Celým jménem Brigitte Anne-Marie Bardotová, často přezdívaná iniciálami BB, se narodila 28. září 1934 v Paříži, kde také vyrůstala. V raném věku se věnovala baletu a byla vychovávána v konzervativní katolické rodině. Protože její rodiče byli velmi konzervativní a v dětství po ní vyžadovali dodržování přísných norem chování, vydala se v pozdějším věku na cestu rebelky.
ČTĚTE TAKÉ: Zemřel známý britský herec. Nettleton se českým divákům ukázal v seriálu Vraždy v Midsomeru
Když bylo Bardotové pouhých patnáct, objevila se na obálce časopisu Elle, což zaujalo francouzské filmaře natolik, že jí nabídli roli. Nakonec však neprošla konkurzem. Obálku magazínu znovu ozdobila v roce 1952. Opět padla do oka filmařů a tentokrát už to vyšlo. Byla obsazena do komedie Normandská díra, v českém prostředí známé i jako Vesnička v Normandii.
Díky dalšímu filmu Manina, děvče bez závoje, v němž ztvárnila dceru strážce majáku v odvážných bikinách, se stala idolem. A to i navzdory tomu, že kritici Bardotové vyčítali nevýrazný hlas nebo přepečlivou výslovnost.
V roce 1959 byla spisovatelkou Simone de Beauvoir označena za lokomotivu ženských dějin a prohlásila ji za první a nejsvobodnější ženu poválečné Francie. Byla považována za sexsymbol zejména v 60. letech. Zazářila například ve filmech Velké manévry (1955), ...a Bůh stvořil ženu (1956), Pařížanka (1957), Soukromý život (1962), Pohrdání (1963), Viva Maria! (1965) nebo Rumový bulvár z roku 1971.
Tři roky nato vstoupil do kin její poslední, šestačtyřicátý snímek: Příběhy velmi dobrého a veselého Colinota Trousse. V devětatřiceti letech se Bardotová rozhodla skončit kariéru herečky. „Opustila jsem film, aby on neopustil mě,“ vysvětlila později svůj ústup ze slávy. Parafrázi výroku „Opouštím, než budu opuštěna. Rozhoduji.“ si nechala vytetovat herečka a dětská hvězda Lindsay Lohanová, upozornil britský Daily Mail.
Během své kariéry toho Brigitte prožila opravdu hodně, nevyhnuly se jí ani skandály. Čtyřikrát se pokusila o sebevraždu, prošla si závislostí na alkoholu a vystřídala desítky, možná stovky sexuálních partnerů.
Po odchodu ze záře reflektorů se věnovala především boji za práva zvířat, v roce 1986 kvůli tomu založila i nadaci. Ke zvířatům měla blízko už v průběhu své kariéry. Během natáčení filmů často sbírala ztracená zvířata, napsal web Suggest. V rozhovoru s magazínem Vanity Fair Bardotová řekla, že pomáhat zvířatům je to, co vždy chtěla dělat a o čem vždy snila.
V roce 2018 jí vyšla kniha s názvem Slzy boje, v níž zhodnotila svůj boj za práva zvířat ve Francii a vyjádřila nad současnou situací „hluboké znechucení“. V tomto boji nikdy nešetřila ostrými slovy. Dostala například pokutu za článek, v němž lovce označila za „zbabělé podlidi“ a „teroristy ve zvířecím světě“, přičemž předseda jejich sdružení byl podle ní „do očí bijící příklad“.
Bardotová byla čtyřikrát vdaná, naposledy za podnikatele Bernarda d'Ormala, někdejšího poradce politika Jeana-Marie Le Pena. Syna Nicolase měla s druhým manželem, hercem Jacquesem Charrierem.
Bardotová byla známá i svými názory blízkými krajní pravici. Soudy ji několikrát potrestaly za podněcování k rasové nesnášenlivosti a diskriminaci islámské víry. Kritiku si vysloužila mimo jiné za dopis, ve kterém označila ostrov Réunionu za „posedlý démony“ a jeho obyvatele za zdegenerované“, a to v souvislosti s tím, jak tamní obyvatelé zacházejí se zvířaty.
