Fotbalový bohém Julius Lavický se vrací. Jeho strůjce a protagonista Jakub Štáfek spolu s druhým producentem Ctiborem Poubou právě pouští do kin pokračování populární komedie Vyšehrad. Film, který je neotřelý, zábavný a na české poměry taky drahý.
Interně se jí říká Sněžka. Kancelář na úpatí Riegrových sadů už jen svým umístěním vybízí k aktivitě. Čtvrté patro, žádný výtah, příkré schody. Pokud však host tuhle výzvu zdolá, jeho mladická duše bude odměněna.
Vinohradské prostory, v nichž kreativní duo se svým týmem sídlí, připomínají spíš jednu hravou galerii. Vitrínu, která návštěvníka velmi zrychleně provede životy zdejšího osazenstva. Plnou relikvií z filmu, komiksových soch a hlavně airsoftových zbraní.
„Zjistili jsme, že není nic lepšího, než když dostanete do zad nebo hlavy gumovým projektilem,“ ušklíbne se člen Forbes výběru 30 pod 30 z roku 2020 Jakub Štáfek nad mísou modro-oranžových „nábojů“.
Úsměvná (někdo by namítl dětinská) reakce. Vystihuje však, co dva byznysoví parťáci, kteří se potkali před dekádou při natáčení reklamy, primárně chtějí. Bavit sebe a lidi kolem sebe.
Tenhle postoj se odráží i v jejich tvorbě. Ať už to byl Vyšehrad: Seryjál, kde se poprvé objevil příběh upadajícího sportovce s přídomkem „génius i dilina“, ztělesňujícího snad všechny neduhy české kopané, nebo v následné celovečerní verzi Vyšehrad: Fylm či nyní v navazujícím snímku Vyšehrad: Dvje.
„Když se ohlédnu za jedničkou, přijde mi kvalitou tak nízká… Dvojka je větší, lepší, modernější. Zábavou, příbehem, ale i přístupem jsme film posunuli o kus dál,“ tvrdí zanedlouho pětatřicetiletý Štáfek. „Je to katedrála humoru,“ přitakává o osm let starší Pouba. „Jsme s výsledkem absolutně spokojeni.“
Snímek, jenž se začne veřejně promítat ve čtvrtek, všemožnými gagy skutečně překypuje. K jejich pochopení přitom mnohdy není třeba znalost fotbalového prostředí. A premiérové projekce nasvědčují, že nejde o způsob pobavení pouze ryze mužského publika.
Pochopitelně, humor odjakživa platí za subjektivní disciplínu. U čeho se někdo bude popadat za břicho, nad tím může jiný zvedat obočí. V pořádku. A to i v případě, že druhá skupina bude početnější. Jediné, na čem v tomhle odvětví záleží, je, jak velké budou úsměvy pobavených a s tím zároveň jejich ochota odměnit tuhle srandu svými penězi.
První díl komedie přilákal do kin bezmála sedm set tisíc návštěvníků a vygeneroval tržby přesahující 108 milionů korun. Na jaře 2022, v náročných postcovidových časech, kdy se společnost probírala z pandemické letargie.
V daném roce byly v českých kinech divácky úspěšnější jen tři zahraniční snímky – Top Gun: Maverick (810 tis. diváků), Avatar: The Way of Water (764 tis.) a Mimoni 2: Padouch přichází (710 tis.). Domácí konkurenci Vyšehrad: Fylm jednoznačně přejel jako lavina. Dokonce za posledních pět let na tom byly z české tvorby lépe jen oceňované Vlny, které loni vidělo v kinech po celé republice 886 tisíc lidí.
„Moc dobře víme, jaká jsou očekávání. Lidi si nedovedou představit, že by dvojka měla být lepší než jednička. Minimálně do prvního promítání tak budeme nervózní, jestli se jim film bude líbit a budou se smát. My ale věříme, že budou,“ říká Jakub Štáfek v rozhovoru, který probíhal pár desítek hodin před slavnostní premiérou.
„Můžeme mít super a rozsáhlou kampaň, viset na billboardech, vyskakovat na internetu, ale to ještě není zárukou úspěchu. Šuškanda za mě pořád funguje lépe. Když jste v kolektivu tří lidí, kde dva to viděli a třetí ne, tak tomu je pomalu trapně a cítí potřebu jít do kina taky, ideálně s těmi kamarády, kteří to uvidí znovu,“ podotýká. „Že film bude diváky bavit, o tom jsme přesvědčeni. Chceme je ale dostat do kin,“ doplňuje Ctibor Pouba.
Nepochybně. Úspěch na plátnech je stěžejní pro úspěch celého projektu, minimálně z finančního hlediska. Co necinkne v pokladnách kinosálů, tvůrci jinde už nedoženou. Zároveň je třeba brát v potaz, že jen distributor, provozovatelé kin a DPH ukrojí z příjmového koláče bezmála tři čtvrtiny.
Více než stomilionové hrubé tržby prvního filmu, který stál kolem třiceti milionů korun, tak představují podstatně větší částku, než jaká nakonec přistála na bankovních kontech producentů. Přinesl jim návratnost investice i výdělek, ale nezbohatli. A už vůbec nebyli schopni vytvořit si finanční polštář pro druhý díl.
