiž podle něj daleko menší šance, že startup bude něco hodnotného dělat v Česku, že tu bude mít centrálu nebo že se sem founder vrátí natrvalo a bude investovat zpět do systému. Když totiž vypočítává ony velké, perspektivní projekty, do kterých Rockaway spadá, musí českým i evropským patriotům mrznout úsměv na rtech.
Trojice Apptronik, Vermeer, Navigara patří do Ameriky, ValkaAI je holandská a i původně český BottleCap AI bude podle Šmída brzy americký.
Avšak nic není ztraceno. Životní úroveň Evropy, která bývá někdy viněna jako brzda byznysu, může investory nakonec spíše lákat.
„Za mě to nakonec vždy bylo o tom, kde chci žít. Kapitál je ostatně mobilní,“ podotýká Šmíd a odkazuje na nedávný článek na Wall Street Journal, který popisoval zvýšený odchod Američanů do Evropy.
Jako úvodní fotku měl Pražský most, byť v popisku fotky se objevila Budapešť. Náhoda to nebyla, Česká republika zaznamenala největší nárůst příchozích Američanů.
„Když chceš, aby lidi tvořili super věci tady a nemuseli se na podstatnou část života stěhovat do Sillicon Valley nebo New Yorku, musíme být schopní jim poskytnout ve větší míře kapitál,“ uzavírá Šmíd.
The post Velký džob pro Evropu. AI vysála z místnosti vzduch i peníze, říká Petr Šmíd appeared first on Forbes.
