Ve „skleněné kostce“ před hotelem Fairmont na rohu Pařížské právě otevřela nová galerie současného umění KodlContemporary. První výstavou nazvanou Bod 0 nastiňuje směr, kterým se chce vydávat i do budoucna – představovat nejlepší současné české umění a propojovat jej se světovou scénou. Forbes Life se vydal na soukromou prohlídku společně s majitelem galerie Jakubem Kodlem.
Jen co skončil Art Index Pop-up v paláci Bellevue, žije centrum Prahy další velkou událostí ve světě současného umění. V nepřehlédnutelné skleněné budově na rohu Pařížské a Dvořákova nábřeží, před nově zrekonstruovaným hotelem Fairmont, v průběhu tří slavnostních večerů zahájila provoz nová galerie KodlContemporary.
Návštěvníky láká díky transparentním stěnám k návštěvě už zvenčí; z Pařížské si však musejí sejít několik schodů dolů, případně projít novým průchodem od vltavské náplavky, než je před vstupními dveřmi uvítá bronzová lvice od Jiřího Róny.

První díla výstavy nazvané Bod 0, jíž galerie svůj program zahájila, jsou vidět už skrze vitrínu. Kurátor Jan Kudrna společně s architektem výstavy Markem Therem na čestné místo u vchodu vybrali obraz od Adama Štěcha a skleněnou plastiku od Ronyho Plesla. Zároveň i některá díla v patře na úrovni partneru jsou obrácena směrem do ulice.
„Na rozdíl od Londýna, kde jsem tři roky žil, mají lidé v České republice obrovský respekt vůči galeriím. Bojí se chodit dovnitř a možná si myslí, že umění nerozumějí. Snažím se touto cestou přilákat lidi dovnitř. Je to statement, že tady se bát nemusejí, protože jsme otevřeni úplně pro všechny,“ říká galerista Jakub Kodl, který se na trhu s uměním pohybuje odmala.
Sen otevřít si vlastní galerii v sobě hýčkal posledních několik let, kdy v aukčním domě Kodl vedl právě část věnovanou současnému umění. První výstava představuje 36 autorů, s nimiž galerie v minulosti spolupracovala, a je koncipována jako symbolický předěl. Retrospektivně shrnuje dosavadní činnost KodlContemporary a současně otevírá novou výstavní kapitolu.

„Celá výstava Bod 0 je takové moje poděkování autorům, se kterými jsme měli možnost za sedm let projektu KodlContemporary spolupracovat,“ říká nejmladší z rodu Kodlů.
Příprava na otevření galerie trvala zhruba rok, od prvních vyjednávání o prostoru až přes samotnou stavbu, která během svého vzniku podle Jakuba Kodla nevzbuzovala u všech jen pozitivní reakce. „Během jednoho večera jsem ale všechny tyto obavy smetl ze stolu,“ říká.
Zásadním momentem zahajovacího týdne pro něj byl večer věnovaný samotným umělcům: „Když jsem měl proslov, mohl jsem se všem dívat do obličeje. Viděl jsem jen samé pozitivní reakce a to pro mě bylo zásadní. Nejvíc mě totiž na mé práci se současným uměním baví to, že se můžu potkat přímo s autory a mám okamžitou zpětnou vazbu,“ říká šestadvacetiletý galerista patřící do letošního výběru Forbes 30 pod 30.
Znamení, že se má do projektu vlastní galerie pustit i přes kontroverzní reakce okolí, však podle něj přišlo v závěru jeho studií v Londýně. Rozhodnutí mu posvětila samotná ikona britského umění Damien Hirst.
„Šel kolem náhodou, zrovna když jsem vycházel z kostela u Mount Street. Oslovil jsem ho a připomněl mu, že jsme spolu dříve komunikovali ohledně nějakého projektu, ale nikdy jsme se nepotkali osobně. Říkal jsem mu, že připravuju v Praze galerii, ukázal mu fotky a on říkal, ať do toho rozhodně jdu,“ vypráví osobní příhodu, která jej v záměru jít do netradičního proskleného prostoru utvrdila.
Návštěvník prochází ze suterénu, kde se ukrývá zázemí a depozitář asi pro dvě stě obrazů a soch, po schodech nahoru do dalších dvou pater galerie.

