V roce 2002 představil Amazon z tehdejšího pohledu podivnou novinku – své internetové maloobchodní služby. Vadilo mu, že využívá jen deset procent kapacity své infrastruktury. Rozhodl se proto, že ji za poplatek nabídne dál. Tak se de facto zrodil cloud, jak jej známe dnes. Nejen o tom v rozhovoru mluvíme s Jeffem Barrem, který byl u toho.
V roce 2006 Amazon transformoval službu v legendární Amazon Web Services, která nabízí spektrum online služeb jiným firmách, webovým stránkám nebo soukromým klientům. Mezi ty nejpopulárnější patří například služba Amazon Elastic Compute Cloud (EC2), která umožňuje jednotlivcům pronajmout si virtuální počítače a provozovat na nich v cloudu vlastní programy a aplikace.
Ve stejném roce do cloudu naskočil Google se svou službou Google Docs. O dva roky později Microsoft poprvé před vývojářskou komunitou prozradil, že pracuje na vlastním cloudovém řešení pro vývoj a provoz aplikací, které spatřilo světlo světa o dva roky později pod názvem Azure, a odstartovala éra privátních a později hybridních cloudů.
Nejen o těchto začátcích, ale také o budoucnosti cloudu si povídáme s Jeffem Barrem, viceprezidentem a chief evangelistou Amazon Web Services, který to všechno zažil na vlastní kůži a jehož jsme odchytili na pražské konferenci AWS Community Day 2025.
Byl jste u AWS prakticky od jeho zrodu – 22 let a deset měsíců. Dostal jste se ke cloudovým řešením v době, kdy ještě vlastně žádný pořádný komerční cloud neexistoval. Co přesně vás tedy oslovilo a jak jste se k AWS přesně dostal?
Ještě před příchodem cloudu mě vždycky fascinovala idea softwaru, který si můžete přizpůsobit nebo doprogramovat.
Kdykoli jsem otevřel nějakou desktopovou aplikaci, začaly se mi hlavou honit myšlenky na to, jak ji vylepšit, jak by se dala po drobných úpravách použít jinak. U dosavadních komerčních desktopových aplikací nic takového často nebylo možné. Web Services oproti tomu přesně takovou míru flexibility nabídly.
Můžete je vzít a použít tak, jak jsou, upravit si je, přeskládat si je a používat je podle vaší potřeby. To byl pro mě hlavní důvod, proč mi Web Services na začátku tolik učarovaly. Nešlo tedy zprvu o to, že jde o službu pro webové aplikace.
V minulosti jste pracoval jako manažer v Microsoftu, nelákalo vás někdy přesedlat na Azure v okamžiku, kdy s ním Microsoft přišel?
Rozhodně ne. Na začátku byla volba jasná, Amazon přišel s podobnou službou jako první. Ale nejde jen o to. Od začátku mě fascinoval jeho prozákaznický přístup.
Uvedu příklad. Někdy hned z počátku za námi přišel zákazník s tím, že by potřeboval postavit škálovatelné online úložiště a škálovatelné výpočty a jestli bychom mu s tím nemohli pomoci. Namísto toho, že bychom ho poslali pryč s tím, že to nejde, jsme začali procházet všechny možnosti, abychom našli způsob, jak mu vyhovět.
Později jsme na základě takových požadavků spustili služby jako webové úložiště S3 (Amazon Simple Storage Service) a EC2 (Elastic Compute Cloud), tedy virtuální výpočetní službu běžící v rámci Amazon Web Services.
V dobách, kdy se firmy jako Microsoft či Google poprvé začaly pokoušet prosazovat cloud takříkajíc na sílu, nesetkávalo se to u firemních IT oddělení úplně s pochopením. Amazon spustil Web Services ještě podstatně dříve, jak těžké tehdy bylo naučit na něj uživatele?
Přesvědčit hlavní proud rozhodně chvilku zabralo, ale skvělá věc na nových technologiích je, že se vždycky najde malá skupina lidí, kteří se aktivně zajímají a jsou schopní v tom rozpoznat přidanou hodnotu a začít je používat hned.
My jsme velmi technologicky orientovaná firma, takže pro nás jsou podobní early adopteři, kteří mají zpravidla na míle daleko od standardních korporátních zákazníků, ale připomínají spíše geeky, neskutečně důležití. Mnozí z těch, kteří u nás začínali, jsou s námi dosud, v některých případech je to už třeba dvacetiletá historie.
Jiná věc je samozřejmě způsob, jakým se musíte o těch úplně nových neokoukaných konceptech se zákazníky bavit. Musíte se stát překladatelem do jazyka, kterému rozumějí. V momentě, kdy o jakékoli nové technologii začnete s lidmi mluvit, brzy vám začne docházet, jak na to.
Co jste se komunikací se zákazníky naučili?
Vzpomínám si, jak jsme byli u zákazníka někdy zhruba v době, kdy se objevila EC2. Byl to, tuším, rok 2007 nebo 2008. Popsali jsme mu všechny výhody, jak je služba flexibilní, jak snadno se technologie škáluje, a on přikyvoval, ale pořád nevypadal moc přesvědčeně.
Pak to z něj konečně vypadlo. Jeho hlavní obava byla bezpečnost. Samozřejmě, že jsme bezpečnost řešili hned jako jednu z prvních věcí, tak jsme mu to vysvětlili jeho jazykem a najednou jsme před sebou měli úplně jiného zákazníka.