I proto možná překvapí, že náklady na Vyšehrad: Dvje se téměř zdvojnásobily na 55 milionů. „Věděli jsme, že jestli dvojka má být přinejmenším stejně úspěšná, musíme přijít nejen s lepším, ale i modernějším a kvalitnějším pojetím,“ vysvětluje Pouba.
„Zároveň ale buďme upřímní: Cítíme potenciál, víme, že za sebou máme fungující značku, která může vydělat peníze,“ poznamenává Štáfek ke stominutovém snímku, jehož scény se kromě Česka pořizovaly také ve Velké Británii nebo ve dvanáct tisíc kilometrů vzdálené Argentině.
„S oblibou říkáme, že děláme entertainment. Chceme se bavit a chceme, aby se bavil i divák. Nechtěli jsme ho ošidit, proto jsme na ty zahraniční lokace skutečně jeli, aby příběh byl autentický a vtip dotažen. A aby si pak klidně řekl: Tak kvůli takovýhle blbosti jste jeli přes půl světa?“
Deset měsíců nazpět si přitom Štáfek s Poubou pohrávali s myšlenkou, že by s druhým pokračováním rovnou natočili i třetí, jehož scénář je připravený. V takovém případě by ovšem bylo potřeba rozpočet napěchovat až sto miliony korun.
„Nakonec jsme nechtěli jsme jít do rizika, že budeme vyrábět dva filmy naráz, navíc jeden, který by měla premiéru až v roce 2026, tudíž bychom značnou část zainvestovaných peněz – a to ještě v lepším případě, kdyby se opakovaně zařadilo – uviděli až příští rok.“
Z konečných 55 milionů, které tou dobou také ještě neměli, tvoří více než třetinu finance od partnerů. Dvacet procent do filmu dali z vlastních kapes a zbytek představují předprodeje streamovacích platforem a televizí či pobídky od Státního fondu české kinematografie.
„Dvojka procentuálně není tolik zatížená našimi penězi, ale v celkovém objemu to rozhodně není málo,“ přibližuje Ctibor Pouba a přiznává, že nebýt bankovního financování, nemohli by si dovolit takovou částku uvolnit.
„Mysleli jsme, že poté, co jednička rezonovala, bude mezi firmami větší zájem o spojení s námi, ale díky svému specifickému humoru film stále často naráží na jejich etické a morální kodexy,“ konstatuje Jakub Štáfek, aniž by si chtěl stěžovat.
Mezi sponzory, kteří do jisté míry projevily odvahu a finanční otevřenost, se nakonec zařadily Chance, Foodora nebo Mattoni rodiny Pasqualeových.
„Mohli jsme najít dvacet partnerů a od každého si vzít milion. Spíše jsme ale chtěli mít tři silné hráče, s nimiž uzavřeme abnormální deal a spolu vytvoříme něco, co dosud nebylo.”
Foto Chance
Foto Chance
Názornou ukázkou budiž sepětí se sázkovou kanceláří Chance, spadající pod skupinu Tipsport, za níž stojí několik českých miliardářů. Spolupráce se společností, která je od letošní sezóny titulárním partnerem nejvyšší fotbalové ligy, když zvítězila v ostře sledovaném souboji za stovky milionů, vyústila ve velkou komunikační kampaň propagující domácí kopanou.
Celkem osm spotů s ústředním heslem Dejte Chanci Lavimu opírající se o specifický humor Julia Lavického, se už postupně objevují v televizi a online prostoru. Vysílány by měly být následující dva roky.
„V historii Chance podobně velké natáčení nikdy nebylo,“ komentuje Martin Filip, brand manažer Tipsportu pětidenní natáčení, které probíhalo i na prvoligových stadionech v Liberci, Mladé Boleslavi a Hradci Králové.
„Julius Lavický, hlavní postava filmu, je mezi fanoušky fotbalu a seriálu Vyšehrad ohromně oblíbený. Spojení s ním nám umožňuje oslovit pro nás ideální cílové skupiny,“ dodává Michal Kramer, šéf marketingové komunikace tuzemské sázkové jedničky.
O tom, zdali se pohádka z prostředí zelených trávníků, v níž si zahrála zvučná jména jako Lukáš Vaculík, Milan Šteindler, Pavel Nedvěd, Jan Koller nebo Radko Gudas, dočká příští rok završení trilogie, rozhodne – jak už tomu v byznysu bývá – poptávka.
Jasněji bude po Velikonocích, tedy prvním promítacím víkendu, jenž je klíčovým ukazatelem pro další nasazování v kinech.
Štáfek s Poubou by mohli statistiky návštěvnosti sledovat průběžně, rádi si ale s ostatními počkají na oficiální čísla. „Chceme si film a vše s tím spojené užívat naplno. Nechceme se stresovat, kolik vstupenky se zatím prodalo. A taky máme rádi překvapení,“ říká herec a režisér.
The post Vyšehrad se vrací do kin. Kolik (ne)vydělal první díl a proč je dvojka tak drahá? appeared first on Forbes.
