Životní cesta Petra Hanela je fascinující. Od vrcholného manažera výrobní linky v Nizozemsku přes psaní fantasy příběhů až po založení vlastního Klubu psáčů, kde lidem pomáhá rozvíjet jejich literární talent. Jak se z úspěšného ekonoma stal člověk, který se dnes podílí na filmech, píše knihy, a dokonce učí ostatní, jak psát skvělé příběhy?
V životopisu Petra Hanela by mohlo být uvedeno mnohé. Od vrcholného managementu po vaření kávy na filmovém place Sbormistra – překvapivě právě v tomto pořadí. Ale vyprávět se má popořádku…
Ta story začíná docela obyčejně. Na gymnáziu dostával Hanel z češtiny obvykle trojky, a tak se po maturitě logicky vydal docela opačným směrem – na ekonomicko–správní fakultu brněnské Masarykovy univerzity.
Už při škole se poprvé dostal do Nizozemska. V tamní výrobní lince, jak sám říká, „bouchal bedny“. A od té doby se do nejsevernější země Beneluxu vracel pravidelně. „O prázdninách, po zkouškovém anebo když jsem měl pár dní volna, jsem se spolujízdou svezl do Holandska a zpět,“ komentuje Petr Hanel.
S tmavovlasým třicátníkem v brýlích s tmavými obroučkami se v listopadovém chladném slunečném ránu setkáváme v Café Martin, tréninkové kavárně stejnojmenného centra pro lidi s handicapem. Místo navrhl sám a už po chvilce rozhovoru nad kávou je jasné, že právě empatie je mu bytostně vlastní.
Ale zpět do Holandska. Díky lépe placené zahraniční brigádě si tehdejší student vysoké už nemusel přivydělávat jinde. A právě tenkrát se poprvé naplno rozvinula jeho vášeň. Vášeň pro psaní příběhů.
Na její počátky si Hanel velmi dobře vzpomíná. Nadšení pro dobrou story má v sobě už dlouho, kořeny sahají až k dětskému táboru, pro který s kamarádem vytvořil celotáborovou hru. Fantasy fikční svět, jejž si vysnil a obydlil vlastními postavami, které v něm prožívaly dobrodružství, jež jim sám předurčil, ho rázem pohltil.
„Vítěznému týmu, který vyhraje celotáborovku, jsem slíbil, že ode mě dostane tu story sepsanou. Idea byla, že to bude novela na padesát stránek,“ vzpomíná muž. Z povídky se ale záhy stalo dvě stě stran. Hanel psaní propadl. Psal po nocích i na přednáškách. Fantasy příběh, který mu zpětně nepřijde nijak zvlášť objevný, ho zkrátka pohltil.
Kromě psaní Hanel dostudoval a po absolutoriu dostal nabídku v nizozemské fabrice, kde tři roky brigádničil, vést výrobu. „Bylo mi osmadvacet a měl jsem šéfovat týmu sedmdesáti, osmdesáti lidí, to byla fakt výzva,“ líčí.
A tak se přestěhoval do zapadlé obce na sever země. Přes den se učil být manažerem, v noci psal příběhy. A to dokonce i ve chvíli, kdy mu na přechodný čas, trvající asi půl roku, přibylo navíc i zajištění expedice. „To bylo šílené, pracoval jsem třeba čtrnáct hodin denně,“ říká muž.
Pracovník zodpovědný za expedici zboží se ale nakonec našel a vrcholný management už Hanel zvládal bez větších obtíží. Tehdy začal pociťovat stagnaci. Věděl, že je na čase posunout se někam dál. A protože vystudoval podnikání, začal už spřádat první plány na rozjezd vlastního byznysu.
„Nevěděl jsem, s čím bych měl obchodovat, zvažoval jsem i stánek s humusem,“ směje se vlastním začátkům Hanel. Nakonec se však rozhodl pro to nejodvážnější. „Chtěl jsem dělat něco, co mě opravdu baví, něco bláznivého, ambiciózního. Takže volba byla jasná. Bude to psaní,“ vypráví.
