Sedmnáctiletý chlapec poskytl rozhovor ještě před příletem na Slovensko. Chlapec žil od narození s matkou, otcem a sestrou v Egyptě a na toto období vzpomíná dle svých slov jen v dobrém. „Chodil jsem do školy, máma se starala o mě i mou sestru a jednala tak, aby nikomu nic nechybělo,“ řekl mladý chlapec v rozhovoru, ke kterému došlo krátce předtím, než ho společně s matkou a sestrou na hranicích Sýrie a Iráku vyzvedl slovenský vládní speciál.
ČTĚTE VÍCE: Své děti poskytla teroristům, řezání krku měly jako hru, tvrdí žalobce. Renátě hrozí doživotí
Poté, co je z Iráku speciál dopravil, byla Renáta D. zadržena. „Je obviněná za obzvlášť závažný zločin založení, zosnování a podporování teroristické skupiny, za závažný zločin vojenského bezpráví a za mravní ohrožování mládeže,“ sdělil podle webu Nový Čas Specializovaný trestný soud v Pezinku, který ji poslal do vazby. Obává se, aby před vynesením rozsudku neutekla a nepokračovala v trestné činnosti.
Soud má prý jednoznačné důkazy, že byl Renátin manžel členem teroristické skupiny Islámský stát (ISIS). Radikály pak také aktivně podporoval a sama Renáta měla jejich dvě děti vychovávat v duchu ideologie ISIS, což má být zachyceno na několika videích a fotografiích.
Renáta se na konci 90. let měla během vysokoškolských studií v Moskvě seznámit s mužem, toho si později vzala a založila s ním rodinu. „Poté začali žít v Egyptě, kde její manžel vykonával lékařskou praxi,“ citoval slovenský web Nový čas ženina právníka Juraje Remšíka.
Zlobil jsem se
V roce 2014, když bylo chlapci osm let, otec náhle odešel za prací do Sýrie a půl roku se neviděli. Podle usnesení o vznesení obvinění tak učinil za účelem, aby se stal členem teroristické skupiny ISIS. „Moc mi chyběl, zlobil jsem se na něj. Když jsem se mámy ptal, kam šel, řekla jen, že do Sýrie a ona tam jít nechce,“ řekl Renátin syn ve své zpovědi.
Podobně na manželův odchod reagoval i zbytek rodiny. Postupem času jim však otec chyběl víc a víc. „Máma byla nervózní a téměř nepřetržitě sledovala televizi. Především zprávy, aby věděla, co se děje v zemi, do které táta odešel,“ pokračoval chlapec. Přibližně po půlroce se žena rozhodla, že pojedou za ním. „Po jeho naléhání a spolu s dětmi pak žena odjela. A to kvůli zachování rodiny, finanční závislosti na manželovi a také jako muslimka, která má na základě práva šaría povinnost následovat manžela,“ uvedl právník. Renáta si údajně není vědoma, že by jednala protiprávně.
Teenager zavzpomínal, jak cestovali z Egypta přes turecký Istanbul, kde se s otcem setkali. Jeho sestra byla příliš malá a cestou plakala. Otec je následně odvezl černým autem přes turecké hranice do Sýrie. „Máma se zlobila a pořád se ptala, proč se rozhodl odejít. On jen odvětil, že je doktor a pomáhá lidem,“ poznamenal mladík s tím, že o Islámském státě předtím doma nikdy otevřeně nemluvili. „Když jsme přijeli do Rakky, zpočátku to bylo dobré. Bydleli jsme v bytě se čtyřmi pokoji. Ještě trochu hezčím, než byl ten, co jsme měli v Egyptě,“ prozradil.
Bombardování a úkryt doma
Vše se však změnilo, když na Rakku začala útočit letadla. Denně tam dopadaly bomby a Renátin syn měl strach. Žena nemohla v noci spát a otec se ho bál pouštět z bytu, proto chlapec vynechával školu i aktivity s kamarády. „Musel jsem zůstávat doma. Rodiče měli telefony, tak jsem si na nich hrál,“ doplnil s tím, že Renáta často komunikovala i s babičkou na Slovensku.
Nejhorší vzpomínkou pro něj bylo bombardování města Baghuz na iráckých hranicích. „Neměli jsme co jíst a máma byla nervózní. Měla velký strach,“ popsal hrozivou situaci. Proto se pokusili opustit poslední území Islámského státu, které bylo obklíčeno, a překročit turecké hranice. Otec v Baghuzu zůstal. Renátu spolu s dětmi v roce 2019 zadrželi.
Z jednoho ze záznamů, které má justice k dispozici, vyplývá, že chlapec se například učil pracovat se zbraní a trénoval střelbu z automatické zbraně, na hlavě měl přitom šátek s insigniemi ISIS. Podle soudu si děti také hrávaly „na popravu“. „Chlapec na krku své sestry gestem předvádí ‚pilování‘,“ konstatoval soudce. Prokurátor nevyloučil, že se syn účastnil i veřejných poprav.
Renátin syn však tvrdí, že se na rozdíl od svého otce se zbraněmi nikdy zacházet neučil. Na otázku, zda je pro něj otec vzorem, odpověděl jednoznačně. „Ano, chtěl bych být doktor jako on.“ Poznamenal také, že otec svého příjezdu do Sýrie několikrát litoval. „Litoval toho například v Rakce, když jsme seděli doma. Řekl, že je mu líto, že sem přišel, a hlavně, že sem dovedl i nás,“ prozradil mladík.
Chlapec nakonec skončil v deradikalizačním zařízení na severu Sýrie, odkud většinu dětí s podobným osudem po dovršení 18 let přesunou do vězení pro dospělé. Jediná možnost, jak se mohla celá rodina dostat ze země, bylo požádat o repatriaci na Slovensko.
Podle vlastních slov byl na Slovensku ještě jako malý, ale jazyk neovládá. „Po repatriaci bych rád studoval a našel si kamarády,“ řekl závěrem teenager, jehož osud je nyní v rukou slovenských státních orgánů.