Prostor ve tvaru holé kostky, který pro galerii obvykle bývá oříškem, je tu ale řešen nápaditě; díla jsou umístěna na panelech přichycených na pojízdných kolejnicích, jejichž rozložení lze dle potřeby měnit. Toto uspořádání kurátor spolu s architektem výstavy využili k vytvoření dialogu mezi vystavenými díly i s návštěvníkem.
Díky proskleným stěnám působí galerie za denního světla jinak než za šera. „Mám pocit, že chodím do dvou úplně jiných galerií,“ říká Jakub Kodl, zatímco stoupáme po schodech do expozice. Některá díla zvenku dopadajícími paprsky slunce ještě ožijí, jiným svědčí spíše přítmí.
To na aktuální výstavě platí například pro podsvícenou fotografii Alžběty Jungrové nebo závěsný objekt s videoprojekcí od Jakuba Nepraše. „Tohle je takový fór kurátora,“ ukazuje pak Jakub Kodl pod schody do světlíku plného kabelů, mezi nimiž nenápadně visí skleněný objekt od Lukáše Nováka.
Ačkoli by si návštěvník mohl pohodlně vyjet výtahem až nahoru a prohlédnout si expozici v opačném gardu, majitel galerie doporučuje vyšlápnout si poctivě schody: „Mám rád, když se pak před vámi najednou otevře ten výhled,“ říká a ukazuje směrem vzhůru k části prosklené střechy nad okraji galerie, kde měl být původně ještě beton, ale to architektům nakonec rozmluvil.
Přímo v tomto výhledu stojí plastika od Jiřího Róny, naproti ní visí obraz od Michala Rittsteina. Jakub Kodl na něm upozorňuje na letící holubici: „Tohle je pro mě extrémně silná věc,“ dodává.
Procházíme se budovou galerie dopoledne před vernisáží pro veřejnost a skoro všechna díla jsou v tuto chvíli již prodána. „Obchodní strategii i vztahy s umělci a sběrateli systematicky rozvíjí Kristýna Špringlová, která v galerii řídí prodej a má přímý vliv na úspěšnost výstavy z prodejního hlediska,“ říká Jakub Kodl, když vcházíme do jednoho ze zákoutí, kde spolu komunikují obrazy od Zdeňka Trse, Moniky Žákové a Jiřího Straky s fotografií od Ivana Pinkavy.

V uličce za nimi visí Pinocchiové od Lubomíra Typlta nebo obraz od Pasty Onera, jehož část Mark Ther záměrně přikryl kusem závěsu. V rohu vedle něj stojí skleněná busta od mistrného skláře Martina Janeckého, kterému už Jakub Kodl chystá samostatnou výstavu.
„To je pro mě srdcová záležitost. Jeho talent nemá obdoby, a i když je nyní absolutně podceněn, jednou bude naprostou legendou,“ říká o sklářském umělci, jehož sólová výstava by měla vystřídat tu současnou skupinovou, která potrvá do 28. října.
Celkem má galerie KodlContemporary v plánu pořádat zhruba čtyři výstavy ročně, v rámci nichž bude vždy jedna monografická, jedna tematická a jedna komparativní. Ve stálém týmu Jakuba Kodla nyní pracuje jedenáct lidí.
„Šéfkurátorkou galerie je Eva Vele a máme také kurátorku specializovanou na zahraničí, Natálii Kubíkovou. Chtěl bych ale, aby každou výstavu kurátoroval někdo jiný a mám v plánu spolupracovat i se známými zahraničními kurátory,“ prozrazuje Kodl s tím, že na příští rok již chystá výstavu zatím nejmenovanému českému umělci spolu se zásadním zahraničním kurátorem.