A tak se po letech v Nizozemsku vrátil do Česka, kde v roce 2022 pod názvem Klub psáčů rozjel podnikání ve formě kurzů psaní pro veřejnost. „Upřímně jsem ale nevěděl, jestli nejsem tak trochu obchodník s deštěm,“ naráží Hanel na slavné americké drama z poloviny dvacátého století, kde postava lháře a snílka Billa Starbucka přesvědčuje ostatní, že umí přivolat déšť, stačí jen zaplatit.
A teď ta prapodivná část příběhu. Kde vzal vystudovaný ekonom a top manažer znalosti na to, aby někoho druhého učil psát příběhy? Odpověď nejde daleko od zdroje: zas a pouze v knihách.
Hanel měl totiž utkvělý pocit, že jeho psaní chybí správná technika. A tak se začal brodit teoretickými texty. Od českých literárních pojednání se nakonec propracoval k až anglosaské literární tradici.
„Zjistil jsem, že psaní je do velké míry matematika a že v tuzemských představách o příbězích vítězí dojmologie nad technikou,“ konstatuje Hanel, který až v anglosaské odborné literatuře objevil, co hledal. Techniku a řemeslo. Řečeno s nadsázkou: Začínající spisovatel tenkrát prostudoval všechny dostupné návody, jak napsat dobrý příběh.
A jeden sám napsal. V nakladatelství Host mu loni vyšla kniha O hvězdách víš h*vn*. Kniha z žánru young adult literatury – určená primárně pro mladistvé čtenářstvo – se zaobírá vztahy v době sociálních sítí.
Foto Host
Žánru young adult se ale sám trochu vzpírá. „Nevím, jestli jsme tím zařazením knize neublížili. Ve společnosti stále převládá názor, že jde o červenou knihovnu pro náctileté, i když to tak samozřejmě vůbec není,“ konstatuje autor, který sám přečetl třeba americké young adult romány Hledání Aljašky a Hvězdy nám nepřály od klasika žánru Johna Greena nebo Všechny malé zázraky od Jennifer Niven.
Čtenářské reakce navíc Hanel sbírá od svých vrstevníků i teenagerů, na které primárně cílil. „Pro mileniály je to vzpomínka na dospívání, dospívající mi zase píšou – takhle ty vztahy fakt fungujou!“ říká Hanel. Jeho slova potvrzují i veřejně dostupné recenze čtenářů a čtenářek.
„To jako vážně YA (young adult, pozn. red.) za pět hvězd? Od někoho, kdo young už notnou chvilku není? Tedy papírově. Jenže tenhle skvěle sepsaný Markyho příběh chytí za srdce každého, v němž uvnitř pořád alespoň kousek toho nejistýho zamilovanýho puboše zbyl,“ ohodnotila na webu Databáze knih Hanelův román jedna ze čtenářek.
V knize s hlavním hrdinou jménem Marky se Hanel mimo jiné tvrdě vymezuje proti manosféře (online prostředí prosazující maskulinitu a misogynii, pozn. red). „V dobách krize není vhodná doba na to být nestranný. A my se do krize rozhodně řítíme,“ zdůvodňuje s tvrdostí v hlase spisovatel svou motivaci se veřejně vymezovat právě vůči manosféře.
Od knih ke scénáři
Podle knihy navíc nyní Hanel natočil i krátkometrážní film, takzvaný Proof of Concept. Premiéru má příští týden v pražském komorním kině Edison.
„Natočit Proof of Concept je užitečné, když chcete, aby byla knížka zfilmovaná, máte už něco v ruce,“ přibližuje fungování filmařského průmyslu Hanel. „Do Česka jsem se vrátil s tím, že chci psát a točit filmy. Mám režijní ambice,“ říká spisovatel a začínající filmař.
