Vývoz drůbežího masa do Polska je způsoben hlavně nízkou výkupní cenou kuřat. V sousedním státě totiž dostanou lepší podmínky a vyšší cenu. Pokud by byla kuřata poslána na tuzemská jatka, tak se zemědělcům nevyplatí chov. Podobná situace se ale opakuje u spousty surovin. „My tady děláme surovinu, která mnohdy končí v zahraničí, zejména v Polsku a v Německu. Tam se z toho vyrobí nějaké produkty s vyšší přidanou hodnotou a pak se to sem dováží,“ uvedl dříve agrární ekonom z České zemědělské univerzity Tomáš Maier.
ČTĚTE TAKÉ: Trest za napadení Fialova účtu na X? Viníkovi hrozí až tři roky vězení, policie zahájila úkony
Aktuální výkupní polská cena je okolo 33 korun za kilogram drůbeže. V tuzemských podmínkách by ale zemědělec dosáhl jen na 25 korun. Chovatelé by tak prodávali drůbež českým závodům na své vlastní náklady.
V tuzemském zemědělství jsou přitom produkty, kde je Česká republika soběstačná a naopak musí vyvážet. To je příklad pšenice. Pětiletý průměr u této komodity je roční produkce okolo pěti milionů tun. Česká výroba je pak soběstačná ze 180 procent.
Pšenici ale vyvážíme například spolu s prasaty tam, kde mají masné chovy. „Ve Španělsku naší pšenicí vykrmí prasata a k nám se doveze vepřové maso. Kdybychom si prasata byli schopní vyrobit u nás, tak nebudeme přebytkoví v pšenici a nesoběstační v mase. Tvrzení, že vyrábíme moc pšenice, je fáma. My ji vyrábíme správné množství, ale nevyužíváme ji,“ řekl v dřívějším rozhovoru pro CNN Prima NEWS předseda představenstva JTZE Jan Šimek, jehož zemědělská skupina je na trhu dvojkou hned za Agrofertem.
Podobný případ je i u skotu. „Je to absurdní situace. Vyvážíme telata a pšenici například do Itálie. Tam si je vykrmí, porazí a zpět dovezeme hotové maso. Nemůžeme to ani vysvětlit zaměstnaností, protože tam také pracují zahraniční pracovníci. Užitek z toho má tak především italský podnikatel, který tomu dá přidanou hodnotu,“ přiblížil Šimek běžnou praxi, která trvá už několik let.
Totožné to je i u mléka. Česko je velkým vývozcem surového mléka. A to v takovém množství, že řada německých mlékáren je závislá na českém mléce. Naopak mléčné výrobky dovážíme. Nemůžeme se totiž rovnat s německými a polskými mlékárnami. Největší tuzemský podnik Madeta zpracuje denně okolo 900 tisíc litrů mléka. Polští a němečtí zpracovatelé ale spotřebují okolo šesti milionů litrů.
Vyvážíme dotace a máme deficit, varuje agrární analytik
Zemědělský analytik Petr Havel dlouhodobě poukazuje na podobné příklady. Sám uvádí, že i když vyvážíme obilí, tak si přivážíme zahraniční mouku. Asi málokdo z výletníků nepotkal při svých cestách žlutá pole plná řepky olejky. Řepkové semeno ale vyvážíme a dovážíme hotový olej.
V případě mléka se navíc do zahraničí vyvážejí i tuzemské dotace, které čerpají zemědělci a mlékárny na zvýšenou kvalitu vyprodukovaného a zpracovaného mléka. „Kromě toho vyvážíme vepřové maso, kterého máme málo,“ uvedl Havel v komentáři.
Podle něj se tím jen prohlubují deficity, které můžeme vidět zpětně v obchodní bilanci. V roce 2019 dosáhl schodek agroobchodu 47,5 miliardy korun. Na hranici 40 miliard korun se pohyboval i v následujících letech.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Ministr trošku kecá, pálí Bartoš do bývalých kolegů. Vláda v digitalizaci nic nového neudělala