Nedaleko Janeckého busty stojí také skleněná hlava od Michala Cimaly. Menší bronzové hlavy od tohoto umělce jsou vystavené také v protější prodejní galerii KC Editions, která se nachází u vstupu do hotelu Fairmont. Koncipována je jako showroom pro menší díla, jejichž ceny se pohybují v rozmezí od 50 do 150 tisíc korun.
„Chodí nám desítky e-mailů týdně od začínajících sběratelů, kteří by si chtěli koupit něco menšího od svých oblíbených umělců, ale nemají půl milionu, který by do umění mohli investovat. Zaměřujeme se tedy i na dostupnější edice od renomovaných autorů,“ vysvětluje Jakub Kodl.
Vedle Cimalových hlav nabízí prodejní galerie například skleněné objekty od Elis Monsport, menší broušené „drahokamy“ od Lukáše Nováka, nebo sochy Pičusů od Viktora Freša. Nebo sérii tepaných měděných reliéfů s antickou tematikou od čerstvého absolventa AVU Ondřeje Navrátila.
Uvnitř hlavní budovy galerie naopak visí i dílo od aktuálně nejdražšího českého umělce, Theodora Pištěka – a z druhé strany panelu pak i plátno od jeho syna Jana. „Je to nový obraz, který se svým motivem ovšem vrací do osmdesátých let. Ta v jeho tvorbě považuji za nejsilnější období,“ říká Jakub Kodl.
V protějším rohu směrem do ulice visí nový abstraktní objekt od Jana Kalába: „Líbí se mi, kam se vyvíjí, je vidět, že má jasnou cestu,“ říká Jakub Kodl o dalším ze současných umělců, který Kodlu v aukci přesáhl milionovou částku.
Ostatně snad všichni umělci zastoupení na této výstavě, jako jsou dále například Jakub Matuška, Martin Krajc, Jakub Špaňhel, Jiří Petrbok nebo Josef Bolf, prošli rodinnou aukční síní.
Velký potenciál do budoucna vidí majitel galerie v Pavle Malinové, jíž brzy chystá společnou výstavu s Jakubem Jansou v rámci Prague Art Weeku.
„Pavlu Malinovou považuji za neuvěřitelný talent, jen ještě nechytla tu správnou galerii – a já chci být tou správnou galerií,“ říká Jakub Kodl. Její tvorba podle něj oslovuje i konzervativní sběratele staršího umění, které to současné příliš nezajímá. „Stejným nadčasovým dojmem působí také Zbyněk Sedlecký,“ dodává.
Jedním z objevnějších jmen výstavy je také například Jan Mikulka. „Tento precizní obraz maloval šest měsíců,“ ukazuje Jakub Kodl na jeho černobílé zátiší s květinami, které na první pohled vypadá jako fotografie.
Hyperrealistický je také obraz Miro Polácha. „Jeho dílo vždy vyvolává silné reakce,“ glosuje Kodl výběr malíře právě vystavujícího také v Alšově jihočeské galerii.

Velmi netradiční místo získal na výstavě obraz s motivem vesmíru od Adama Kašpara. Leží totiž na zemi ve veřejně nepřístupném suterénu a je na něj vidět dolů z ochozu uprostřed každého z pater.
„Co se týče umění, je naše rodina konzervativní. Většina děl, která tu jsou, pro mě proto představuje určitý druh rebelie, a to mě baví. Dát obraz na zem, je pro mě pomyslným vrcholem takové rebelie. To by u nás doma bylo tabu,“ říká syn majitele známé aukční síně o nápadu kurátora Jana Kudrny a architekta výstavy Marka Thera.
Právě z místa, kde obraz leží, se vytahují díla z depozitáře do horních pater pomocí kladky. To byl zase nápad samotného Jakuba Kodla: „Při instalacích výstav to ušetří nejedna záda,“ dodává.
Kromě českých autorů jsou na výstavě zastoupena také dvě zahraniční jména. Francouzská autorka Louise Frydman, jejíž tvorba je součástí například kolekcí LVMH nebo ICAA, vytvořila křehký porcelánový reliéf na hedvábném papíru a Maďar Atilla Szücs obraz s netradičně pojatým květinovým motivem. „Oba byli součástí našich letních výtvarných salonů,“ zdůvodňuje výběr zahraničních umělců Jakub Kodl.
„Mise naší galerie, respektive i důvod, proč to celé děláme, je ukazovat zahraniční autory vedle těch českých a naopak zvedat povědomí o současném českém umění ve světě,“ říká Kodl s tím, že o to se snaží i skrze kvalitní zahraniční veletrhy. Aktuálně se KodlContemporary účastní veletrhu Art Positions v Berlíně, kam galerie vyvezla i v Praze vystavujícího Vladimíra Vélu.
S Irou Svobodovou a Evou Eisler pak začátkem listopadu vyrazí na veletrh Art Cologne. Když se Jakuba Kodla ptám na kvalitní český veletrh, odpovídá tajemně: „Už ho máme v šuplíku, ale jedno po druhém,“ usmívá se.
The post Z Bodu 0 mezi světovou špičku. Vítejte na prohlídce nové galerie Jakuba Kodla appeared first on Forbes.