Hanel „kraťas“ natočil sám na vlastní náklady. Ty díky osobním kontaktům, které se mu podařilo v branži navázat, a pouhým dvěma natáčecím dnům stáhl na dvě stě tisíc korun.
S filmaři a filmařkami se seznámil i díky svému podcastu, kam si zval lidi takzvaně od fochu. „Viděl jsem v tom způsob, jak se napojit na lidi, co už u filmu dělají,“ konstatuje. Chtěl se zkrátka dostat na plac, ale bez filmové alma mater a kontaktů si musel proklestit vlastní cestu.
Vůbec prvním placem byl pak, jak už bylo řečeno, snímek Sbormistr Ondřeje Provazníka, kde šest dní dělal runnera. Jinými slovy to, co bylo zrovna potřeba. Z top manažera v Nizozemsku se tak vydal všanc nejnižší příčce filmařského „kariérního žebříčku“.
V cestě k filmu mu kromě kontaktů a upozadění vlastního ega, jak kariérní obrat sám nazývá, pomohla odvaha a ona spisovatelská představivost.
Foto Se svolením Petra Hanela
„V životopise jsem si některé zkušenosti možná trochu přibarvil. Na plac jsem prostě chtěl za každou cenu,“ přiznává Hanel. „Pravdou však je, že jsem roky vedl velký tým, takže primární předpoklady pro práci s lidmi coby režisér jsem už měl,“ přiznává Hanel.
A další filmové projekty mu dávají za pravdu. Napodruhé už korigoval pohyb po place. Bylo to na natáčení loňského dramatu Zápisník alkoholičky podle autobiografického příběhu Michaely Duffkové v režii Dana Svátka.
A v letošních snímcích Fichtelberg Šimona Koudely či Zlatovláska Jana Těšitele už pracoval coby asistent režie.
Zdá se, že všechny Hanelovy kroky vedoucí mimo dobře našlápnutou manažerskou a podnikatelskou dráhu se dnes čerstvému filmaři začínají konečně zúročovat.
S režisérem předloňského úspěšného sci-fi Bod obnovy – oceněného hned pěti Českými lvy – Robertem Hlozem se seznámil jakožto s hostem svého podcastu. A dnes s ním pracuje, jak na scénáři pro Hollywood, tak i na dalším připravovaném mezinárodním snímku.
Vyjma Hloze také s hollywoodskou herečkou původem z Česka Terezou Srbovou rozpracovává coby dramaturg filmový scénář k jejímu režijnímu debutu. Ten vzniká podle její knihy Sidonie o baronce Sidonii Nádherné – oné múze ze středočeského zámku Vrchotovy Janovice.
Diář i životopis Hanela tak dnes střídá jedno filmové natáčení či vývoj scénáře za druhým. „Musím říct, že se mi občas stýská po pracovní době od devíti do pěti,“ posteskne si v žertu začínající filmař a spisovatel, jehož kurzy psaní jsou na české scéně unikem. Právě v tom, v jak velké míře vycházejí ze zmíněné anglosaské tradice tvorby textu.
Avšak v současném vypjatém pracovním tempu, jež je s filmařinou bytostně spjaté, musel, byť nerad, Klub psáčů odsunout na vedlejší kolej. „Dnes vyvažuju režírování, dramaturgii, vlastní psaní a Klub psáčů,“ vyjmenovává. I tak má ale s kurzy psaní pro veřejnost do budoucna velké plány.
„Mám rozpracovanou verzi v angličtině. Přece jen jsem vystudoval byznys, vím, jak uvést produkt na trh,“ dodává s podnikatelským pragmatismem i nekonečnou tvůrčí fantazií Petr Hanel.
A jeho slova potvrzují i literární debutanti a debutantky, jejichž tituly se v posledních pár letech objevily na českém knižním trhu. Jako například Miroslav Rákos, Nicole Karráová či Štěpán Tůma – „členové“ Hanelova Klubu psáčů.
The post Z top manažera filmař a spisovatel. Podivuhodný příběh Petra Hanela appeared first on Forbes.
