Kdejaký fotbalista by dal vše za to, aby zažil podobnou kariéru jako Martin Pěnička. Obránce po Liberci a Chebu zakotvil na začátku 90. let ve Slavii, kde zažil sedm krásných let i s titulem a dodnes v českém fotbale nepřekonanou účastí v semifinále Poháru UEFA. K tomu si ještě fotbalem tři roky vydělával v belgickém Lokerenu.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Vždy měl pozitivní náladu. Smrt mladého hráče byla pro Hlučín druhou ranou v krátké době
Ale pokariérní život už zvládal Pěnička daleko méně úspěšně než bitvy na trávníku. Problémy s alkoholem bobtnaly, nedávno odmítnul v nemocnici transplantaci jater a v sobotu 25. února ve věku 53 let zemřel.
„Když jsem se dozvěděl, co se Pěňovi stalo, bylo to velmi smutné. Zažil jsem s ním ve Slavii čtyři fantastické roky, pak se mi ale trochu ztratil z očí,“ uvedl pro CNN Prima NEWS Vladimír Šmicer, mimo jiné vítěz Ligy mistrů s Liverpoolem. „Co jsem se dozvěděl, měl trable s alkoholem. To vyústilo v hádky s nejbližšími, rozpad rodiny, takže pak žil sám. Z toho zřejmě mělo vyplynout, že žádný pohřeb nechtěl,“ podotkl bývalý dlouholetý reprezentant.
Sám Šmicer by se rád s kolegou z kabiny – stejně jako další hráči Slavie devadesátkové éry – rozloučil. Nicméně přání nic nedělat bylo rozsáhlejší. „Rodina se k tomu také neměla, čili jsem zjišťoval možnost, jestli náhodou není problém z hlediska peněz. Případně bychom mu byli s kluky ochotní udělat rozloučení. Ale finance prý problém nebyly, spíše šlo o vztahové záležitosti – a rozloučení nebude. Tím pádem jsem se do této záležitosti nechtěl více vkládat.“
Vicemistr Evropy z roku 1996 tak chce udělat aspoň symbolické sbohem: „Myslím si, že my, slávisté, si někdy dáme panáčka a uctíme jeho památku.“
Šmicer na Pěničku vzpomíná jinak. Ne jako na samotáře, který nechce, aby jeho poslední cestu sledovalo větší množství lidí. „To asi vyplynulo až z posledních let. Pravděpodobně to opravdu neměl jednoduché a alkohol nad ním vládnul a zpřetrhal vazby s nejbližšími. Ze společných let v klubu si ho naopak pamatuji jako veselého kluka, který bavil kabinu, byl v centru dění. A tak na něj budu vzpomínat. Stejně jako na velkého bojovníka na hřišti.“