Bezpečnostní otázky se opakovaly ještě pár let a pak se něco změnilo. Dotazy na bezpečnost úplně nezmizely, ale zákazníci začali automaticky předpokládat, že na ně máme připravenou odpověď, a začali se více soustřeďovat na jiné věci, například jaká je přesně jejich role, coby šéfů IT.
Jaká je tedy jejich role?
V prvních letech byla doba, kdy IT oddělení cloudu moc nevěřila. Jednou nás například vzal klient, kterým byla velká pojišťovna, do svého suterénu, kde bylo nádherné moderní a blikající datacentrum, a řekl: „Vy po mně chcete, abych tohle všechno nahradil klikáním v prohlížeči?“ My jsme mu řekli, že má pravdu, jeho datacentrum je nádherné, ale mi mu nabízíme v cloudu víc výpočetní síly a hlavně flexibility, než on bude kdy schopný do svého datacentra dostat.
Byla doba, kdy nám IT oddělení říkala, že jejich práce je zapojovat a kupovat serverové racky, dávat do nich servery a na ně instalovat systémy a aplikace. My jsme jim na to odpovídali, že jejich práce je ve skutečnosti zajišťovat pro jejich firmy výpočetní kapacitu a úložiště a že to mohou dělat i mnohem efektivněji a elegantněji. Naštěstí to osvícená část IT pochopila velmi rychle.
AI jako učitel
Ve svých přednáškách pro vývojáře často zmiňujete AI coding či vibe coding. Opravdu si myslíte, že budoucnost programování je v tom, že za nás bude většinu kódu psát umělá inteligence?
Dokonce bych zašel ještě dále a řekl bych, že je to už nějaký rok a půl až dva přítomnost a výsledky jsou více než uspokojivé. Více než třetina posluchačů mých přednášek se hlásí k tomu, že používá AI k programování svých aplikací.
Kód generovaný umělou inteligencí je často označovaný za přebujelý a plný bezpečnostních děr, s podobnými problémy se nesetkáváte?
V AWS jsme se již během tréninku modelů silně zaměřovali na to, aby naše AI modely od začátku chápaly bezpečnostní praktiky, které se ve vývoji aplikací používají, takže tento obecný problém spojený s běžnými AI asistenty nemáme.
Samozřejmě to není jediná vrstva, kódovací nástroje mají vlastní bezpečnostní mechanismy proto, aby vznikl bezpečný kód, nutí vás například znovu procházet problematickou část kódu. A samozřejmě vývojář má vždy poslední slovo.
Aby jej ale mohl správně posoudit, potřebujete zkušeného seniorního vývojáře, který kódu skutečně rozumí. Nevzniká díky AI také jiný problém? Doposud ti seniorní vývojáři vznikali tak, že začali někde jako nekvalifikovaní junioři a postupně se učili. Když jim ale sebere práci kódující umělá inteligence, kde potřebné zkušenosti získají?
Měl jsem na toto téma už vícero diskusí a setkal jsem se například s názorem, že by umělou inteligenci při kódování měli mít povolenou používat jen seniorní vývojáři. Myslím si ale, že je to nesmysl. I junior může pomocí AI vykouzlit velmi zajímavé výsledky.
Roli seniorních vývojářů v procesu učení může, myslím, postupně velmi dobře převzít samotný AI asistent. Stačí, když jej vývojář požádá, aby mu kód vysvětlil. V tom se AI asistent nebude nijak odlišovat od seniorního vývojáře. Naopak od seniorního vývojáře ale bude mít na vysvětlování čas vždy a nikdy vás neodbude.
Můžeme ale kódovacímu AI asistentovi plně důvěřovat?
Tu důvěru si musí zasloužit. Jak to vidím já, asistent vám může velmi rychle dodat velmi kvalitní kód a pak je na vývojáři, aby ten kód prošel a vychytal všechny chyby a ověřil, že dělá jen to, k čemu byl zamýšlen.
Je to velmi podobné, jako v dobách, kdy se začínal používat kompilovaný kód. Na začátku v něj také panovala nedůvěra, ale dnes je to samozřejmost. V průběhu let se totiž měnily dvě věci, za prvé se lámala nedůvěra vývojářů ze staré školy tím, jak získávali více a více zkušeností s kompilátory, a samotné kompilátory se neustále zdokonalovaly. Stejné je to s umělou inteligencí, jen vše probíhá mnohem rychleji.
Jako hlavní popularizátor AWS jste se dlouho věnoval blogování, kde se vám podařilo dobře skloubit popularizaci technologie s poměrně vysoce technickým obsahem, který bych čekal spíše v učebnicích programování. Jaký je váš recept na předávání podobně náročných témat?
Od mala mě bavilo vysvětlovat věci. Když k tomu přičteme, že je mojí unikátní dovedností chápat, jak fungují různé systémy nebo technologie, pročítat jejich programový kód, a – v tom se asi liším od zbytku populace – vždycky mě bavilo studovat technické manuály.
Takže jde asi o kombinaci té radosti z vysvětlování věcí a požitku z toho učit se chápat, jak různé věci fungují. Zajímavé je, že mi na střední učitelka na základě mých esejů prorokovala, že se nikdy nebudu moci živit psaním.
The post AI asistenti nás budou učit. Cloud si také musel důvěru získat, říká legenda z AWS appeared first on Forbes.
