Ukrajinská brigáda SPARTAN ukázala u Pokrovsku ženu v ruské uniformě, kterou zasáhly drony a raněná se svíjí na zemi. Další brigáda ukázala záběry hned pěti žen v útoku. Rusové přitom oficiálně nedovolují ženám sloužit v bojových útvarech.
"Během aktivních bojů jsme toho už viděli dost - 'úderníky' o berlích, bývalé vězně, okupanty pod vlivem omamných látek. Poprvé se však objevila žena," píše brigáda SPARTAN na svém telegramovém kanálu u sedmnáctisekundového videa.
Jiná jednotka, 24. mechanizovaná brigáda, zveřejnila video, kde se neúspěšného útoku na klíčové městečko Časiv Jar účastní dva obrněnce a 15 vojáků, z toho pět žen.
Došli snad Rusům muži?
Tak jednoduché to nebude. Rusům se stále daří díky zvyšujícím se náborovým příspěvkům nabírat každý měsíc zhruba 30 tisíc dobrovolníků - většinou ze dna společnosti. Základní státní jednorázový příspěvek činí 400 tisíc rublů (v přepočtu zhruba 100 tisíc korun); většina regionů ale nabízí další bonusy - nejméně milion rublů (275 tisíc korun). Ale čtvrtina regionů nabízí i více než dva miliony rublů (tedy více než půl milionu korun).
I skrze náborové příspěvky tak Rusové dokážou nahrazovat své ztráty a tím udržovat tlak na Ukrajince, kterým se mobilizace naopak nedaří.
Ženy dosud působily v ruské armádě především v podpůrných rolích. Tehdejší ministr obrany Sergej Šojgu v březnu 2023 přiznal, že se války na Ukrajině účastní 1100 žen. Ve stejnou dobu přinesla Rádio Svoboda rozsáhlou reportáž o sexuálním násilí, kterému ruské vojačky čelí. Důstojníci si vybírali ženy - obvykle ve funkcích zdravotnic a spojařek - jako své "polní manželky", které jim musely vařit, prát a sexuálně je uspokojovat.
Vypovídala o tom zdravotnice Margarita: "V mé jednotce bylo dalších sedm žen ve věku od 23 do 38 let a všechny čelily tlaku, aby se staly polními manželkami důstojníků." Kdo odmítl, nesl následky. Když tak učinila Margarita, její život se změnil v peklo.
"Když jsme dorazili na frontu, celý měsíc jsem v podstatě žila venku. Zatímco všichni ostatní byli ubytováni v budovách nebo kasárnách, já spala na zemi ve stanu u silnice. Někdy mi také nedávali příděly jídla. Chtěli mě zlomit, abych souhlasila, že s ním budu spát. Ale já jsem vydržela. A když si uvědomil, že se nepodvolím, převelel mě k dělostřelecké jednotce blízko fronty. Myslela jsem, že tam zemřu."
Zatímco v ruské armádě mohou ženy oficiálně působit jen v pomocných funkcích, v ukrajinské armádě žádná omezení od roku 2018 neexistují. V milionové armádě slouží zhruba 100 tisíc žen. Ani zde ale v drtivé většině nejsou v první linii. To neznamená, že nezabíjejí - v bojových pozicích jsou ale spíš pilotkami dronů, velitelkami děla či obsluhují protiletadlové kulomety snažící se zastavit drony Šáhed.
Mezi pěšáky ženy prakticky nenajdete - tam nejdou dobrovolně ani muži. Být v pěchotě v současnosti znamená strávit klidně 40 dní bez vystřídání na první linii a pod každodenním bombardováním. Tedy v díře v zemi, bez možnosti pohybu, bez jakékoliv hygieny a v klaustrofobickém prostředí, kde se močí do PET lahví a vyprazdňuje do igelitového pytlíku.
